Snobka Na Konci

Na konci Lochkova, v odlehlejší části Prahy, kde Praha již končí, leží restaurace Na Konci. Nově otevřený podnik přes nižší dopravní dostupnost láká široké masy se společným zájmem o dobré jídlo. V neděli jsem bloudila lochkovskými ulicemi, abych se ze sychravého počasí projedla k pozitivní náladě. Kladně působí interiér a především usměvavá obsluha, která vlídně vítá a vytváří příjemnou atmosféru od první minuty. Sestřička slavné restaurace Na Kopci se velmi snaží a daří se jí to.

Img_3902

Gastrochvilky jsem strávila s mnoha krásnými a výbornými kousky. Vybrala jsem si z denního menu. Pro pobavení úst před samým startem alias amuse bouche jsme ochutnali pěnu ze sušených rajčat s pečivem. Jednoduché provedení a výrazná chuť.

Img_3904

Zeleninový krém „Au pistou“. Hravě  zelené lusky hrášku křupaly v ústech jako sušenky. Velmi povedený nápad. Na sladké hrášky stále vzpomínám. Ujedla bych se jich.

Img_3909

Vařené hovězí žebro s hříbkovo-smetanovou omáčkou a špekovým knedlíkem a jehněčí plec se smetanovým špenátem a bramborovou kaší splnily požadavky na chutný a kvalitní oběd. Špenát byl jeden z nejlepších, co jsem kdy jedla.

Img_3910

Součástí denní nabídky byl i výběr ze dvou dezertů. Bylo náročné učinit správné rozhodnutí, proto jsem ochutnala oba. Cannelés bordelais s pistáciovou zmrzlinou. Pro mě zážítek v podání teplého se studeným.

Img_3912

A na závěr limetkový sorbet. Jednoduché, ale zdobné.

Img_3914

V Na Konci nás nakrmili a spokojeně jsme odešli do sychravého počasí. Nic nekončí, všechno začíná a těšíme se na další návštěvu.

Restaurace Na Konci, Ke Slivenci 36, Praha 5, www.nakopci.com

Jak jsem Zběhla do Čisté….

Protože jsem rodilý pražák, vykladát mi, že ten pravý ráj, klid a pohodu naleznu někde daleko za hranicemi Prahy 6, je stejně tak zbytečné, jako si kupovat plavky na letní dovolenou v Anglii. Ale protože správná Snobka má prozkoumat všechno, souhlasila jsme s výletem za mňamkou do Východních Čech. V hledáčku se nám objevila Zdeňkem „ohvězdičkovaná“ restaurace U Zběhlíka v Čisté.
Rozlehlý statek usazený v nádherném prostředí s rychle plynoucí řekou ve mně probudil stejné vzrušení, jako když stojím před nově objeveným obchodem s kabelkami, který v sobě jistě skrývá úchvatné poklady. 
Tlacenka

Pro probuzení gurmána v těle jsme si dali jako předkrm domácí drůbeží tlačenkovou variaci s cibulí, octem a křupavým chlebem. Přirodní, zeleninová a pikantní tlačenka překvapila nejen velkými kousky masa, ale také křehkou zeleninou a perfektně vyváženou chutí koření. Prostě dokonalé nabuzení. 

Kralik

Jako hlavní chod jsme zvolili z aktuální nabídky bugs bunnyho alias králíka s variací zelí, karlovarskými a obyčejně-neobyčejnými knedlíky. Maso se rozpadalo jen co se k němu příbor přiblížil, červené zelí bylo fantasticky nasládlé a bílé úžasně křupavé. A knedlíky, žádné made by zbrojovka, ale úchvatně nadýchané jemné obláčky.

Steak

Opravdovým testem však byl vepřový kotlet na barevném pepři a chilli. Kvalita masa byla vidět hned na první pohled, perfektní zpracování hned po prvním přeříznutí a báječná chuť hned po vložení do úst. Šťavnatý steak bych slupla i bez přílohy, ale domácí šťouchané brambory nasáklé pikantním sosíkem poslaly chutě do vyššího levelu. Jedním slovem prostě lahoda.

Restaurace U Zběhlíka není sice v mém obvyklém rajónu, ale úchvatná domácí atmosféra Vás přímo nadchne a stejně jako já se do vesničky blízko Litomyšle, budete rádi vracet.

P.S. mají tu lahodnou kohoutkovou a skvělé svěží víno

U Zběhlíka, Čistá 396, 569 56 Čistá, www.uzbehlika.cz

 

Bar, který (ne)existuje

Bar, který neexistuje sleduju už dlouho. Dokonce od doby, kdy neexistoval ani hmatatelně. Jak je kolem něčeho nějaké divné haló, číhám, co bude. A je to luxuska. Což by v Krně člověk nečekal. Voda z kohoutku – samozřejmost. Proč taky ne, když jsme si sem přišli dát alkohol. Testování, zda je lepší Mattoni, Aquilla nebo Evian si necháme na jindy.

Bar je loftový a zároveň útulný. Co mě rozsekalo, je výtah na wc. Je vidět,  že architekti nejsou žádná béčka. A ten lustr…

Wp_000132

Krýgly na pivo (to je ten velký průhledný půllitrový hrnek s uchem) nesou název baru, takže už se nikdy nestane, že nebudete vědět, odkud se u vás doma vzal ten nový půllitr…

Wp_000127

Jde vidět, že na obsluze majitelům baru velmi záleží a já nezvykle příjemného barmana či barmanku vždy ocením. Tedy hlavně barmana. Jenže se pak může stát, že už ani nevím, co jsem pila. Kluci z Turbomoštu holt umí vzít za správný konec.

Wp_000128

 Mimochodem ofiko otevíračka teprve bude a já to oceňuju. Zatěžkávací provoz žádnému baru neuškodí (a navíc nemusíme být tak přísné).

304349_293977667383150_287914161_n

V Praze mám Hemingway – v Krně mám Bar, který neexistuje. Co máte v jiných městech?

 

Bar, který neexistuje, Dvořákova 1, Brno, http://www.barkteryneexistuje.cz/

Kachna feat Martina

(Fotky č. poslední je stažena z FB baru.

 

Středomořský oddech v Pasta Fresca

Laskavý čtenář snad tentokrát promine, ale vizuální stránka mého dnešního postu (rozuměj fotografie), bude bohužel oproti zvyklostem poněkud horší. Polední návštěva ristorante Pasta Fresca se totiž zrodila víceméně náhodou, jako reakce na zranění, které mi na několik týdnů znemožní můj jinak poměrně aktivní život. A když je mi ouvej, tak prostě žeru! Tolik tedy k tomu, proč musíte trpět ty fotky z mobilu.

Prostředí je v Pasta Fresca moc fajn, hodí se ke stylu kuchyně, která se tady vaří, a mně osobně moc moc sedí. Stejně tak je potřeba vyzdvihnout profesionalitu obsluhy. Žádné agresivní podbízení, vnucování toho nejdražšího, co máme na menu, ani letargie a lenost. Naopak plně vyvážený a příjemný servis, který člověk vnímá právě tak akorát, aby byl naprosto spokojen.

2012-10-03_13

Zahajuji poctivou cibulovou polévkou z denního menu přichucenou několika čerstvými hoblinami parmezánu. Ideální obědová verze cibulačky, která je výrazná a voňavá jako čerstvě vytažená šalotka. Příjemně mě navnadila k dalšímu chodu.

2012-10-03_13

Kamarád si zvolil pouze pastu, která mu byla doporučena obsluhou a zdálo se, že mu spaghetti alle vongole docela sedly, poněvadž jsem nestihnul ani ochutnat. Tak snad příště s nějakou děvou, která si bude hlídat štíhlou linii a nesní celou porci.

2012-10-03_13

Já měl chuť na rybu a nebyl jsem moc ochotný experimentovat. Pražma za přijatelný peníz se nakonec ukázala jako dobrá volba. Ryby byla poměrně klasicky protkána bylinkami a dochucená solí. Zvlášť mě potěšila propečenost, kterou se občas nepodaří uhlídat. Tady ale kuchař zvládl připravit krásně křupavou kůžičku, pod níž se skrývalo šťavnaté maso s perfektní tuhostí. Pochválit je potřeba také vařený mangold s máslem, u kterého mě příjemně překvapily řapíky udělané pěkně na skus. Dopadlo to takto:

2012-10-03_13

Ristorante Pasta Fresca mi alespoň na pár chvil dal zapomenout na mé zdravotní chmury a podle mého skromného názoru patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na pražské středomořské gastroscéně nalézt. Jako velké významné plus je potřeba rovněž uvést to, že ceny hlavních jídel jsou řádově o sto i více korun níže, než je tomu u obdobných podniků.

 

Pasta Fresca, Celetná 11, 110 00 Praha 1, www.ambi.cz

Palačinka s mákem U Slepiček

O chuti palačinek U Slepiček v Průhonicích se rozplývala už snobka Jane. Já se ke slepičkám vydala v poslední době několikrát a objevila jsem šlágr. Mám sklony jako Zdenda Pohlreich, vždycky vyberu z jídeláku to nejdivnější a vybízející k zabití. Proto jsem si U Slepiček vybrala palačinku s mákem a vanilkovým šodó, která mě praštila do oka. Nebyl to krok vedle, ale absolutní šlágr. Nejlepší palačinka jakou jsem, kdy jedla. Dokonce předčila i tu s nutellou na Champs Elysées.

Img_3857

Na pohled žádný výkřik módy, ale palačinka byla křehká, chutná, voňavá a k zakousnutí, i jako zcela samotná. Spojení této příjemné palačinkové dečky s mákem, chutným džemem a vanilkovým šodó vytváří dosud neprobádanou souhru chutí. A tělo si tuto chuť velmi pamatuje, protože má touhu se ke slepičkám vracet.

Img_3858

Jestliže máte větší hlad, zvolte variantu se špenátem, šunkou a vajíčkem. Vajíčka tu, dle obsluhy, mají od vlastních slepic, což dává smysl. Špenát není podáván jako nazelenalá rozmrazená drť něčeho ze špenátu, ale jako krásně zelené a voňavé listy.

Img_3856

Jsem milovnice limonád, proto jsem i zde popíjela citronádu. Spokojenost byla velká. Hned vedle mě si drahý pochutnával na jednoduchém banánovém koktejlu z banánu a mléka – řeknete si, jak jinak. Ale znáte ty práškové chuťovky, co vydávají za banánový koktejl ve Snobkou nenavštěvovaných podnicích.

Nebojte se a vyrazte za slepičkami, Průhonice jsou za humnem a stojí to zato.

U Slepiček, Říčanská 89, Pruhonice, www.uslepicek.cz

Nejen na kafé v Mama Coffee

Většina oblíbených a kvalitních kaváren, kde kafé není jen obarvenou vodou, má o víkendu nebo svátcích zavřeno. Nebohému člověku pak nezbývá nic jiného než zabrousit do vod jednoho z mezinárodních řetězců. V poslední době jsem si oblíbila Mama Coffee. V Praze je jich několik a o tom v Londýnské, nedaleko oblíbeného vinného lokálu jsme už psali.

Img_3854

Mama Coffee ve Vodičkové může směle konkurovat mezinárodním „coffee“ řetězcům. Jako host máte na výběr dvě patra pro usazení. Velká prosklená okna působí noblesním dojmem a nabídka káv a pokrmů vyzývá k ochutnání. Mimo to mají otevřeno do deseti do večera, což beru jako velké plus.

Jako první vyzdvihnu místní kávu. Káva není přepálená ani kyselá. Latté je poměrně velké, jak by řekl jeden slavný šéf „Je to takový kávový bazén“. Mně ten bazén moc chutnal.

Img_3852

K jídlu jsme si vybrali rajčatovou polévku. Světe div se, chutnala po rajčatech a z rajčat byla. Touto návštěvou jsem se utvrdila v rozhodnutí navštěvovat podnik i za účelem lehkého obědu.

Img_3853

A pokud zbožňujete ovocné limonády, doporučuji místní malinovku. Obsahuje maliny a není přehnaně sladká, což oceňuji.

Tedy až budete chtít kafe v centru Prahy a netoužíte po kelímku, zaplujte do prostor Mama Coffee, kde se o vás postarají jako u maminky.

Mama Coffee, Vodičkova 6, Praha 1, www.mamacoffee.cz

 

Italsko Bosenská Luka Lu

Mám dobrý vkus. Minimálně proto, že si vybírám kamarádky, které mají také dobrý vkus.A když mi řekly, že do Luka Lu musím, tak jsem šla. Jídelníček mě lehce překvapil. Nečekala bych pastu mezi plněnými paprikami. Vysvětlení najdete snadno, zapátráte- li po kořenech podniku. Otec divoký Ital, matka klidná Bosňanka. Mamma mia, to bude středozemní divočina… 

Doporučeno jsem měla asi 10 pokrmů, ale stejně jsem váhala. Rady jsou fajn, ale já jsem Svéhlavička a musím si vše osahat sama.

Začátek byl ve znamení chleba. Domácího. Se dvěmi pomázánkami. Nevím, co v nich bylo, a vědět to nechci. Respektive nepotřebuji. Doma si je stejně dělat nebudu a zajdu si na ně mileráda sem. Prostě mmmm. To jsem ale nevěděla, co bude následovat. Jinak bych s místem v žaludku nakládala obezřetněji.

Dsc_1936

Po předpředkrmu přišly konečně předkrmy. Grilovaný kozí sýr z Kypru byl skvělý. Jen na salátku, mile jednoduše dochuceném. Co víc si přát.

Dsc_1940

Pak přišly dvě papriky plněné sýrem. Za mě TOP jídlo celého dne. (A to jsem plněné papriky s rajskou nesnášela!).

Dsc_1941

Snědla jsem jen jednu, protože už se na mě smála chobotnice s dalšími kámoškami z moře vytaženými ráchající se v bouillabaisse. Tu druhou papriku si dám potom. Přece ji nenechám odnést. Předsevzetí mi však nevyšlo.

Bouillabaisse Luka Lu byla vážně hustá. Respektiva hustá i hustá. Mořských plodů tam totiž bylo víc než by nacpal Noe do své archy!

Dsc_1946

A já se slzami v očích musela nechat odnést tu čekající papriku, na kterou už místo v mém břiše prostě nezbylo. Jó, život je jeden z nejtěžších.

 

Luka Lu, Újezd 33, Praha 1- Malá Strana, www.lukalu.cz

 

Skvělá práce s krávou v Nota Bene

O této restauraci se v poslední době hodně mluví a píše, takže možná bude tento post tak trošku s křížkem po funuse, ale to nic nemění na tom, že si místo na Snobce určitě zaslouží. Mediální propagaci má tedy restaurace Nota Bene dobrou, což je určitě i s ohledem na její skryté umístění poblíž ÍPáku velmi dobře.

Po vstupu do úhledně a moderně zařízeného interiéru se musí každý zaměřit na tabule visící poblíž baru, z nichž si můžete vybrat jeden ze šesti pivních speciálů z minipivovarů, které ten den mají na čepu. Já začal ležákem z novozelándského chmele vyráběného v pivovaru Kocour a v průběhu večera potom pokračoval dnes již klasickou únětickou desítkou, dvanáctkou a vše jsem završil belgickým alem Boucanier.

Rychle k jídlu. Nota Bene odebírá suroviny od etablovaných výrobců a prodejců, za všechny zmíním jen The Real Meat Society. Pokud chcete jen pivko, doporučím k němu alespoň naložený romadůrek nebo maďarskou klobásku. Sednou k němu, jak se říká „jako prdel na hrnec“.

Dsc_0907

Vzhledem k tomu, že jehněčí kýta, kterou jsem si vyhlédl již nebyla k dispozici, začal jsem hovězím tournedos s kapustičkou a jemnou bramborovou kaší. Co musím obzvlášt vypíchnout, je naprosto fantastická konzistence i chuť masa. Přesně takto má medium rare úprava vypadat, křupavá na povrchu a nádherně šťavnatá uvnitř, až vám při kousání trnou žvýkací svaly. S kapustou i redukcí tvoří výbornou kombinaci a ani kaše příliš neztrácí, i když osobně dávám přednost hrubšímu provedení.

Dsc_0912

Spolustolovník šel také do hovězího. O klasickém steaku ze svíce s gratinovanými bramborami a tentokrát růžičkovou kapustou lze v podstatě zopakovat to stejné, co o mém talíři.

Na konci jsem trošku litoval, že jsme sebou neměli ženu, která by vyzkoušela i toho večera nabízené kuřátko nebo lososa, nicméně k úpravě hovězího masa, kterou Nota Bene nabízí, nelze vůbec nic dodat. V příštím kole vyzkoušíme zase něco jiného a budeme vážené čtenářstvo informovat. Stay tuned!!!

Restaurace Nota Bene, Mikovcova 4, Praha 2,  http://www.notabene-restaurant.cz/

 

Prohibičně v Hemingway baru

Špatní barmani na současnou situaci nadávají, dobří říkají, že je to inspiruje k vymýšlení nových drinků. Tak jsme se za těmi dobrými zašly podívat.

A byly jsme mile překvapené, menu sice prořídlo (i když barmani okamžitě dodávají, že umíchají z alkoholu pod 20 procent cokoliv na milion způsobů), ale zaujalo. 

Nu což,nad mojí oblíbenou voděnkou jsem zaplakala a jala se zkoušet novinky.

Img-20120919-00018

Začala jsem skoromně s PROHIBITION  PERFECT MARTINI. Vermut žije! Celý večer by se to asi pít nedalo, ale takhle na chuť, proč ne.

Dsc_1908

Kachna odmítla experimentovat a zůstala u své oblíbené klasiky. APEROL SPRITZ nezklamal její očekávání, ten už se celý večer pít dá (již jsme měly v minulosti několikrát tu čest) . 

Img-20120919-00019

Mno a na závěr sladká tečka. TEA IN LAS VEGAS je opět variace na vermut, nicméně pekelně maskovaná. Prý se takto servíroval alkohol ve 20. letech v USA v době (opravdové!) prohibice. Tak jsem usrkávala z krásného hrnečku, který se tvářil, jako že je v něm čaj, a nakonec slupla strašně dobrou čajovou sušenku.

Dámy a pánové, nemá cenu sedět v pátek večer doma. Šup do baru!

Hemingway Bar Praha,Karolíny Světlé 26, Praha 1, www.hemingwaybar.cz

Studená hra aneb Coldplay v Café Amandine

Šílenství, které vypuklo kolem skupiny Coldplay, mi nic neříká stejně jako neděle bez kávy. 

Vypravila jsem se tedy včera do Amandine, neboť se mi zastesklo po Paříží a po všech těch šampselysejských a monmártrských kavárnících, které mám vždy tendenci podezřívat ze čtyřprocentnosti. Ale to možná jen ten jazyk…

Dsc_1337

V Café Amandine se mluví česky, i když inspirace Paříží je přítomna. Bylo tam příjemně teplo stejně jako na od nedělního slunce rozpálené náplavce. A tak jsem si k domácí limči dala ještě kávu a pěkně studenou.

Dsc_1342

A studená hra s ledovou kávou mohla začít. Růžové brýle na oči, na kelímku růžová nálepka a na dohled Pražský hrad. A mně bylo krásně i bez britské skupiny a francouzských uliček.

Café Amandine, Na Moráni 17, Praha 2, http://www.cafeamandine.cz

 

Levandulová exhibice v Tretter’s Baru

Tretter’s New York bar se nenachází na Manhattanu, jak by se mohlo na první pohled podle názvu zdát, ale v centru Prahy (o to lépe, máme to o kousek blíž). Je vyhlášený nejen svými originálními koktejly, které jsou mistrovským dílem profesionálních barmanů-a bez nadsázky jedny z nejlepších v Praze, ale také svojí jiskřivou atmosférou. Meeting point nejedné místní snobky vždy ve večerních hodinách začne vřít. Já jsem se tentokrát nechala naladit na notu Levandulovou…

Praha-20120911-00790

Fialová vždy beze sporu patřila k mým nejoblíbenějším barvám. Tento zázrak nese jméno Lavender Exhibition a potěší Vás svojí jedinečně sametovou strukturou namíchanou na bázi růžového Martini.

Praha-20120911-00791

Snobka, která byla ten večer se mnou, je rozená cestovatelka, proto se nechala pomyslně unést až do daleké Asie. Koktejl Rafels Singapore s neodolatelnou ostružinou je plný exotiky a tajemna namíchaný na základě kvalitního Tangueray ginu.

Do Tretter’s jdete vždy na jistotu kvality koktejlů a perfektního servisu, proto se sem ráda vracím.

Tretter’s New York Bar, V Kolkovně 3, 110 00 Praha , www.tretters.cz

Back to School

Protože krásných slunných dnů už asi moc nebude, není čas ztrácet čas ani přípravou snídaně. A pokud ještě máte v plánu během dvou dnů vyměnit šatník…komplet, musíte se na to hodně posilnit a sestavit shopping line. My jsme zvolily znovu otevřený Phenix Café – od srpna School. Nově zrekonstruovaný cafebar dostal čistý, svěží ráz. Zmizely těžké orientální závěsy, polštáře a zlaté doplňky. Zůstal jen znamenitý kuchař, skvělá obsluha a samozřejmě úžasný výhled na rychle plynoucí řeku, cvrkot Karlova mostu a majestátnost Pražského hradu. 
Obrazek_1
Na probrání jsme si daly čerstvý pomerančový fresh a skvělé latte s lehce našlehanou pěnou. Domácí sušenčička ke kafču byla skvělou rozbuškou fantastických chutí.
Obrazek_3
Abychom měly zdravou a vyváženou snídani, objednaly jsme si jednu pravou anglickou a lívance. 
Proslulá anglická překombinovanost byla v pojetí Scholl restaurant fantastická. Míchaná vajíčka s křupavou pečenou slaninou, doplněnou o drobné bílé fazolky v tomatové omáčce a fenomenální grilované žampiony na másle s pepřem, solí a vzdálenou vůní bylinek, která nebyla jasně identifikovatelná, ale chuťově vymazlila obyčejné žampiony. Překvapením nejen pro mé chuťové pohárky byla voňavá rajčata přelitá javorovým sirupem. Dosud nepředstavitelná chuť se mi zhmotnila v luxusní dobrotu.
Obrazek_2
Stejně tak lívance s banánem, čerstvým čokoládovým jogurtem, přepuštěným máslem a javorovým sirupem, byly perfektní volbou. Takhle fantasticky nadýchaných kynutých obláčků bych bez výčitek snědla desítky.
Senzační snídaně mě přesvědčila o tom, že další návrat do „školních“ lavic bude brzký a budu doufat, že jako před renovací budou před servírováním hlavních chodů podávat v School kostičky pražské šunky s ochucenou máslovou pěnou a rozpečenou domácí ciabattou.
P.S. nenechejte se zmást ještě Phenix webovkama
School restaurant lounge, Smetanovo nábřeží 22, 110 00 Praha 1, www.phenix-cafe.cz

 

Snobská Agnes v Hodkovičkách

Jako správné Snobky občas vyrazíme na golf. Zatím sice jen odpalovat, ale vyrazíme. Když jsme takhle jednu sobotu odpálily každá svých sto, dostaly jsme neuvěřitelný hlad a vyrazily prozkoumat tamější golfovou restauračku.

Dsc_1721

V Agnes mají jídelní lístek outlý jak Kate Moss, což (narozdíl od Kate) přispívá k její kráse. Zaujalo nás denní menu, tak jsme ochutnaly babby carrot polévku. Byla jemná, možná tam bylo až moc másla, ale to nám nevadilo.

Dsc_1722

Pak se naše cesty rozdělily. Kachna ochutnala tagliatelle s lososem a já ryb eye steak s demi glas a grilovanou zeleninou. 

Dsc_1727

Oboje bylo velmi dobré, jen né úplně teplé. 

Jo a mají tam domácí citronádu, moc dobrou.

Prostě je vidět, že v Agnes někdo myslí a hraje si jak se sestavením menu, tak s vařením jídla. Takže jsem ochotna odpustit jak číšníkovi džíny ( a vlastně příznat, že to mělo v golfovém klubu své osobité kouzlo), tak to, že tam kafe dělají z nespresso kapslí.

Až příště odpálíme další stovku, tak se určitě stavíme. Třeba zas budou mít nějakou výbornou sezónní polévku.

Golfu zdar!

 

Agnes restaurant Hodkovičky, Vltavanů 546, 147 00 Praha 4 – Hodkovičky,

 http://www.hodkovicky.cz/cs/site/restaurace/RiverGOlfCafe.htm

Kafe na riviéře v Choopy’s

Na Azurové pobřeží ve Francii se moc ráda vracím. Místní jídla i suroviny jsou delikátní, avšak vždycky mi tu chyběla kavárna, kde bych si dala své oblíbené latté a chytla rychlé wifi. Letos jsem v městečku Antibes objevila Choopy’s, které se stalo místem mé každodenní přítomnosti.

Img_3581

Milá slečna a pán, oba mladšího věku, hovoří plynule anglicky a servírují domácí cupcaky, snídaně a samozřejmě kafé. V příjemném moderním prostoru jsem se ihned cítila jako doma a cafe latté na sebe nenechalo dlouho čekat. Přestože venku bylo přes třicet stupňů, horké kafe mě postavilo na nohy.

Img_3584

Měli jsme velký hlad a byl akorát čas snídaně, možná už brunche. Objednala jsem míchaná vajíčka se slaninou a hitovku okoukanou z USA – bagel s taveným sýrem. Porce dávají menší, ale zde je to spíše výhodou. Nejdete pak do horka s nacpaným pupkem.

Img_3585

Neodpustila jsem si ochutnávku domácích cupcaků. Slečna je reálně peče přímo za barem a jejich vůně se příjemně line prostorem kavárny. Na obrázku je chocolate meringue cupcake.

Img_3586

A když mají úplně plno, raději na hodinu zavřou. A stává se to docela často…

Choopy’s, 16 rue Vial, Antibes, France

www.facebook.com/pages/Choopys-cupcakes-coffee-shop/120435958030730

Wine Food Market aneb Ciao Bella

Češi jsou jako národ lehce zaprdlý a preventivně zpruzelý. Stačí pozorovat lidi cestou do práce. Konkrétně ráno je to přehlídka tupých výrazů upřeně zírajících do novin svých, sousedových či jen tak před sebe.

To jihoevropský stajl je úplně jinde. Po návratu z letošní dovolené jsem nějak opomněla, že jsem se ocitla v jiném pásmu a zubila jsem se intenzivně na všechny lidi, domnívaje se, že jim také vykouzlím úsměv na rtech. Byla jsem za blázna.

Zklamaná světem jsem vlezla do Wine Food Marketu. Název se mi líbil: prostě obchod s jídlem a vínem a jako bonus pravý italský bar. A najednou se spustil dvohlasný hlahol. Samé „ciao“ a „bella“…

Dsc_1415

Nebudu to protahovat. Mrkvová polévka byla super. Prostě a jednoduše polévka z mrkve doplněná parmezánem, lehce cáklá olivovým olejem. Žádné pičičandy navíc ani sypání kdovíčím.

Dsc_1420

Znáte poučku „3 jsou dost“? (Koření a olej se nepočítá). Tady se jí drží (asi, kdo by to počítal) a dobře dělají. Tagliolini v husté krémové omáčce ze zelených fazolek s prociuttovými chipsy. Jídlo je lehké, jednoduché s jasně rozpoznatelnými chutěmi. Nic nepřekáží a přes bar se zubí kuchaří.

A chcete- li zvednout náladu, podívejte se na poslední foto. Italské věci jsou k nakousnutí.

Dsc_1421

Tož arivederci.

 

Wine Food Market, Ovocný trh 12, Praha 1, www.winemarket.cz

Mexická výživa v novém Las Adelitas

Vinohradské Las Adelitas je již zaběhnutým podnikem, který si našel spoustu fanoušků díky typickému středoamerickému jídlu a pití. Zprávy o otevření druhé restaurace v samém staroměstském srdci Prahy se nesly mezi místními členy mexických narkogangů jako půl kila kvalitního kokainu, takže už na grand openingu se v podniku nedalo pohnout. Pro ostrý test jsem zvolil přeci jen klidnější večer, ale i tak bylo v půl osmé večer volno jen u barových stolečků pro dva přímo před otevřenou kuchyní.

Pozn.: Podnik je opět vhodný i pro ty, kteří na základní a střední škole propadali z českého jazyka. Uplatní se zde naopak znalost angličtiny, španělštiny a nově i holandštiny.

Dsc_0760

Navnadění na mexickou vlnu je možné jedině kvalitní margaritou, kterou zde kromě klasické verze nabízejí ještě v mnoha dalších ovocných úpravách.

Dsc_0764

Nachos con queso je možné použít jako společný předkrm pro dva i více lidí, nicméně pokud půjdete single (a nebudete si připadat zoufale), určitě mají dostatečnou výživovou hodnotu, aby posloužily jako hlavní chod.

Dsc_0766

Kuřecí enchiladas na mě už definitivně dýchla typickou mexickou atmosféru (kterou znám bohužel pouze z jižní Kalifornie). Chuťově vyvážená srandička, která i s přílohami obsahuje velkou spoustu ingrediencí (sýr, fazole, smetana, kaktus) a je doplněna buď jednou nebo více nabízenými druhy omáček. Jen si nejsem jistý, jestli ta čerstvá cibule nahoře není už trošku navíc.

Dsc_0774

Hovězí Tacos (carne asada) jsou asi tou největší klasikou, kterou je možné zde dostat. Na rozdíl od enchiladas jsou o něco lehčí s výraznou chutí hovězího, opět podávané s fazolemi a mixem omáček.

Pokud budete mít chuť na pravé Mexiko, určitě nové Las Adelitas na Malém náměstí navštivte. Jídlo i drinky jsou na vysoké úrovni a pokud budete jako já sedět u kuchyně, můžete se bavit umem kuchařů, ale i tím, jak autenticky dokáží občas nadávat, když se spálí o horkou pánev. I to k tomu ale patří.

 

Las Adelitas, Malé náměstí 13, Praha 1, www.lasadelitas.cz

 

Erhartovo retro aneb návrat ke kořenům

O větrnících a laskonkách z Letné už toho bylo od roku 1937 napsáno stejně hodně, jako o Ivetě B. v Blesku za minulý rok. Ale i další dobroty z Erhartovy cukrárny stojí za hřích a za zmínění, protože jejich laskominy jsou stále kvalitní, propracované a úžasně voňavé. To potvrzuje i fakt, že do funkcionalisticky strohého interiéru cukrárny se trousí sladkomilci jeden za druhým.

Když jsem měla ochutnat něco nového nepopsa(tel)ného, zvolila jsem Erhartíka. V čokoládovém úkrytu jsem objevila nejen křupavé linecké kolečko, ale také bezvadný vaječný likér. Čokoládová náplň měla dokonalou konzistenci, žádné tukové podvody, ale opravdové živočišné suroviny a kakaové boby dorazily jistě z větší dálky, než ze sousedního Polska. 
Erhartik
Jako druhý přišel na řadu jahodovo-tvarohový obláček s pravou šlehačkou. Vláčný dortík byl velice milým překvapením. Na první pohled sladká kalorická bomba předčila mé očekávání. Lehce našlehaný tvaroh s bílkovým sněhem navrchu a křehkým těstem vespod byl přímo znamenitý. V kombinaci s vymazlenou domácí malinovou limonádou s limetkami a mátou tvořil sehrané duo ve stylu Eva a Vašek. 
Malinovka
Ale díky mé slabosti pro růžovou barvu na čemkoli, v čemkoli a s čímkoli, jsem si na závěr neodpustila ještě malou dobrůtku do pytlíčku na cestu. Sladká Makronka měla ve finále lepší barvu, než chuť, ale čajové pečivo, bylo vynikající.
Obrazek-51
Pro ty, kteří nemají Letnou v oblibě, ať už třeba kvůli fotbalu, mohou vyzkoušet nově otevřenou pobočku na Vinohradech, kde kromě Erhartíka nabízí také vážené fenomenální dortíky, domácí zmrzliny a další laskominky.

Erhartova cukrárna – Letná, Milady Horákové 56, Praha 7, www.erhartovacukrarna.cz

 

Boučkův statek a české dobroty

Při toulkách kraji českými v dobách s vyššími teplotami jsem zavítala několikrát do obce Malá Skála do historické roubenky. Boučkův statek je jako chaloupka z pohádky. Nečekejte klanící se obsluhu ani žertovného číšníka. Pochutnáte si na českých specialitách, které tady umí.

V létě se usadíte kamkoliv ven, míněno i tak, že si sednete na břeh řeky. V zimě musí malá sednice praskat ve švech. Nabídka jídel je psaná křídou na tabuli u vchodu a zahrnuje jen česká jídla. Žádný krevetový koktejl tu zaplať pánbůh nenabízejí. Naopak domácí kynuté borůvkové knedlíky vybízejí k objednávce.

Seged

Já jsem vybrala jídlo, které jsem nejedla od dob své přítomnosti ve školní jídelně, a že už je to pořádná řádka let. Zvolila jsem segedinský guláš. Porce to byla pořádná, spíše pro chlapa než křehkou ženu. Hodnotím jako very good. Nedojedla jsem pouze z důvodu ponechání místa v žaludku na již zmíněné borůvkové knedlíky.

Sekana

Spolucestovatel vybral domácí sekanou s brambory. Jen zmíním, že na tomto jídle se zasekl při všech našich návštěvách Boučkova statku. Sekaná byla z masa, nikoliv z bakelitu.

Jako finiš jsem vybrala ještě kynutý borůvkový knedlík. Nakonec jen jeden kus. Borůvky byly čerstvé, pravděpodobně natrhané v širokém okolí lesů.

Borkned

Tato roubenka má síce mírně drsnou atmosféru doplněnou ráznou obsluhou křičící venku číslo vaší objednávky hlasem tajfunu, ale vařit (nikolik rozmíchávat sušené prášky) tady umí, a to z reálných surovin. Poměr cena chuť je více než dobrý a doporučuji všem milovníkům české kuchyně při cestách tímto směrem.

Boučkův statek, Malá Skála, www.bouckuvstatek.cz

Thessaloniki v Davli

Řecká kuchyně je doslova božská. Nevím sice, jestli se Zeus cpal musakou a pochybuju, že si Afrodita libovala v tzatziki. To množství česneku by totiž asi odradilo všechny nápadníky a Paris by to slavné jablko sváru dal raději Skylle nebo Charybdě.

Z Prahy do Soluně je to více než 1500 km. Chudáci Konstantin s Metodějem mimochodem. I když Řecko a řeckou kuchyni miluju, nemusím na ni zanevřít ani v naší kotlině. A jsem ráda, že po Olymposu jsem objevila své další útočiště, až budu míť chuť zase na nějakého Stavorose… teda Souvlaki. 

1338033709482

Cesta z Prahy do Davle je kratší asi 54 krát. V davelské taverně Thessalooniki jsem nakonec neodolala zapečené ovčí fetě s rajčaty a chilli papričkami pěkně v alobalu. Jako předkrm samozřejmě. Přikusovala jsem k tomu pitu a když se nikdo nedíval strčila jsem si do pusy ještě lžící tzaziki.

1338034483910

Hlavní chod jsem si vybrala z denní nabídky a sice plněnou papriku a rajče směsí mletého masa a kdoví čeho. Ať to bylo, co to bylo, bylo to přesně podle mého přímořského gusta a zasytila mě to na dlouhou dobu.

1338034474449

Stejně jsem si ale rýpla do jehněčí kolena odnaproti. A neměla jsem to dělat. Bylo to tak strašně dobré, až jsem závistí málem zkameněla. Osud Niobé se mi ale příčí, tak jsem to nebohé jehně nechala být a dala si ještě trochu vína.

Taverna Thessaloniki, Vltavská 168, Davle, https://www.facebook.com/pages/Taverna-THESSALONIKI-Davle/321560004524331

 

Příjemná Asiatka z Perlovky

Zatímco na Staroměstském náměstí pořádají turisté i v teplotách přes třicet ve stínu nájezdy na „ček kúzýn“ v podobě „bíf gulášů“a „pork knís“, my ze Snobky (alespoň někteří) upřednostňujeme přeci jenom ty méně potící se pokrmy. Aniž bych hledal povyražení jiného druhu, kroky mě zavedly do Perlové ulice, kde se nachází poměrně čerstvě otevřená restaurace NEB.O. Interiér je stroze moderní a vkusný a v podstatě úplně stejnou charakteristiku si může vysloužit místní menu.

Dsc_0756

Na úvod si dávám polévku udon, jejímž základem jsou silné nudle doplněné poctivou porcí krevet, chutnými a na skus připravenými řasami a také vajíčkem, jehož žloutek se po útoku hůlky vmísí do nasládlého vývaru. V polovičním provedení na úvod nemá daleko k dokonalosti.

Dsc_0757

Z domácích limonád si vybírám malinovku, která pravda není z nejlevnějších, ale nedá se ji naprosto nic vytknout. Je příjemně osvěžující přesně mezi sladkou a kyselou, přičemž po dosrkání si ještě můžete pohrát se zbytky malin.

Dsc_0758

Mým hlavním chodem je poté do bien rau, což je směs mořských plodů a zeleniny, která je mírně pikantní a doplněná rýží. Orestované krevety i chobotnice jsou pěkně šťavnaté a ve spojení s ostatními ingrediencemi vytváří prostor pro ideální lehký oběd.

Restauraci NEB.O můžu po první návštěvě určitě doporučit, ať už ve společnosti stále partnerky nebo některé dočasné, kterou potkáte v okolí…no i když. Snad všem zúčastněným na provozu tohoto podniku nadšení vydrží a zároveň se jim podaří najít dostatečnou klientelu, což může být s ohledem na lokalitu i konkurenci trošku složitější ůkol. Budeme dále sledovat.

 

www.neborestaurace.cz, Perlová 10, 110 00 Praha 1