(úryvek z rozhovoru)

„La Casa? Jaká La Casa? Jako La Casa Argentina? Nebo La Casa Blů?“

„Ne, jen La Casa….“

…a pak přišel ten nechápavý výraz..

Takže jinak. Tenhle podnik jsem objevila náhodou. A okamžitě se pro mě stal finančně dostupnou, lehce zmenšenou a zjednodušenou připodobeninou Aromi.

A hlavní roli v tomto filmu hrají mořské plody. Našla jsem je hned po příchodu spinkat ve vyledovaném domečku. Pro seafoodfobiky podnik nedoporučuju.

První plusový bod = milá pohledná obsluha (mužského pohlaví), která nám doporučila dnešní speciality. Tak jsme si ty mušle dát museli, když je dnes přivezli.

Připravené na víně s petrželkou, čistým pečivem. Zablemcané ruce jsme si omyli v citronové vodě, takže jsme před hlavním (v)chodem v podobě chobotnice a sépie ani nemuseli opouštět svá vyhřátá místa. Obě zvířátka byla připravena s citem a láskou s rukolou a cherry rajčátky.

Škoda jen, že obé bylo připraveno téměř na chlup stejně a nemohli jsme tak okoštovat více umu místního kuchaře Pavla Matseushuka.

Pár lahví rulandy šedé tento drobný hnidopišský nedostatek spravilo a já se chci na Kostnické náměstí vypravit co nejdřív. Kdo Vám dnes zaručí, že to nebyla náhoda…

PS: Pan číšník říká, že dokážou splnit všemožná přání, a že do pár dnů „přivezou Chorvati cokoliv“.

La Casa, Kostnické náměstí 3, Praha 3, www.lacasalacasa.cz