Hříšná Snobka v Prolog baru

Možná nejsem úplně nejslušnější holka. A Prolog Bar už nějakou dobu znám a je to vážně dobrej podnik. Ale že mě tam donutí ke „splnění“ téměř všech sedmi smrtelných hříchů a ještě se tím budu chlubit… Ok. Život je plný výzev.

Začnu závistí, protože Prologu závidím ten nápad. Proč to nenapadlo mě? Co jde k sobě líp než bar a hřích? Mimochodem drink inspirovaný závistí. Představte si, že vám přinesou tajemnou krabici, ze které se vyvalí oblaka dýmu a vy sáhnete dovnitř … netuše … v předtuše super drinku. Peruánské Pisco, bezinkový likér, limetová šťáva a ještě nějaký zelený likér. Tak si to nepředstavujte a dejte si ho, ať nemusíte být zelení závistí.Závist

Každý hřích má nějakou barvu, pýcha je fialová a já jsem pyšná že jsem Pýchu dala. Krásná, šampaňská, s malinovou infuzí. K tomu všemu vám naservírují vějíř s jasmínovou esencí. Prostě když pyšná, tak na full time.Pýcha

Lakota je prý zlatá. A o tenhle drink se fakt nebudete chtít dělit. Kombinace meruněk a koňaku vás přibije na židli a budete viset na rtu barmanovi, který vám bude o těch koktejlech povídat a vy budete mít chuť vypít všechen alkohol světa.Lakota

A když už jsem byla líná dát si cokoliv jiného. Nechala jsem se zlákat Lenost na fialovém polštářku. Myslím, že kdyby lenost měla chuť, chutnala by přesně takhle. Mix heřmánku, prosecca a skvělého ginu – to je to jediné, co chceš, když nechceš dělat vůbec nic.Lenost

Zlobit se nebudou ani milovníci slaných drinků. I když být nějaká Bloody Mary, přijdu si vedle ní jak holka z dědiny. Protože tahle Zloba je Paní Zloba – silná jako křen, pálivá jako celer. A je to vostrá asijská holka, zjistí hned, jak se jí poprvé dotknete rty. Chutná po wasabi.

Obžerství a smilstvo jsem pro tentokrát vynechala. Není přece nutné učit orla létat a už vůbec ne spáchat všechny smrtelné hříchy v jeden večer. (A navíc v jednom baru.)

Mimochodem kluci z Prologu si připravili i edici nealko drinků, ale já říkám, že když hřešit, tak pořádně.

Prolog Bar, Nádražní 57/108, Praha 5, http://www.prologbar.cz/cs
Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Personál Zručný, kreativní, milý.
Prostředí Výjimečný, nádherný, luxusní, art deco.
Koktejly Neopakovatelné, promyšlené, vynikající.
Cenová úroveň Vyšší.
Příležitost pro návštěvu Rande, touha okouzlit.
Celkový dojem Prvotřídní bar.

 

Párty v Mechanickém baletu

Nový krásný levný podnik v centru, kde skvěle vaří. Tak určitě. Třicet mi už bylo a věřit pohádkám jsem přestala, dřív než jsem začala. A navíc, nejde o to, kde jste, ale s kým jste… Což také ne nutně platí.

Já jsem ale našla kombinace, díky, které se ze mě stala na celý večer princezna. Co princezna – baletka. Snobčí narozky se totiž uskutečnily v Mechanickém baletu. A bylo to souznění. Něžných nenažraných foodblogerských duší a lahodných pokrmů v industriálně minimalistickém prostoru. Nevím, zda je rozumné vyjmenovat, co jsme si dali. V počtu sedmi lidí bude snazší říct, co jsme si dát nestihli.

Teplá kozaNa rozjezd jedna pečená koza. Štiplavá kozí chuť se krásně vyjímala na nasládlé omáčce, nechyběl ani kus lupení.

Hovězí karpáčoMasaři rozjeli předkrm na carpaccio notu a nebylo, co by se vytklo. Naplátkovaná kráva, oliváč, kapary, rukola, parmazán. Žádné velké vymýšlení, protože tenhle předkrm už jednou vymyšlený je.

Řepová varianta prý taky dobrá. Ale věřte vegetariánům …

Hlavni chody pak přistály v kombinaci burger – stejk – curry.
Mega burgerBurger byl gigantický, se salátek, hranolky a omáčkou ala tatarka. Vlastně mu nebylo co vytknout, stejně jako jemně pálivé chuti Thajska v podobě kuřecího kari s rýží.

Stejk se salátemMůj výběr a mé srdce ovšem patří panu Stejkovi. Ne že by byl tak velký, klasických 200. Ale byl na mě připraven. Rozpálený do krvava – tak jak to mám ráda a navíc byl naporcovaný, což ruka unavená celodenním klikáním na myš ocení. Namísto (prý skvělých a dokonalých) vinných brambor jsem si v paleo duchu dala salát – příjemně dochucený.

Naked burgerPokud máte chuť na burger a nechce se vám ztrácet čas s nějakou houskou – zkuste to naked.

Když to vše zalijete některým z pivek z červené pípy nebo lahví vína jako já, dojde vám, že na balet zase brzy zajdete.

Mechanický balet, Žitná 52, Praha 1Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Personál Usměvavá slečna.
Prostředí Minimalistické, hezké, živá kytka – WOW.
Jídlo Všehochuť, přičemž všechny chutě chutnají.
Cenová úroveň Nízká.
Příležitost pro návštěvu Oběd, večeře, posezení u piva / vína / rumu.
Celkový dojem Super místo v centru.

 

Jedno velké áách – Tapas Bar Sabores

Pojem Sabores mi není neznámý, první prodejna se španělskými mňamkami se v Praze otevřela před 6 lety. Dnes jsou tyto prodejny, kam nedoporučuju chodit hladová, v Praze tři. Frčí jim také eshop. A nově k nim přibyl Tapas bar v centru.
Takže jsem byla zvědavá. Vím, že jejich sexy prasečí nožičky, které provokativně visí ve výloze, jsou v top kvalitě, a že je dodávají do nejlepších restaurací. Vím, že mají skvělé víno, po kteréms e dějí věci. A všechny ty jejich paštičky, mořské věci a sýry…

Ale co si budem povídat, kvalitní ingredience není vše.
Tapas Bar jsem navštívila 2x, poprvé ještě před oficiální otevíračkou. A první návštěva mě nijak neuchvátila. „Jo, dobré.“ Ale dobré je za tři a já chtěla víc… Víc chuti, víc zážitků, víc příběhů.
A při druhé návštěvě jsem toho dostala tolik, že jsem měla chuť si zbytek nechat zabalit i s šéfkuchařem.
Honza Horký mě totiž úplně odrovnal.

Vůbec na mě nešel pomalu a rovnou mě hodil do vody. Respektive do gazpacha. Nejjemnějšího gazpacha, co do konzistence a zároveň nejsilnějšího, co do chuti. A v něm úchvatné ceviche z mořského vlka. Všechno to bylo donačančané avokádovou pěnou, opečenou křupavou rybí kůžičkou a taky krutomatem, který si Honzík krutí sám. (Krutomat je rajče dehydrované pomocí plynového dusíku.)
Vlk se koupe

Pak přišly ančovičky, které zakrouceně roztomile spinkaly na plátku býčího rajčete. K tomu všemu ještě kaviár z olivového oleje s příchutí chilli a příběhem. Tedy příběhem o tom, jak lze toto vyrobit. Jo, to už je vyšší dívčí.IMG_0036

A to přišlo. Přišlo to z lesa a já chtěla, aby to nikdy neskončilo. Lilek z Josper grilu a burrata (mozzarela o pár levelů výš). Když jsem to ochutnala, začala jsem věřit, že ta kráva měla vážně šťastný život. A teď ho mám i já. Společnost lilku a burratě totiž dělal lanýžový krém, kaviár z lanýžového oleje, borůvkové pyré a šťavel. Takové ty kyselé trojlístky z lesa, kterým někdo (třeba já) říkaval zelíčko. Už jsem řekla, že jsem chtěla, aby to nikdy neskončilo?IMG_0038

Sladká tečka pak přišla ve formě creme catalan s mandlovým crumblem (babička tomu říkávala drobenka) a vanilkovou zmrzlinou. Ale to už bylo jen formálním zakončením večírku, kdy jsem se postupně od stolu přesunula k baru, kde jsem šéfkuchaře doslova hltala. Jeho jídlo i jeho slova. Toho kluka to snad vážně baví 🙂IMG_0043

Tapas Bar Sabores, Malá Štupartská 3, Praha 1Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Personál Milý, ocohotný. Kuchař 100/100
Prostředí Minimalistické, příjemné
Jídlo moderní španělská kuchyně s nápadem
Cenová úroveň Vyšší
Příležitost pro návštěvu Když máte chuť na něco malého / kus masa / skvělé víno
Celkový dojem Šťastná kráva

 

Přírodní cesta v Entrée restaurant

Letošní listopad jsem si přejmenoval na „měsíc éček“. Ne že bych podlehl umělým dochucovadlům, dobarvovadlům, dosmraďovadlům a dalším přídatným potravinovým látkám, nýbrž proto, že na začátku předposledního měsíce tohoto roku byly ve v zahřívacím provozu otevřeny hned dvě restaurace, které staví svoji nabídku na přírodních a často nezvyklých surovinách. A shodou okolností strohé názvy obou z nich začínají na písmeno E. Ambi otevřelo v Karlíně svoji pekárnu a netradiční restauraci Eska. Sice ji mám ze své pražské jednapluskáká haciendy, co bych chlebovou kůrkou dohodil, přesto jsem dřív zabrousil do dlouho připravovaného a očekávaného olomouckého projektu Entrée. Tento ojedinělý koncept přitom na Hané působí jako pěst na oko a řekl bych, že zaslouženou pozornost by vzbudil nejen v Praze, ale i v jiné evropské metropoli.

Entrée najdete mimo historické centrum Olomouce v blízkosti autobusového nádraží a výpadovky na Ostravu. Přesto se v hotelovém komplexu s kasinem místo postkomunistického looku a výfukových plynů setkáte s neuvěřitelně vypiplaným interiérem a otevřenou kuchyní. Je na něm mimo jiné vidět, že velikost rozpočtu nehrála v přípravách velkou roli, ale každá koruna byla investována s velkým rozmyslem, aby i prostředí sedělo k nabízenému jídlu. Čistota je na tak vysoké úrovni, že to vypadá jako by tady explodoval kamion s čisticími prostředky a semínky popínavých kytiček.  Rozhodně si dávejte pozor, ať dokonale naleštěné prosklené dveře nezkoušíte prorazit čelem, což se mi málem úspěšně povedlo. Co se týče personálu, tak můžu jenom chválit. I přes zjevné mládí většiny osazenstva, je vidět, že prodávají něco, čemu rozumí nebo mají alespoň nastudované a vůbec se nemusíte bát přijít s nějakou tou připomínkou, kterou ve zkušebním provozu vlastně očekávají.

IMG_20151115_122326

Porovnávání se zmíněnou Eskou se asi nejen kvůli datu otevření Entrée občas nevyhne. Byť v příklonu k severskému konceptu kuchyně nejde tak daleko (listí, mechy a další blbůstky tady nečekejte), je zjevné, že přírodu tady uznávají a umí z ní čerpat jen to nejlepší. Na úvod jsem se překonal a na doporučení vyzkoušel něco, v čem nefigurovalo mrtvé zvířátko. Udělal jsem dobře, protože dýňová panna cotta celkem hezky symbolizuje, jak to v Entrée s jídlem funguje. Každý chod je složen z několika výrazných ingrediencí (tady hlavně čočka a rukola), které jednotlivě nemusí být až tak zajímavé, ovšem v celku k sobě skvěle sednou a vytváří dokonalou kompozici, většinou nejen chuťově, ale i vizuálně. Navíc jsou často servírovány v atypické úpravě, takže místo čerstvé zeleniny dostanete třeba chips, pěnu nebo pastu.

IMG_20151123_172638

Pražmě ve formě ceviche by možná její dokonalost někdo i vytknul. Ryba je zde zastoupena pouze konzistencí, jakýkoliv náznak její chuti je potlačen ostatními součástmi, jako jsou avokádo nebo mrkev, opět spíše v atypické formě.

IMG_20151115_121308

Losos s kaší z pohanky měl skvělou texturu a s ostatním doplňky si opět parádně vyhovoval. Byť je ryba tepelně upravená, dokážou ji v kuchyni zachovat krásnou svěží chuť a fanoušky moře určitě více než potěší. Mému jelenu sikovi s řepou, kakaem a ostružinovou omáčkou to přeci jen sluší víc s parožím, ale i u něj je potřeba pochválit jak souhru jednotlivých komponentů, tak i perfektní propečení masa.

IMG_20151115_120844

Dalším ochutnaným hlavním chodem bylo pečené vepřové ve dvojím provedení. Bůček se rozpadal pod vidličkou a pohromadě jej držel snad jen krásně vypečený zbytek kruponu, který mezi zuby krásně křupal a dokresloval tučnější ráz tohoto kousku masa. Pro jeho vyvážení potom sloužil nejen jakoby mimochodem přítomný květák, ale především skvěle připravený a šťavnatý kousek panenky.

IMG_20151115_121024

V nabídce samozřejmě nechybí ani dezerty. V době naší návštěvy jsme ochutnali třeba mille feuille nebo čokoládový dortík, oboje servírováno se skvělou domácí zmrzkou. Ani sladkého se bát nemusíte, věřím, že stejně jako v mém případě, bude odpovídajícím završením skvělého večera.

Co musím na závěr vytknout, jsou ceny, které naprosto neodpovídají nabízenému produktu. Už jen absurdní cena plzeňského ležáku 39 korun je v restauraci takové kategorie do nebe volající. Ceny hlavních jídel tady nepřesahují tři stovky, což je v porovnání s jinými podniky stejné kategorie cena zhruba poloviční. Entrée je díky tomu přístupná i gastronomicky ne tak dotčené veřejnosti, která by si ráda očichala a ochutnala moderní trendy v kuchyni.

Na závěr potom „Palec hore za prestižky!“

Entrée restaurant, Ostravská 1, 779 00 Olomouc, šéfkuchař Přemek Forejt, http://entree-restaurant.cz/

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, profesionální, Prestige
Prostředí Moderní, honosné
Jídlo Fine-dining, sever, příroda
Cenová úroveň Podhodnocená
Příležitost pro návštěvu Rande, business
Celkový dojem Originální koncept špičkové úrovně

Terapie v Café Buddha

S rostoucím věkem a počtem navštívených restaurací se přímo úměrně zvyšují mé gastro zkušeností na rozdávání. Vím, kam chodit, kam nechodit, kam jít můžete, ale raději si nic nedávejte, apod.

V poslední době mi nějak přestalo chutnat. Asi podzim. A tak jsem místo psycho-terapeuta navštívila šéf-kuchařku. Její ordinace, o které jsme již psali, sídlí v Balbínce, jsou na ní vidět zkušenosti a vaše trable vyřeší během jediné návštěvy.

Nejdříve jsem chtěla požadovat kávu stejně černou jako můj život, pak jsem ale dostala thajský čaj … dobrá možná to s mým životem nebude tak hořké.Thajský čaj

Paní terapeutky se bát nemusíte. Půjde na vás pomalu se salátem z pomela a uzeného pstruha s citronovou trávou, kešu a praženým kokosem. A protože, jak je známo, „nám dělání úsměv zachrání“, byl tento pokrm spojen s terapií ručních prací a sice jsme si každou porcičku sami balili do betelového listu.Pstruh s pomelem v bettelu

Až jsem si pomyslela, zda jsme nepřepálili začátek, protože pstruh s pomelem mi do mozku vystřelil víc endorfinů než sprint na Vítkov a rychlý panák ve Vystřeleným Voku.

Jenže jsem nevěděla, že po řece přijde moře a připluje svatojakubka na másle s kari listy a karamelizovaným kokosem. A taky je tam česnek a rýžové víno a možná i nějaké drogy … a já měla chuť udělat nějaký pořádný hysterák, abych v rámci terapie dostala ještě jednu.Svatojakubka

A místo toho jsem dostala křupavého měkkoschránkového kraba. A tento frajer mi dodal chuť žít. Bodejť by ne, když se na rande se mnou přepudroval praženým rýžovým pudrem a byl vonět po mátě, koriandru, chilli, limetě a rybí omáčce. Pánové, vemte si z něj příklad, i s „měkkýšem“ se dá zahrát velké divadlo.Krab

Dušené hovězí po jávském způsobu (bohužel jsem tu krávu nestihla vyfotit), bylo měkkoučké a šťavnaté a připomnělo mi mou oblíbenou Jávanku na Vinohradech. No a po snad prvním asijském dezertu, který mi fakt chutnal, jsem se rozhodla, že chvíli ještě mám pro co žít.

IMG_7911Tak trochu jiný rýžový nákyp

Na znamylekar.cz paní šéfkuchařce Sofii Smith profil asi neudělám, na znamykuchar.cz bych jí za její nové menu dala plný počet bodů. Kór když jí dělá asistentku sommeliér Luboš Osička a má k tomu zbraně v podobě senzačních rieslingů. A ten mi dal dokonce nový pohled na život svým prohlášením: „Kyselina je páteří vína, chuť má být vybalancovaná a nutit vás pít víc a víc.“ Když mi pak potvrdil, že chuť pít víc a víc tedy není moje chyba, odcházela jsem z Café Buddha s blaženým pocitem v žaludku i na duši.

Café Buddha, Balbínova 19, Praha 2Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, usměvavá, má co nabídnout
Prostředí Rodinné, domácí, pro pocit bezpečí
Jídlo Nadstandartní Asie
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Podzimní deprese nebo když prostě jen máte chuť
Celkový dojem Chci žít i nadále

 

Jak v Per Te oslavit konec horkého léta

Snad už máme ta vedra, kdy se sotva dalo sníst něco jiného než salát, za sebou. Mé milé snobky by jejich pokračování sice jistě ocenily, aby se dál mohly vystavovat slunci a opálená těla potom předvádět vypracovaným plážovým hochům. Já ale musím držet náš prapor, takže pokles teplot mě vybudil k očekávané foodblogerské (rozuměj „dobře se nažer a potom něco napiš“) aktivitě. No a parádní zážitek, o který se musím podělit, na sebe nechal čekat jen pár deštivých hodin.

Per Te znamená italsky „Pro Tebe“ a vinohradská restaurace s tímto názvem tomuto jednoduchému názvu dodává obrovskou autenticitu. Tak skvělý servis orientovaný na hosta jsem už dlouho nezažil, jestli vůbec někdy. Koncept je zaměřen na středomořskou kuchyni, takže v jídelním lístku naleznete hlavně ryby včetně klasických úprav mořských potvor, domácí pastu i maso z nejrůznějších zvířátek. Na rozdíl od klasických restaurací můžete ochutnat také skvělá vína ze Srbska nebo Slovinska.

Na začátek jsem vyzkoušel klasické vitello tonato, které sice nebylo tak fotogenické jak zadeček plážové volejbalistky (takže dokumentace chybí), na stranu druhou bylo asi nejlepší, co jsem kdy měl. Jemné telecí plátky bohatě doplněné tuňákovo-ančovičkovou majdou byly krásně svěží a zároveň chuťově vyvážené. Ve zbytku omáčky jsem potom v klidu mohl vymáchat neméně parádní focacciu.

DSC_5142

Musím se přiznat. Prostě nejím rajčata a i rajčatovou polévku ochutnám jen v případě, kdy mi někdo vyhrožuje. V Per Te jsem se ale odhodlal vyzkoušet a za prvé jsem ji málem slečně na druhé straně stolu nevrátil, no a za druhé si ji tady příště klidně dám celou a dvakrát. Skvělé dochucená bylinkovým pestem potěší jistě každého rajčatopolévkožrouta.

IMG_20150820_082330

Hovězí roštěnec s rukolou a parmazánem sice nebyl připraven z žádného extra spešl hovězího, nicméně propečen byl přesně na medium a dochucen jen lehce solí a pepřem, takže kráva z něj byla cítit na sto honů. Bez další přílohy bych na tuhle úpravu chodil i v těch vypečených vedrech a určitě bych košili nepropotil.

DSC_5145

V Chorvatsku jsem nebyl už dlouho a táhne mě tam mimo jiné jejich typická kuchyně, tedy grilované ryby, kalamáry, chobotnice, krevety a jiná havěť. Než se tam dostanu, budu určitě na tyhle dobroty chodit do Per Te (tedy pokud si je neudělám někde na zahradním grilu sám). Grilované kalamáry se špenátem a brambůrky byly nejen krásně voňavé a hezké na pohled, ale taky chuťově skvělé, na skus přiměřeně pevné.

IMG_20150820_082706

Myslíte si, že sorbet je normálně citron se zmrzlou vodou? V Per Te dostanete výraznou citronovou zmrzku vyšlehanou s finskou vodkou a proseccem    v přiléhavé skleničce s brčkem. To je tak sexy, že nesedět na zadku, tak si na něj vážně sednu.

Co na konec? Tentokrát si jen dovolím všem v Per Te poděkovat za skvělé jídlo a ještě lepší servis, z nějž bylo cítit srdce a radost z toho, když je zákazník spokojený.

Restaurat Per Te, Korunní 23, Praha – Vinohrady, http://perte.cz/

hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Dokonalá – 100%
Prostředí Příjemné (upozornění kuřák vs. nekuřák)
Jídlo Kvalitní, nepřeplácané, skvěle dochucené
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Randíčko, pokec, obchodní schůzka
Celkový dojem Tam bych se klidně ubytoval

 

Garden Food Festival v hanácké metropoli

V době, kdy pražská gastro smetánka ještě řešila, jestli výplatu letos utratí na Prague Food Festivalu nebo Fresh Festivalu, vydali jsme se s Kachnou na první festival dobrého jídla a pití do Olomouce. Po pěti letech je zkrátka čas na změnu a pořadatelé Garden Food Festivalu již dopředu avizovali, že kuchaři z Hané a okolí si s těmi pražskými v ničem nezadají. Přivezli nám sice i dvě největší tuzemské kuchařské hvězdy Zdeňka Pohlreicha a Romana Pauluse (tomu patří zvláštní dík za příjemné osobní popovídání v pátek i v sobotu a doufáme, že se mu v Olomouci s rodinou líbilo), nicméně hlavní roli hráli místní restaurace a výrobci.

Na úvod je třeba celou akci rychle objektivně zhodnotit. Prostředí úžasné, logistika parádní, objednávka počasí na výbornou, fronty minimální, ceny lidové, moderátorovi příště nutno podstrčit nějaké povzbuzovadlo dovoleného typu, no a skvělou kapelu The Reverend Peyton´s Big Damn Band si neschovávat na VIP večírek, ale servírovat ji pěkně přímo debužírujícím návštěvníkům. A abych nezapomněl – plastové příbory byly ve skvělé kondici a vydržely celé do doby, než jsem je sám ztratil. A ostatní? Prostě mrkněte na fotky!

DSC_1399

Vítěznou restaurací festivalu podle hodnocení návštěvníku se stal Restaurant Lobster, který můžete navštívit v olomouckém obchodním centru Šantovka. I nám tady moc chutnalo. Sous vide připravený vepřový bůček se rozpadal zcela přiměřeně, ovšem více než konzistence potěšilo jeho precizní dochucení a kombinace s kapustičkou. Tomu říkám: „Hezky česky!“

DSC_1400

Od pánů z Lobsteru bylo i krémové rizoto s chřestem, kterému právě vrcholila sezóna, doplněné o famózní glazovaný brzlík.

DSC_1403

Zkušení Pražáci pojídají červy, brouky a kobylky už celkem pravidelně. I v Olomouci bylo o zábavu postaráno. Já tomuto experimentu sice příliš neholduji, v extrémním případě volím raději kuře. Ale na fotce to červíkům sluší a určitě se najde někdo, kdo ocení i tuhle šmakuládu.

DSC_1442

Kdo se v horkém počasí nezavodňoval pivem z místních pivovarů, mohl ochutnat třeba skvělý osvěžující twist na gin and tonic s rozmarýnem od Marka Vybírala z Black Stuff Irish Pub. Ani nevím, kolik jsme jich dokázali vypít.

DSC_1457DSC_1458

U nás to na festivalu vyhrála přerovská Restaurace u Labutě. Jejich kapr se zelím a prejtem schovaným v knedlíčku byl originální a chuťově tak vymazlený, že snad zase začnu chytat na Tovačově ryby. Skvělé bylo ale i prsíčko z perličky s rizotem.

DSC_1466

Kachna si ujela i na jehněčím jazýčku s batátovou kaší ze sesterské restaurace výše zmíněného Lobsteru, která se jmenuje Atmosphere a najdete ji také v olomoucké Šantovce.

DSC_1490

Pozoruhodným úkazem byl také teprve připravovaný projekt Entrée Restaurant, který má ambice pozvednout olomouckou gastronomii opět o kousek výš. Zatím se ale připravuje jak interiér, tak koncept jídelního lístku, a na otevření si ještě musíme chvilku počkat. Jak je vidět z festivalového pokrmu reprezentujícího „eau“ (pro nefrancouzštináře „vodu“), můžeme se těšit i na svěží zajímavé kombinace čerstvých ryb a zeleniny.

DSC_1523

Zapomenout nejde ani na skvělou trhanou hovězí plec s lanýžovým pyré z opavské restaurace U Přemka. Příjemný šéfkuchař Radim Svačina nás v pokročilém odpoledni zase postavil na nohy a my se mohli vydat pro další drink.

První Garden Food Festival v Olomouci se moc povedl a rozhodně by si jej užily i rozmlsané pražské jazýčky. Nejen, že na něm lze nalézt moderní gastronomii, ale návštěvník se seznámí s lokálními recepty a surovinami, které jinde až tak běžně k sehnání nejsou. Těšíme se zase za rok!

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Převážně milá a usměvavá
Prostředí Park, lážo plážo
Jídlo Jak kde, většinou pecka
Cenová úroveň Spíše nižší
Příležitost pro návštěvu Kdo chce na jaře ochutnat lokální kuchaře a produkty z Hané
Celkový dojem JO!

 

Vietnamská svatba s Viet Food Friends

Rád se družím. S děvčaty třeba i intimněji, ale co si budeme povídat, většinou to začíná u skleničky nebo častěji u talíře plného dobrot. Tentokrát jsem ale nevyrazil na družbu s dívkami, ale s fanoušky vietnamské kuchyně, pro které supersympatická dvojka Mai a Thuy aka Viet Food Friends připravila meet up ve s podtitulem „vietnamská svatba“. Kromě vietnamských tradic se tahle taškařice točila okolo jídla, a to ne úplně typického, které známe z běžných bister a restaurací.

A ať z toho něco taky máte, vezmu to trošku edukativněji; to kdybyste se náhodou na nějakou tu vietnamskou svatbu také připletli. Tak doufám, že nic nepopletu, abyste potom nezpůsobili někde nějaké to foajé, foágrá nebo jak se to jmenuje.

DSC_1359

Začali jsme zostra, i když tedy spíše lehce, telecím salátem. Kdybych ho měl přirovnat k něčemu typicky českému, byl by to asi hovězí jazyk v sulcu. Ten já zrovna „oblibuji“, takže jsem si užil i tenhle první chod. Vietnamské svatby bývají obrovské, počet hostů často překračuje pět set. Ženich s nevěstou pochopitelně ani všechny svatebčany neznají. K čemu taky, hlavní je párty, tam už se seznámí!

DSC_1360

Tohle už jste možná někde viděli. Slepice v páře. Zajímavé, tužší maso je potřeba doplňovat směsí soli a chilli. S okolo sedícími pány jsme se shodli, že to je ideální okusovací pokrm ke středeční Lize mistrů s Liborem Boučkem. Při uvedeném počtu hostů na svatbu opravdu dárky nenoste. K čemu by bylo novomanželům šest praček? Raději si připravte nějaké peníze, ty určitě ocení o něco víc.

DSC_1364

Tady máme lepivou rýži s křepelčím masem. Přiznávám se, že z té jsem na zadek úplně neupadl, navíc je ještě drze nefotogenická. Ale nebojte, k jídlu určitě je. Pro ženicha a nevěstu přichází největší prekérka ve chvíli, kdy si musí s každým svatebčanem přiťuknout. Takže to máte tak na hodinku až dvě, prosím pěkně.

DSC_1368

S krevetami se dá těžko šlápnout vedle. Tyhle jumbo krasavice jsou obalené v rýžové krustě a byly skutečně famózní. Jako doplněk klasická sweet chilli omáčka. Krom zuřivého oťukávání sklenic se také zběsile fotografuje. Fotku s novomanželi chce mít totiž každý. Je to jednou za život.

DSC_1378

Rybám obecně dost fandím, takže grilovaný jeseter s betelem mi udělal obrovskou radost. Šmrnc mu dává mírné tukové krytí, které zajišťuje jeho šťavnatost i příjemnou chuť, kterou bych přirovnal asi nejvíce k pečené štice. Jak je vidět, je vietnamská svatba bohatá na jídlo. Počet chodů, respektive servírovaných jídel, obvykle překračuje desítku. Každý si určitě vybere, co mu nejvíc vyhovuje.

DSC_1371

Moc dobrá byla i pečená křepelka s galgánem. Úprava se blíží typickému stylu, který známe z vietnamských restaurací u jiných grilovaných druhů drůbeže. Využití autentických asijských bylinek nicméně s delikátním masem křepelky posouvá tohoto vypečeného ptáčka o několik schůdků výše. Pokud si u hostiny nabíráte jídlo ze společného talíře a nemáte k dispozici servírovací lžíci, otočte hůlky na druhou stranu, než kterou jíte, a v klidu si naberte.

DSC_1381

Na závěr si dáváme kyselou zeleninovou polévku, v které zkušený masožrout může objevit i utopené kousky žebírek. Prostě mňamka na slehnutí! Nezapomínejte hlavně na to, že pro Vietnamce je rodina základ všeho. Často i své výdělky z různých koutů světa posílají domů, aby ostatní mohli udržovat rodinná sídla v tom nejlepším stavu.

Na téhle simulované minisvatbě jsem si to parádně užil a myslím, že jsem zdaleka nebyl sám. Holky sice říkaly, že si teď budou muset dát od kurzů vaření i meet ups chvíli oraz, protože je čekají rodinné povinnosti. Nepochybuji ale, že se brzy s touhle skvělou akcí vrátí. A já ji můžu všem jedině doporučit. A pokud máte na některé z jídel chuť, můžete si jej dát v Sapě v restauraci Đông do. Jen nezapomeňte zavolat dopředu, v klasickém jídelním lístku je budete hledat marně.

www.vietfoodfriends.cz

V Café Buddha to někdo rád ostré

Zastávám názor, že by se člověk měl mít pořád na pozoru, v Praze tohle platí dvojnásob. Jenže občas je taky potřeba udělat ze sebe světáka, prohodit směrem k obsluze v restauraci, jak jste tou asijskou kuchyní „prožranej“, pálivé jídlo u nás nikdo pořádně neudělá, wasabi si pomalu kapete do očí; no prostě normálka, že jo?

„Takže zvládnete normální pálivost“, usmál se na nás v odpověď zjevně zkušený mladík v Café Buddha a já se naštěstí s ohledem na dámskou společnost nezmohl protestovat proti slůvku normální. Je dost pravděpodobné, že v takovém případě by krásný interiér tohoto malého vinohradského podniku lehl na konci večera popelem. Takhle mě jen kuchař přivedl k pláči.

DSC_0994~2

V zahřívacím kole jsme jako amouse bouche dostali krevetky s doporučením, ať zkusíme jednu s papričkou a druhou bez papričky. Jednoznačně doporučuji verzi nahoře bez, vychutnáte si tak krásný pevný projev hlavní hrdinky se svěží limetkovou šťávou, kterou maskuje jen výrazný lísteček máty. Verze oděná do chilli je skutečně jen pro trénované borce. Vás sice nezabije, ale rozhodně dost utlumí skvělé vyznění tohoto decentního starteru.

DSC_0998~2

Podruhé mi slzy do očí vehnala poctivá Tom Yum polévka. Chilli opět ostatní ingredience řádně zastínilo, u téhle polévky je ale zvykem, že zázvor, galangál, citronová tráva a další jinak výrazné bylinky hrají druhé housle. Pro uklidnění dobře posloužila thajská sestřička Tom Kha, která topila jemné kousky kuřete v kokosovém mléce, zrůdička.

DSC_0999~2

Mango-papájový salát mám moc rád, osvěží a nabije člověka energií. Obyčejně je spíše sladší podle toho, jak zralé mango a papáju zrovna kuchař použil. Ne tak v Café Buddha. Vysokou (tedy vlastně normální) pálivost zajistila šikovně poschovávaná jemně nakrájená paprička a trapně přiznávám, že salát jsme tentokrát nedorazili. Oheň v ústech se nám podařilo trošku uhasit skvělými sweet and sour žebírky a smaženými koláčky z krevet Thod Man.

DSC_1003~2

Koncovku celého menu potom za papričkovou část obstarala kachní prsíčka v kari omáčce. Stupeň necitlivosti jazyka byl opět na vysoké úrovni. Musím ale říct, že s příjemným projevem masa, kokosovým mlékem a palmovým cukrem mi tahle kombinace sedla a omáčku jsem si nakonec nabíral i lžičkou (ale peklo jako).

DSC_1002~2

Klasické Pad Thai (rýžové nudle s krevetkami) tady podávají zabalené v banánovém listu a musím přiznat, že na tak dobré provedení jsem ještě nenarazil. Vřele doporučuji i pro nepapričkáře.

Café Buddha je moc fajn, a to jak prostředím, tak jídlem. Pokud ale nesoutěžíte v pojídání chilli papriček, raději to na sebe práskněte, protože tady to mají rádi opravdu hot!

Café Buddha, Balbínova 19, Praha 2

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Pro holky ááách, zkušená
Prostředí Malé, útulné, autentické
Jídlo Asie, Thajsko
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Rande, pokec, sebevražda chilli papričkou
Celkový dojem Pro milovníky asijské kuchyně a pálivého = must

 

Rozzlobení šneci v Kalině

My snobky to máme trošku jinak než většina ostatních. O nabídce zajímavé a skvěle placené práce budeme dlouho uvažovat. Když nás Clooney požádá o ruku, nemá to vůbec jisté, protože nás na Nespresso rozhodně nikdo neutáhne. Na druhou stranu, když dostaneme pozvánku na prezentaci nového menu do jedné z vyhlášených pražských restaurací, jsme uprostřed ledna schopny vyběhnout polonahé z domu a sprintovat za dalším gastrozážitkem. A tak jsem se vydala do moderně, ale útulně zařízených prostor restaurace Kalina, kterou najdete v Dlouhé přímo naproti podniku James Dean. Obskakování mám ráda a tady jim jde na výbornou, bravurně ho zvládá i spolumajitel a šéfkuchař v jedné osobě Mirek Kalina. 1_Salát

Frontální útok jídlem zahájil míchaným listovým salátem s mátou na voňavých brazilských pomerančích s pistáciovými oříšky. Skvělý salát s jemným a vyváženým dresinkem byl navíc geniálně spárován se Sylvánským zeleným z Třebívlic. Prý tam révu pěstují na čediči, ne na vápenci. No, geoložka ze mě sice asi nebude, ale víno bylo rozhodně skvělé, to já zase poznám. Šneci

Než mi byli naservírováni šneci po pražsku, očekávala jsem ulity, ale prezentace byla nápaditější. Jednalo se o delikátní nádivku podávanou na vláčném petrželovém krému se šnečím kaviárem. Navrch citrónová pěna (jako když se šnek rozzlobí, když ho poškádlíte klacíkem), poprášená paprikou Espelette (druh chilli), která měla na jazyku příjemně pikantní dohru. Po tomhle se z každého musí stát milovník Kalinových rozzlobených hlemýžďů.

Langustýna

Třetím předkrmem byla voňavá skotská langustýna s estragonovými nočky a na zelenině brunoise, což je jeden ze způsobů krájení zeleniny, konkrétně na malé kostičky velké asi 3mm. Langustýna byla opečená jen z jedné strany a dala tím vyniknout svěží chuti moře. Jen ty nočky byly snad až příliš maličké a chuť estragonu proto téměř neznatelná. Na celkovém dojmu to ale mořské krásce neubralo. Úhoř

První hlavní chod bych po šnecích umístila na pomyslné druhé místo. Příjemně vyuzený úhoř s pažitkovými bramborami a přelitý jemnou křenovou omáčkou, která s uzenou rybou tvořila dokonalý pár. Společnost jim dělalo ještě zastřené křepelčí vajíčko a kaviár.

Kanec

Z denní nabídky jsem ochutnala měkoučké, na jazyku se rozplývající kančí kolínko. A nebyl by to Kalina, kdyby nebylo zase něco trochu jinak. Červené zelí nebylo dušené, jak je zvykem, ale pečené, čímž získalo mnohem výraznější chuť. Vláčný knedlík a silná omáčka vytvořily ze zdánlivě klasického jídla nevšední zážitek.

Jestli vás zajímá, zda jsem po tom všem měla i dezert, tak ne, protože jsem měla hned tři. První byl nebeský pomerančový sorbet s vanilkou a nugátem, po něm přišla pikantní mandlová zmrzlina s ananasem a chilli a nakonec jsem se nechala dorazit slanou karamelovou zmrzlinou.

Chcete-li si tedy dopřát skvělý gastronomický zážitek, který u dam překoná Nespresso s Clooneym a u pánů manažerskou pozici v Microsoft, je Kalina jasná volba. Kuchyně je špičková, servis dokonalý a víno vyloudí úsměv na tváři.

Za fotky děkujeme projektu Prague up & coming.

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha profesionální a příjemná
Prostředí klidné, moderní v historických prostorech
Jídlo špičkové a kvalitní
Cenová úroveň vysoká
Příležitost pro návštěvu business, gastrozážitek, rande
Celkový dojem fenomenální

 

Dokonalé porce pro vrabca v Borgo Agnese

Drze jsem se vetřel k rodičům mířícím do Brna na muzikál o Edith Piaf s jediným úmyslem; navštívit výjimečně namísto po celé Evropě vyhlášeného hlavního nádraží známou restauraci Borgo Agnese. Ta se nachází v lokalitě „že bys ze Špilasu šutrem dohodil“ a nabízí především středomořskou kuchyni s občasnými odbočkami do našich luhů a hájů.

My jsme se cíleně s darovaným voucherem vypravili na nabízené degustační menu spárované s víny. Pokud máte ve zvyku trávit v restauraci méně než tři hodiny a ke guláši si dáváte minimálně pětiknedlík, doporučuji zvolit něco a la carte, jinak by to taky mohlo dopadnout jak s Bohušem. Obsluha je rozhodně trpělivější než ta ve videu a velmi mile a fundovaně dokáže vysvětlit, co že se to před vámi právě objevilo.

IMG_20141130_212552

Začátek obstarává svěží losos marinovaný v ginu s okurkovým dipem a créme fraiche. Skvělý začátek doplněný o pro mě nakonec nejlepší víno z celé degustace, totiž Rulandské bíle 2013, pozdní sběr, Proqin.

IMG_20141130_213043

Dalším předkrmem byl zajímavý tatarákový twist ala salát Nicoise s křepelčím vejcem a ančovičkami. Zatímco táta, zastánce klasické kupy (na vysoko, že jo!!!) hovězího na topince, našel minimálně sto nedostatků, já byl s jemným masem zastřeným delikátní chutí ančoviček přeci jen spokojenější.

IMG_20141130_213647

Následovala decentní porce polévky z bílých fazolek, ke které mi, asi abych se neunavil, připíchnul kuchař rovnou na vidličku asi tak tisícinu uzeného hovězího jazyka. O takovém „kapučínu“ asi Eva a Vašek ve svém majstrštyku nezpívají.

IMG_20141204_105330

Skvělou souhru předvedl telecí brzlík s omáčkou z javorového sirupu. Maso bylo pevné na skus, ale během chvíle se na jazyku rozplývalo samo. Nasládlá omáčka dala na chvíli připomenout i asijské kuchyni a jejím sweet and sour pokrmům. Jídlo skvěle doplňoval také polosuchý německý Riesling od Jakoba Schneidera.

IMG_20141201_192157

Foie gras samozřejmě nemohou v žádném degustačním menu chybět. Úprava v Borgo Agnese je v zásadě ordinérní a závisláci na této dobrotě si ji určitě užijí.

IMG_20141201_192514

Všeobecné pobavení způsobila 1 (slovy jedna) raviolka s hříbky a pecorinem. Táta naštěstí houby nejí, a proto jsem odmítl podat jeho jménem stížnost proti zavádějící informaci v jídelním lístku, kde se inzerují „ravioli“, což naznačuje jistě vyšší počet, než nám byl naservírován. Chuťově ovšem opět skvělé.

IMG_20141201_191815

Ryby zastupuje v degustačním menu mořský ďas, a přestože je také výborný, z celé přehlídky mi připadal nejslabší, především asi proto, že nepřinesl nic zásadně objevného a ani chuťově nijak nevynikal. Přesto by s přehledem kdekoliv jinde obstál.

IMG_20141201_191024

Poslední, co jsem do sebe nasoukal, byla kachní prsíčka na medu s čínským zelím a houbami. Maso bylo šťavnaté a i přes dochucení z něj jasně vystupovala typická chuť kachny vycházející z jejího aromatického tuku.

A to by stačilo. Dezert si dám příště. Teď jen výběh na Špilas, zkontrolovat slavné nádraží a zase rychle zpátky do reality. Majó to v tom Štatlu holt taky dobrý.

Borgo Agnese, Kopečná 43, 602 00 Brno, www.borgoagnese.cz

hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá a vzdělaná (jen bacha na řeky ve Francii)
Prostředí Čisté, elegantní, moderní, Olbram Zoubek
Jídlo Vychytané, degustační, kvalitní
Cenová úroveň Střední pro Pražáka, vyšší pro ostatní
Příležitost pro návštěvu Rodinná oslava, delší oběd, rande
Celkový dojem Na ja, sehr gut!

 

Zcestovalé americké kravičky v George Prime Steak

Úvodem upozorňuji, že tento článek není určen vegetariánům, milovníkům živých zvířátek a už vůbec ne hinduistům, byť bych řekl, že krávy, o nichž bude řeč, mají mnohem spokojenější život než ty indické. A pokud si necháte pro korunu koleno vrtat a neradi jen slintáte, raději také dál nečtěte, ceny jsou v George Prime Steak totiž na vyšší úrovni než jinde. Nutné je dodat, že tady dostanete skutečně to nejlepší americké hovězí.

Restauraci najdete v Platnéřské ulici a rozhodně nečekejte žádný westernový saloon, nýbrž vypiplaný designový moderní steakhouse. Pokud se chcete před jídlem navnadit, klidně chvíli poseďte u baru a dejte si některý místní signature postavený na bourbonu nebo rye whisky. Po usazení dorazí obsluha s vozíčkem, na němž má vystaveny jednotlivé řezy nabízeného hovězího, a k tomu Vám spustí příběh o šťastných kravičkách. Ty se vesele tetelí někde na středozápadě USA, žvýkají si prvotřídní travičku a hrají si s ostatními kravičkami. Občas dorazí chytrá hlava, zkontroluje jim množství tuku ve svalstvu, určí předpokládané stáří porážky a zařadí je mezi zhruba tři procenta těch nejlepších kraviček v USA. První cenou v této soutěži bývá často cesta lodí do Evropy, kterou si bohužel naše Miss Beef už moc neužijí. Čas strávený v Atlantiku ale využívají k ideálnímu dozrávání tak, aby nakonec mohly být servírovány v nejvyšší chuťové kvalitě.

DSC_0376

Z předkrmů jsem se nechal zlákat koláčky z marylandského kraba, které mi chuťově sedly. Krabí maso je dominantní, salsa z shitake a kukuřice poté jídlo příjemně podkresluje. Vyznění je pochopitelně mírně sladké, nicméně jako entrée před hlavním chodem ideální.

DSC_0375

Krevety s koktejlovou omáčkou jsem drze vyzkoušel z vedlejšího talíře a nutno dodat, že přes všechnu čerstvost i chuťovou vyváženost jsem se nemohl zbavit dojmu, že si něco podobného udělám i sám doma. To se zase budu ale za pár dní stydět, jak se do toho pustím….

DSC_0377

Hlavní chod překvapivě zastává hovězí maso. Beru to po hlavě a volím T-Bone (roštěnec a svíčková oddělené kostí) podle doporučení na medium rare. Skvělé, báječné, porno! Pointou je, že maso v zásadě nepotřebuje žádné dochucení, leckdo se podle mého obejde i bez soli i pepře. Plná chuť hovězího v čisté podobě je nenahraditelná.

DSC_0379

Pokud si ale maso rádi dochutíte, určitě si objednejte některou z místních omáček nebo máslo s morkem či lanýži. Co se týče úpravy, rozhodně doporučuji dbát na rady obsluhy, třeba u rib-eye byla úprava medium rozhodně vhodnější než medium rare (vlákna vystavením delšímu grilování v tomto případě více povolí při zachování charakteristické chuti hovězího), na což jsme byli skutečně upozorněni předem.

Sám do George Prime Steak asi nebudu chodit každý den. Klientelu si ale špičkový podnik stoprocentně najde a udrží. Třeba už jen pro to, že se každý dozví něco nového o těch šťastných zcestovalých kravičkách. A poznat se pořádně s tou krávou, kterou máte na talíři, to je přece k nezaplacení.

George Prime Steak, Platnéřská 19, 110 00 Praha 1, www.georgeprimesteak.com

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Profesionální, kvalifikovaná
Prostředí Moderní, klidné, čisté
Jídlo Prime Beef
Cenová úroveň Vysoká
Příležitost pro návštěvu Oslava, láska ke krávě
Celkový dojem Nejvyšší standard, skvělé

 

Asijské kejkle u strýčka Ariho (Ari´s Restaurant)

Černé puntíky za dobu bez recenzí mi přibývají stejně rychle jak Matthew McConaugheymu díla ve filmografii. I když ale nepíšu, neznamená to, že bych nejedl. Jen se zdá, že už jsem tak rozežraný, že mi máloco přijde skvělé natolik, abych to s klidným svědomím mohl poslat dál. Naštěstí se občas zablýskne jak nad Tatrú (nebo možná víc na východ), pročež doufám, že mi snad kolegyně snobky tentokrát vlepí do žákovské i nějakou tu kytičku, autíčko nebo něco jiného někam úplně jinam.

Co se týče dobrého jídla, začíná být na Míráku snad až trošku přehuštěno. Stačí se nenechat při přecházení od Bruxxu k vinohradskému divadlu srazit projíždějící audinou průměrného pražského zbohatlíka a stojíte před zbrusu novým Ari´s Restaurant. Pozdravit šéfkuchaře Ariho (jaké překvapení) můžete přímo v krásné kuchyni, která dominuje středu restaurace. Ona vůbec možnost čučet kuchařům pod nohy a ruce je velmi obohacující. Vždycky si říkám, že už přece nikdy nemůžu u plotny nic rozbít ani rozlít. Tak určitě!

IMG_20141031_085027

Restaurace se zaštiťuje „kuchyní asijských babiček“. Vzhledem k tomu, že všechny mé babičky jsou původu evropského, nemůžu s jistotou říct, jestli Ariho babička obvykle používá v kuchyni svatojakubky, krevety a hovězí Black Angus. Pokud ale ano, možná bych zajel na výměnný pobyt. Jako první předkrm jsme vybrali právě jemně opražené svatojakubky vyznačující se skvělou pevnou texturou a doprovázené lehce pikantním dresinkem z černých fazolí.

IMG_20141031_084453

Tuňákový salát s avokádem (no ve skutečnosti spíš jen tuňák) je pro mě dokonalou ukázkou předkrmu. Jednoduché jídlo, jehož lehkost umocňuje omáčka ze sambalu, je ideálním předskokanem hlavního chodu.

IMG_20141031_085554

Osobně raději balím úplně jiné věci (ne, nepovažuji ženy za věc) než tuňáka do banánového listu jako šéfkuchař u hlavního chodu, ale tak proti gustu….že jo. Pravda je ta, že i když tuňák samotný byl trošku přetažený, zůstal díky ochraně pěkně šťavnatý a chutný. Nicméně pořád trvám na tom, že tepelné prznění této ryby je většinou na škodu. Navíc tahle úprava není ani sexy fotogenická, tudíž plynule přejděme k jehněčím kotletkám v indickém stylu servírovaným s několika druhy fantastického indického chleba (Puri, Paratha). Marináda s kukuřičným dipem opět vyznívají společně pálivě-sladce, což u tohoto druhu jídla nevadí, byť by mi osobně nevadilo, kdyby kuchař v tomto případě jedním nebo druhým směrem přitlačil. I tak je ale rozhodně nadprůměrné.

IMG_20141031_084050

Na doporučení jsme si zvolili dva atypické dezerty. Prvním byly indické „palačinky“ martabak manis z mírně kynutého těsta plněné hořkou čokoládou a doplněné vanilkovou zmrzlinou. Velmi dobrá tečka, která překvapivě nebyla ani přeslazená, takže se do ní pustil i můj doprovod, který obvykle sladkému dvakrát neholduje. Podobně dopadlo i skořicové kulfi, jehož základem byla černá rýže se speciální indickou mléčnou zmrzkou, vše lehce zakápnuté karamelem.

Krátce po otevření má Ariho restaurace dobře našlápnuto nenechat se vinohradskou konkurencí zahanbit. Deset z deseti to sice ještě není, ale pokud se podaří vyladit mikroskopické nedostatky u některých jídel a doplnit bar o větší sortiment digestivů, může myslet na to být mezi těmi úplně nejlepšími.

Ari´s Restaurant, Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2, http://www.arisrestaurant.cz/

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Decentní, pozorná
Prostředí Otevřená kuchyň – like
Jídlo Asijské, svěží, originální
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Business lunch, před divadlem
Celkový dojem Dobře rozjetý podnik

 

 

Sváča jako doma, to je Home Kitchen

Ještě v dobách, kdy jsme se s láskou checkovali přes náš milovaný Foursquare, mě uchvátil check-in kamarádky v jisté Home Kitchen. Říkala jsem si tehdy “hmmm Home Kitchen, to zní dobře, že by nějaká novinka”. Žádná novinka to nebyla, Home Kitchen byl už tehdy zaběhlý podnik, který mi unikal. Ihned následující sobotu jsem tam vyrazila.

První dojem byl rozporuplný, páč mi 11.30 odmítli udělat moje milovaná vejce. Nechápala jsem proč. Co je tak těžkého na tom praštit tři vajca na šporhelt, když mají prázdný krám. Vybrala jsem si tedy hráškový krém a domácí jahodový koláč, abych nad nimi hned nelámala hůl. Po prvním soustu krému jsem rychle zapomněla na prvotní hejt kvůli zamítnutí vajec, protože krém byl tak nějak jiný, ale extrémně dobrý. Vlastně jako od maminky… A jooo, ona je to home kitchen 🙂 Jahodový koláč byl krásně vláčný, jahody hrály prim a troufnu si tento koláč označit jako must have.

HK_kolac

HK_snidane

Od mé první návštěvy uplynulo několik měsíců. Čas šel dál, Foursquare nám pomalu zrušili a Home Kitchen otevřel novou a výrazně větší pobočku v Marině v Holešovicích. Já se od té doby stala pravidelným hostem právě oné holešovické pobočky a za těch x návštěv jsem nezažila ani jedno negativum. Jak můžete vidět, vejce už stíhám, respektive připraví vám je v holešovické pobočce i později než v 11, což velmi oceňuji. Nečekejte tady katův šleh ani eidam třicítku. Tady se vaří po domácku, z kvalitnách surovin a přímo před vašimi zraky. Hodně tu frčí polévky, které lze považovat za hlavní chod, hráškové, květákové, bramborové, všechny velmi dobré a skvěle dochucené. A pokud pro uspokojení potřebujete i trochu sacharidů, místní domácí chleba vás rozhodně nezklame.

HK_pol1

HK_pol2

Nabídka jídel se mění, kromě polévek a koláčů už mi přes pusu prošlo kuřecí s brokolicí, bůček a hromada dalších jednoduchých ale výborných pokrmů, které jsem v chuťové extázi nestihla vyfotit. Znáte to, hlad je hlad a když chutná, tak to jde rychle.

HK_kureHK_bucek

Až budete přemýšlet, kam zajít na něco hodně dobrého, je Home Kitchen vhodnou volbou, ať už chcete snídat, obědvat a nebo… Vykašleme se už na ty názvy snídaně, večeře oběd… Prostě když máte hlad, tak zajděte. Je to tam super 🙂

Home Kitchen, Praha centrum – Jungmannova 8

Home Kitchen, Praha Holešovice – Jankovcova 1596/1a, homekitchen.cz

Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha Přátelská, milá, snaží se pomoci, Hipsters forever
Prostředí Čisté, moderní, příjemné
Jídlo Kvalitní suroviny, domácí kuchyně, káva ♥
Cenová úroveň Střední – poměr cena/kvalita je kladný
Příležitost pro návštěvu Hlad, pokec, gastrozážitek
Celkový dojem I love it

 

Red Pif: trocha nenápadného luxusu

Není v Praze mnoho restaurací, které by se (dle mého názoru) mohly pyšnit skvěle vyváženým sezónním menu a zároveň tak fantastickou selekcí moravských i zahraničních vín. Red Pif je jednou z mála, která splňuje obě tyto radosti dohromady.

IMG-20140704-WA0005

Pokud do této restaurace jednou vkročíte, riskujete, že se stanete automaticky stálým hostem. Hned ve dveřích na baru většinou potkáte vždy usměvavého a dobře naladěného majitele Milana, který má na starosti především výběr těch nejlepších vín a nenápadně je vždy k dispozici, když je potřeba cokoliv vyřešit.

IMG-20140704-WA0003

Další věc, která vás rozhodně zaujme je ta, že kašlou na tradiční jídelní lístek. Místo něj vám ke stolu přinesou velkou černou tabuli popsanou křídou, abyste si vybrali z jejich aktuální nabídky. A důvod? Menu se mění dle sezónních a zrovna čerstvých surovin, lístek by tak museli tisknout téměř denně a to by nebylo zrovna ekologické. V nabídce naleznete příjemnou směs tradičních francouzkých a českých pokrmů jako je kohout na víně, slávky, candát nebo dokonce meruňkové knedlíky. Všechny postupy jsou původní-jako z dob našich babiček a prababiček.

IMG-20140704-WA0002

A teď k vínu, které je doménou celé restaurace a je to vlastně taková jejich chlouba, na kterou mohou být skutečně pyšní. Celou jednu stěnu restaurace totiž tvoří právě vinotéka. Najdete zde vína především přírodní nebo bio, která jsou vyráběna v souladu s přírodou. Velmi sympatické je, že téměř si člověk může ochutnat po skleničkách. Za večer tedy zdegustujete mnoho různých chutí, které skvěle doplňují dobré jídlo. Nemusíte se bát ani pokud se ve víně nevyznáte. Je dobré nechat si doporučit, protože právě oni nejlépe ví, co se k danému pokrmu hodí. Popsali jsme chuť, jaké víno by se nám líbilo a přesně takové jsme měli za malou chvíli nalité v elegantní sklenici.

Můj soukromý tip: Pokud nemáte zrovna hlad na něco velkého, rozhodně si objednejte jejich domácí kachní rilette, který mají naprosto fenomenální. Masa je v něm opravdu hodně a pravděpodobně se do něj zamilujete tak, jako všichni, kdo na něj chodí z daleka.

Do Red Pifu chodím ráda i jen tak večer na skleničku bez speciální příležitosti nebo když se nám nechce v neděli doma nic vařit. Kuchaře tu mají opravdu šikovné.

Tato recenze vznikla po mnohonásobném testování kvality a pokaždé to bylo jen lepší.

Red Pif. www.redpif.cz Betlémská 9, Praha 1

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha vždy usměvavá, příjemná, rozumí vínům a umí doporučit
Prostředí na první pohled nevtíravé, příjemné, minimalistické
Jídlo vždy sezónní, menu se často mění
Cenová úroveň střední, peněženku nezruinuje
Příležitost pro návštěvu oběd, večeře, víno
Celkový dojem není co vytknout

 

Jak se Snobka.cz stala právoplatnou členkou české foodblogerské komunity

Všechno je jednou poprvé. A tak jsme vyrazily reprezentovat Snobku na piknikovo grilovací sraz foodblogerů. Vzhledem k tomu, že pokrmy i nápoje byly přislíbeny, rozhodnuty jsme byly ihned a přece aspoň potkáme představitele dalších českých blogísků.

Když ovšem přišel dotaz „už víte, co budete grilovat“, vyděsily jsme se. My?  A grilovat.

Milé Janči z Popečeníčka jsme tak slušně napsaly, že se bohužel zúčastnit nemůžeme, protože prostě nevaříme a pouze žereme. (Napsaly jsme to asi slušněji :-))

Nicméně Janča se odradit nenechala a zpětně jí za to děkujeme. Přijala nás takové, jaké jsme, tedy bez vaření, ale za to s vyvinutými chuťovými pohárky.

A že bylo co ochutnávat. Blogeři a blogerky grilovali své vlastní nejdobřejší dobroty na Lotus Grilech, až se z nich kouřilo. Tedy nekouřilo. Jak nás Ondra – PR Lotus Grill Kluk poučil. Tito barevní cvalíci nekouří. A navíc nám jistý řezník z nejlepšího obchodu ve městě poslal libové špekáčky a salčíči i s tou jejich skvělou Lokální hořčicí.Naše maso

Sešla se jídla slaná i sladká, zdravá i prasácká. Ze sladkých jídel nás totálně nadchly grilované broskve s řeckým jogurtem, slaným karamelem a kardamomem od Sugartown.Broskvičky  A taky vítězka celé sešn Cherries on top a její grilovaný ananas s akátovým sirupem a skořicí, kokosové mascarpone. Řeknete si, mascarpone, pche.

Ale to byl PAN mascarpone s PANÍ kokosovou dužinou a spolu nám z toho udělali pěknou divočinu.Kokosovo ananasový sen

Ze slaných jídel to u mě vyhrala Maťa, co varí i s její blonďatou kamarádkou. Jako já nejsem kuřecí typ. Ale když se to křídlo pořádné vyráchá ve whisce a doplní se to sladkopikantním čatní, tak jsem ochotna i na chvíli zapomenout, že kuřata jí, dle mé teorie, pouze děti a vegetariáni.Kuřacko

A v těsném závěsu krevety Tandoori od již zmínených Sugartown Prague s mátové majdou. Ta se dala i samotná. Jen tak prstem. Na krevety a na blonďáky mám slabost. A po ochutnání musím říct, že taková dobrá kreveta při čtvrtku lepší jak nedobrý blonďák kterýkoliv den.Krevetky

Pro každého se našlo něco. Skalní alkoholici ocenili grilované mojito. Pokud jednou nekouřící cvalíci dorazí na Kubu, budou se kubánští kuci hodně divit, jak se dá tento drink vytunit.Ondra a jeho grily

Prostě dokonalá akce. Díky všem za pozvání, nové kontakty, pamparádní stravu (až jsme se styděly, že jsme jen vyžírky) i bezedné lahve s vínem.

Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá nejmilejší s úsměvem.
Prostředí Stromovka to jistí.
Jídlo Eňo ňuno.
Cenová úroveň K nezaplacení.
Příležitost pro návštěvu Tato příležitost byla více než skvělá.
Celkový dojem Byly jsme nadšeny.

 

Nejkrásnější obchod na světě

Recenze na obchody sem nedáváme příliš často. Ale tohle, tohle není jen tak obyčejný obchod. Je to nejkrásnější obchod na světě.

V chlaďáku se líně povalují naducané špekáčky, sexy párky různého původu, šťavnaté fláky přeštického čuníka i české stračeny a volají a lákají konzumenty jako bájné Sirény námořníky: „Kup si nás a nech si nás ugrilovat. Nebudeš litovat…“

Tak co jsem měla dělat. Jsem jen slabá žena.
Vlastně jsem ochotna za kousek Dlouhé s Lokálem a Naším masem vyměnit celou Pařížskou. A nemyslím tu šlehačku.

Znáte ten vtip: 3 blondýny vejdou do řeznictví a objednají si troje párky, stejk, 2 hamburgry, salsicciu na ochutnání, salsicciu sebou, 2 stejky sebou, jo a ještě jatýrka. A slaninu. Ať je to do čeho zabalit. A zabalte nám k tomu i pana mistra řezníka i ty dva týpky, co to tu krájí a grilují…
Hm, tak to není vtip.

Takhle to bylo. Prostě si nás tohle přenádherné voňavé řeznictví získalo svou krásnou atmosférou, přemilou obsluhou a dokonalým masiskem. A to blondýny umí ocenit. Takže jsme jim to tam lehce vyžraly. Nacpaly se jako kuny a byly šťastné tak, že jsme tam zářily štěstím a blahem jak tři komety.

K tomu všemu ještě pan mistr řezník František Kšána ml., který byl tak skvělý, že bych si ho dala i rare.
Jiné maso než to Naše už nechci a za muže chci řezníka. Tak.

Párečková variace Nahý burgřík Kravička na grilu upravená dle přání Oblečený burgřík Párková variace v detailu

Naše maso, Dlouhá 39, Praha, nasemaso.ambi.cz

Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha S masem se mazlící a zákazníky vábící.
Prostředí Prostě nejkrásnější kšeft.
Jídlo Není nad kvalitku. Plno masa, žádná mouka a šikovné ruce.
Cenová úroveň Za burgera bych dala i svých posledních 115 Kč.
Příležitost pro návštěvu Hlad, chuť, touha, závislost…
Celkový dojem  ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

 

Pěkní ptáčci v Mikulově aneb Sojka a spol rulez!

Pět let zpět to bylo na jižní Moravě dost zoufalé, z krize ducha (ba i těla) nás tenkrát vyvedl kamarád, který nám ukázal spasení jménem Cafe Fara (již jsme snad stokrát referovali).

Od té doby se však mnoho věcí na slunném jihu změnilo a nové zajímavé podniky vyrůstají jak houby po dešti. Příkladem je restaurant Sojka a spol. V centru Mikulova působí jako zjevení. Nicméně dali jsme na rady našich spřízněných gastroduší a šli ty ptáčky otestovat.

IMG_20140530_190151

Rozhodli jsme se ověřit si nabízenou klasiku, tedy muž zakrojil do hovězího pupku se steakovými hranolkami a pepřovou omáčkou a já si po pražsku s přísným okem naporoučela hovězí líčka se chřestovým pyré.

IMG_20140530_190155

Na první pokus ptáčci více než prošli. Vlastně jsme naprosto oněměli tou lahodností chutí. Oboje bylo připraveno na jedničku.

Ovšem dorazila nás domácí (ano domácí!) zmrzlina. Stonásobně více plná chuti než cokoliv co jste kdy měli v kornoutku. Maková byla opravdu maková, pistáciová byla více, než pistáciová a o čokoládové už snad ani psát nebudu.

IMG_20140530_193902

Roztouženě jsme dodegustovali poslední kousek zmrzliny a jali se vychutnávat vynikající červené. A já měla opravdu radost, že Fara má konečně konkurenta.

Sojka a spol, Náměstí 10, 692 01 Mikulov, www.sojkaaspol.cz
6d2be-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Velmi milá a profesionální.
Prostředí Rurálně francouzské.
Jídlo Delikatesní.
Cenová úroveň Moravsky pražská.
Příležitost pro návštěvu Hlad 🙂
Celkový dojem Výtečný.

 

Belgická erupce radosti na Míráku

Časy mého hrdého euroúředničení už jsou nějaký ten pátek pryč. Každotýdenní cesty do Bruselu na jednání, která příčetnému člověku musí dávat asi tolik smyslu jako recepty z mimibazaru, ve mě přeci jen ale zanechala nějaká ta pozitiva. Jedním z nich je závislost na belgickém pivu (to trošku kecám, na to už dneska není třeba jezdit do Bruselu) a samozřejmě kuchyni, která mi přirostla k žaludku hlavně svým zaměřením na mořské potvory a maso všeho druhu. Jenže jezdit za svoje do Belgie kvůli slávkám na víně už rozhodně není taková sranda, jako užít si je v rámci mítínků, wórking grůpů, wórkšopů a podobných zábav placených z eráru. Jak se ale zatím zdá, tenhle trn mi z paty vytrhl nový podnik s názvem Bruxx nacházející se na náměstí Míru.

Měsíc po otevření si tady bez rezervace sednete nejspíš jen tehdy, když budete opravdu v blízké přízni s majitelem. To je samo o sobě s ohledem na velikost prostoru k nevíře, byť se podnik nachází ve frekventované části Prahy. Obrovský sál zaplňuje spousta stolečků a všude okolo se ozývá tlumený halas okolí. Přesto si člověk nepřipadá šmírován, a to ani obsluhou, která je přiměřeně dotěrná, přiměřeně vtipná a přiměřeně povědomá z jiných pražských podniků.

IMG_20140427_184125

Kdyby neměli v Bruxxu tak vysoké stropy, radostí bych je z nabídky piva inzultoval vlastní hlavou. Pominu Stellu, Hoegaarden a Leffe, které u nás už téměř zdomácněly i v čepovaných verzích. Co považuji ovšem v Praze téměř za zázrak, to je stála nabídka dalších pěti speciálů na pípě. La Trappe a Augustijn budou více vyhovovat pánům, broskvový Mort Subite a višňový Kasteel se sladkým ocáskem jsou vhodné i pro dámy. Pozor na dávkování, hlavně Kasteel není žádná slabota, takže si nejdříve ujasněte, kde chcete, aby Váš večer skončil. Posledním pivkem je poté pravidelně obměňovaný speciál z některého českého minipivovaru.

IMG_20140425_210716

Poprvé jsem se do Bruxxu vydal se svými snobskými bohyněmi Janičkou a Kachničkou a v rámci předkrmu nám za oběť krom příjemných sýrových kroket s domácí majonézou (pecka!) padla skupinka šesti tygřích krevetek v jemné rajčatové omáčce. Nebožačky byly ugrilovány perfektně na skus a po překonání mírného odporu tak v ústech následovala exploze chutí, které nás s troškou představivosti přenesly do končin disponujících velkou louží se slanou vodou. Je třeba si přiznat, že mušle nejsou tak sexy fotogenické jako jejich kolegyně krevety, tudíž jejich obrázek nečekejte. Buďte si ale jistí, že v Bruxxu je dělají skvěle, především asijské provedení Tin-Tin bylo fantastické.

IMG_20140425_210320

Jako pokusný králík mi při druhé návštěvě posloužila má nejdražší maminka, která je na kvalitu jídla stejně dobrý indikátor jako lakmus na pH. Já tentokrát odstartoval půl tuctíkem šneků v bezvadně vychuceném bylinkovo-česnekovém másle, v němž jsem následně vymáchal skoro celou ošatku čerstvého pečiva.

IMG_20140425_210552

Maso je maso a druhý chod proto obstaral hovězí entrecôte. Snad jste to už někdy zažili, ten moment, kdy víte, že tenhle kus kravičky prostě kuchař trefil dokonale. Pokud ne, doufám, že se toho momentu brzy dočkáte. No a pokud ano, tak víte, jaký byl tenhle vysoký roštěnec v Bruxxu.

IMG_20140425_210435

Na závěr jsem si neodpustil dezert, kterým byla tvarohová sedlina s čokoládovým krémem a zmrzkou. Chuťové i designové provedení takové kvality bych spíše očekával v podniku nejvyšší kategorie, a to včetně jiné ceny. Ale i ta je s ohledem na kvalitu servírovaného jídla nanejvýš příznivá a proto v mém případě určitě nezůstane jen u dvou návštěv. Máma byla spokojená. A já už mám zase chuť na mušle.

Bruxx, Náměstí Míru 9 / Praha 2 – Vinohrady, www.bruxx.cz

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Nevtíravá, příjemná, povědomá
Prostředí Národní dům
Jídlo Belgická kuchyně, mušle, hovězí, waterzooi
Cenová úroveň Střední, přiměřená
Příležitost pro návštěvu S bohyní, s mámou, na pivní speciál
Celkový dojem Velký a zatím naplněný potenciál

 

Výletnice u Gregorů (Nymburk)

Nejraději chodím jíst s mými Snobkami. Obzvláště těmi, které (bez ohledu na pohlaví) mají stejné chutě jako já. To znamená maso, ryby, potvory z moře vytažené a nevadí jim, či je alespoň nepohoršuje, absence vaty typu pečiva a příloh. Vyrazím- li totiž s civilistou, případně jiným stravovacím druhem, odmítá často vzájemné ochutnávání (jídla), nedej bože sdílení talířů. Ovšem zde je sharing více než žádoucí.

Pokud jste si dodnes mysleli, že tapas patří do španělské kuchyně a znamená to olivy, šunku apod., jste na velkém omylu. My jsme byly tři blonďaté křehké dívky po náročném fyzickém výkonu a v hospodě u Gregorů (která byla předem vytipovaná a prolustrovaná) jsme si nechaly připravit pravé české tapas hody z jídel předkrmových.

Nejdřív nám bříška zahřál báječný hříbkový krém, který nepotřeboval ani čerstvě namletý pepř. Navíc pan vrchní pohotově zareagoval na naši částečnou nesnášenlivost na krutony a přinesl je zvlášť. Polévku jsme si daly ještě každá vlastní.Hříbkový krém Pak už ale nastala soutěž o to, kdo si urve nejlepší sousto. Vzhledem k tomu, že byla skvělá všechna, nebyl boj vůbec krvavý, přežily jsme všechny a z hodování se tak stal poklidný, místy až nudný dýchánek plný spokojeného pomlaskávání a následně drobného funění.

„Takže my si dáme tlačenku, uzené vepřové kolínko, kachní paštiku, vepřový bůček, tatarák … a salát.“ (Ten jsme si stejně daly, jen aby to nevypadalo, že blondýny v Praze jí samé prasárny*. A bez chleba.)

A všechno bylo perfektní. Tlačenka byla plná masa, hustě posypaná na drobno nakrájenou cibulkou a spokojeně si lebedila v octu. Tatarák byl dle očekávání velmi dobrý, česnek silný a topinky skoro zbytečné. (Na co chleba, když mám maso.)Hovězí tatarák

Mě osobně velmi nadchl bůček, připravená ve vakuu, s hořčicí, křenem jako křen a šalotkou.Bůček

Velmi jednoduše připravený salát s řepou a kozou nám pro změnu chutně doplnil vitamíny.Salát s řepou a kozou

Ale nejlepší byla paštika. Hrubá, domácí, plná masa s brusinkovým želé a jablečnou kašičkou.Kachní paštika

A pak nám došlo, že nemáme na stole to koleno!!!! Skandál.

A tak jsme si ho daly jako dezert. Měkoučké uzené vepřové kolínko s jablečným křenem. Přišlo sice se zpožděním, zato zdarma. Prý za čekání. Perfektní tečka.Uzené vepřové koleno

Nabídku číšníka o výběr z dezertů jsme už odmítly. Měly jsme přece to koleno. A víc se do nás nevejde. Porce byly sice předkrmové, ale bylo toho dost.

A tak jsme rozloučily s restaurací u Gregorů, kde jsme přijaly asi 15x tolik kalorií, kolik jsme spálily na bruslích na okruhu Nymburk – Poděbrady – Nymburk. Holt život je jeden z nejtěžších.

Restaurace U Gregorů, Palackého třída 440, Nymburk, www.ugregoru.cz

Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá až laškovná. Profesionální.
Prostředí Ganz cajk.
Jídlo Pravé prasečí hody báječné kvality.
Cenová úroveň Velmi dostupná široké veřejnosti.
Příležitost pro návštěvu Poklidné posezení a kvalitní naplnění žaludků.
Celkový dojem V Nymburce už nikam jinam!

 

*Pozn. autorky Kachny: Aby bylo jasno. Nic z výše popsaného za prasárnu nepovažuji. Názory na výživovou problematiku se však různí.