S rostoucím věkem a počtem navštívených restaurací se přímo úměrně zvyšují mé gastro zkušeností na rozdávání. Vím, kam chodit, kam nechodit, kam jít můžete, ale raději si nic nedávejte, apod.

V poslední době mi nějak přestalo chutnat. Asi podzim. A tak jsem místo psycho-terapeuta navštívila šéf-kuchařku. Její ordinace, o které jsme již psali, sídlí v Balbínce, jsou na ní vidět zkušenosti a vaše trable vyřeší během jediné návštěvy.

Nejdříve jsem chtěla požadovat kávu stejně černou jako můj život, pak jsem ale dostala thajský čaj … dobrá možná to s mým životem nebude tak hořké.

Paní terapeutky se bát nemusíte. Půjde na vás pomalu se salátem z pomela a uzeného pstruha s citronovou trávou, kešu a praženým kokosem. A protože, jak je známo, „nám dělání úsměv zachrání“, byl tento pokrm spojen s terapií ručních prací a sice jsme si každou porcičku sami balili do betelového listu.

Až jsem si pomyslela, zda jsme nepřepálili začátek, protože pstruh s pomelem mi do mozku vystřelil víc endorfinů než sprint na Vítkov a rychlý panák ve Vystřeleným Voku.

Jenže jsem nevěděla, že po řece přijde moře a připluje svatojakubka na másle s kari listy a karamelizovaným kokosem. A taky je tam česnek a rýžové víno a možná i nějaké drogy … a já měla chuť udělat nějaký pořádný hysterák, abych v rámci terapie dostala ještě jednu.

A místo toho jsem dostala křupavého měkkoschránkového kraba. A tento frajer mi dodal chuť žít. Bodejť by ne, když se na rande se mnou přepudroval praženým rýžovým pudrem a byl vonět po mátě, koriandru, chilli, limetě a rybí omáčce. Pánové, vemte si z něj příklad, i s „měkkýšem“ se dá zahrát velké divadlo.

Dušené hovězí po jávském způsobu (bohužel jsem tu krávu nestihla vyfotit), bylo měkkoučké a šťavnaté a připomnělo mi mou oblíbenou Jávanku na Vinohradech. No a po snad prvním asijském dezertu, který mi fakt chutnal, jsem se rozhodla, že chvíli ještě mám pro co žít.

Na znamylekar.cz paní šéfkuchařce Sofii Smith profil asi neudělám, na znamykuchar.cz bych jí za její nové menu dala plný počet bodů. Kór když jí dělá asistentku sommeliér Luboš Osička a má k tomu zbraně v podobě senzačních rieslingů. A ten mi dal dokonce nový pohled na život svým prohlášením: „Kyselina je páteří vína, chuť má být vybalancovaná a nutit vás pít víc a víc.“ Když mi pak potvrdil, že chuť pít víc a víc tedy není moje chyba, odcházela jsem z Café Buddha s blaženým pocitem v žaludku i na duši.

Café Buddha, Balbínova 19, Praha 2