Do Bruselu jsem odjížděla s předsevzetím hubnout. Jak známo, předsevzetí nikdy nevycházejí. Můžou za to:

1) hranolky o kterých už jsem psala,

2)  belgické pivo (ale o tom jindy),

3) wafle.

fotozdroj:http://flickrhivemind.net/Tags/gaufres/Interesting

Wafle (les gauffres) jsou v Belgii a hlavně v Bruselu velmi rozšířená a oblíbená forma rychlého stravování (stánky s nimi naleznete prakticky kdekoliv po městě). Dají se pořídit prakticky s čímkoliv, od pouhého cukru, po jahody, banán s čokoládou, tunu šlehačky a snad by vám na to plácli i kus steaku, kdyby jste si o to řekli.

Problém je, že jsou výborné, výborné, výborné! Slaďoučké, zvláště v zimě oceníte teplou wafli v ruce při courání se po Bruselu. Lecky zahřeje víc, než ohnivý jižan.

A kde je koupit? Moje oblíbené místo jsou schody nad Jardin du Mont des Arts. Tam vždycky (co vím, tak minimálně tři poslední roky) stojí žlutá dodávka a v ní pán pleská moooc dobré wafle. Zašla jsem tam minulý víkend, probrali jsme počasí a tak a pak jsem se s waflí v ruce dívala z kopce na historické centrum.

Mno, co se dá dělat, hubnout budu až zpět v Práglu.

Protože jsem správná snobka, pátrala jsem po nějaké výjimečné, prestižní gastronomické senzaci Prahy, ale asi jsem u těch báječných restaurací seděla moc dlouho, protože jsem se dostala až do roku 1958 do Vodičkovy ulice č. 19. Zde byla otevřena druhá čínská restaurace v Evropě a když říkám čínská, tak myslím opravdu čínská. I když gastroobjevem roku 58 byly “dehydrované” polévky Podravka, tamní kuchaři s překladatelem, ne v kapse, ale vedle sebe, se učili od “nefalšovaných” čínských mistrů převážně palácovou kuchyni, kterou pak předkládali nejen panu Werichovi, ale i jiné pražské smetánce, včetně popelářů.
Sice už není ve Vodičkově ulici, ale tradice, způsob úpravy jídla a chutě zůstaly i v restauraci U Koruny v Hostivících. A protože chloubou jídelního lístku jsou studené předkrmy, volím hned tři.

 Protože se nebojím, že by se jednalo o nějakou “pražskou čínskou restauraci” dávám si klidně, bez vidiny otravy jídlem a žloutenky, medůzu. Najemno nakrájená pochoutka je úchvatně dochucená, dominantní chilli se nezapře, ale ani špetka zázvoru, která dodává jídlu ještě větší šmrnc.

Jako další studený předkrm jsem zvolila  kousky marinovaných křehkých ledvinek ve sladkokyselé marinádě, které se jen rozplývaly na jazýčku.

Vzhledem k tomu, že ani teplé předkrmy nezačínaly a nekončily jen u jarních závitkú, ochutnala jsem ještě jednu předkrmovou specialitku jemné, lehce mazlavé Šanghajské masové taštičky.

Když jsem po předkrmech zjistila, že se jedná o tzv. evropskou čínu, zvolila jsem i ostré chop suey z krůty. Kombinace zelí, fazolí, žampionů, hub šitaké, pórku a další různorodé zeleniny mě nejdříve trochu vyděsila, ale záhy jsem zjistila, proč sem pan prezident a božský Kája chodí. Bylo to prostě vynikající.

U Koruny, Československé armády 1, Hostivice 253 01, www.ukoruny.cz

Cafe Amandine mě při první návštěvě nadchlo tak, že se často vracím. Vše od interiéru až po kelímky na coffee to go je sladěno v příjemném francouzském duchu začátku minulého století. Atmosféra úchvatná, hraje stará francouzská hudba. Móda, šarm, elegance a výborné jídlo. Chodím sem vesměs v dopoledních hodinách na snídani. Přestože vejce nejsou tou pravou francouzskou snídaní, umí je tu perfektně na několik způsobů.

Chceš vejce? Dostaneš super vejce. Ujíždím si na míchaných na cibulce. Místní kuchař vždy míchanici specificky dochutí a udělá z obyčejných vajec výjimečnou chuťovku.

Vaječná alternativa číslo dvě. K fotogenickým vajíčkům  přidávám košík pečiva. Mix světlých a semínkových bagetek. K tomu máslo pro snadnější vstup všech pokrmů do krku.

K snídani samozřejmě velké kafééé. Dnes volím cafe late. Když spěcháte, dají vám kafe do kelímku. Není to jen tak obyčejný kelímek. Je to růžový kelímek. A každá správná snobka s růžovým kelímkem v ruce je ještě snobštější.

Vše, co jsem v Amandine ochutnala, mělo francouzský šmrnc a ladnou chuť.

Hm, ranní hlad je tu a já běžím do Amandine…

Cafe Amandine, Na Moráni 17, Praha 2, www.cafeamandine.cz

Říkají mu „nejčerstvější podnik na Praze 6“. Inu zajímavý argument pro restauraci Argument. Na Praze 6 se vyskytuji zřídka. Octla jsem se tu čirou náhodou při víkendovém brouzdání mrznoucí Prahou a zcela hladová jsem vplula do útulných prostor Argumentu. Milá obsluha mě usadila a předložila menu. Zaujalo mě 5, možná 10 pokrmů. To nezvládnu, tak zkouším následující.

Polévkuji jako vždycky. Vybírám krémovou uzenou polévku s fritovaným zastřeným vejcem a timbálkem z uzeného masa. K tomu samozřejmě bagetku k přikusování, s pažitkou a máslem. Nejdříve jsem polévku sledovala s úžasem. Skutečně na ní bylo dokonale připravené vejce. Jsem puntičkář. Bylo mi líto krásné dekorum zničit, ale hlad je hlad. Byl to skutečně zážitek. Jemná vůně uzeného ve spojení s krémovým základem mě navnadila na přežírací vlnu.

Kachna je kámoška, ale já jsem holka kachní. Respektive mám kachny moc ráda na talíři. Při návštěve nového podniku skenuju jídelák s touhou najít kachnu. V Argumentu se zadařilo a konfitované kachní stehno na sebe nenechalo čekat.

Pod kachničkou byly sladké flambované švestky a jako příloha místní škubánky. Hodnocení za jedna. Nechtěla jsem troškařit a drahý  koukal smutně hladově. Tedy přidali jsme ještě jednu přílohu – bramborovou kaši s rozmarýnem.

Když je venku mínus 15, je zapotřebí doplnit dostatek jídla pro obalení těla tukem. Chvíle dezertu je tady (tuto část mám při stolování nejraději). Nemohla jsem se rozhodnout mezi cheesecakem, fondantem a knedlíčky. Skutečně problém, z nějž mi šla hlava kolem. Po konzultaci s proškolenou obsluhou jsem zvolila domácí tvarohové knedlíčky s pošírovanou hruškou a strouhaným perníkem.

Pochutnala jsem si a strávila v Argumentu příjemné dvě hodiny. Přes svůj pokročilý věk vidím dobře, tedy zaujala mě hláška z jídelního lístku:

Restaurace Argument, Bubenečská 19, Praha 6, www.argument-restaurant.cz

Cafe Amandine mě při první návštěvě nadchlo tak, že se často vracím. Vše od interiéru až po kelímky na coffee to go je sladěno v příjemném francouzském duchu začátku minulého století. Atmosféra úchvatná, hraje stará francouzská hudba. Móda, šarm, elegance a výborné jídlo. Chodím sem vesměs v dopoledních hodinách na snídani. Přestože vejce nejsou tou pravou francouzskou snídaní, umí je tu perfektně na několik způsobů.

Chceš vejce? Dostaneš super vejce. Ujíždím si na míchaných na cibulce. Místní kuchař vždy míchanici specificky dochutí a udělá z obyčejných vajec výjimečnou chuťovku.

Vaječná alternativa číslo dvě. K fotogenickým vajíčkům  přidávám košík pečiva. Mix světlých a semínkových bagetek. K tomu máslo pro snadnější vstup všech pokrmů do krku.

K snídani samozřejmě velké kafééé. Dnes volím cafe late. Když spěcháte, dají vám kafe do kelímku. Není to jen tak obyčejný kelímek. Je to růžový kelímek. A každá správná snobka s růžovým kelímkem v ruce je ještě snobštější.

Vše, co jsem v Amandine ochutnala, mělo francouzský šmrnc a ladnou chuť.

Hm, ranní hlad je tu a já běžím do Amandine…

Cafe Amandine, Na Moráni 17, Praha 2, www.cafeamandine.cz

Mrzne ráno, mrzne večer. Tedy mrzne pořád, že se člověku z nory vylézt nechce. Přesto všichni opouštíme své vyhřáté brlohy, abychom svou prací přispěli k růstu ekonomiky. Existuje však v Praze jedno místo, kde se zaručeně zahřejete. Zaskočte si do Las Adelitas na pravou mexickou Margaritu.

Margarita clasica nebo margarita s příchutí vás zaručeně prohřejou. V Las Adelitas dostanete margaritu jako v divokém Acapulcu. A nutno podotknout, že taková poctivá marguš je pěkně vostrá. A jak praví básník: „První sklenka jako med, druhou proto dáš si hned… „

P.S. nenalejou vám tu žádný patok, tak opatrně…

Restaurace Las Adelitas, Americká 8, Praha 2 Vinohrady, www.lasadelitas.cz