Snobská kvalita v Zdenek´s oyster bar

Asi úplně první, co člověka při návštěvě Zdeňkova ústřicového baru zarazí, je už samotný název, který sice není až tak úderný a zvučný jako je tomu u jiných podniků, na druhou stranu ale dost trefně vypovídá, co z velké části můžete očekávat. Pokud se nejmenujete Kellner nebo Bakala, pravděpodpobně Vás jako další mohou překvapit ceny, za něž se zdejší pochutiny nabízí. Nemá smysl to protahovat – vše, co jsem zde ochutnal, za ty peníze stálo, i když je jasné, že pro běžného pracujícího člověka tohle není zábava na každý den. Jsou ale příležitosti v životě lidském (a ty si musí každý z Vás určit sám), které za návštěvu takového podniku stojí.

Dsc_0929

Začít můžete překvapivě třeba ústřicemi (vřele doporučuji). Nejsem v žádném případě znalec, ale pár jsem jich už v průběhu let ochutnal. Tentokrát jsem měl ovšem možnost vyzkoušet různé druhy, které byly doplněny odborným komentářem opravdu příjemné a přiměřeně vtíravé obsluhy. Po takovém školení zjistíte, že opravdu není ústřice jako ústřice, jedny se vypiplají támhle, jiné onde. Podle toho mají buď plnou chuť nebo minerální, a dosahují takového vzrůstu nebo makového. No prostě dobrý, chtělo to jen ženu, která by potvrdila tu teorii o afrodiziákalních účincích.

Dsc_0933

Další na řadě byly předkrmy. Prvním byl shot bouillabaisse s tím, co k ní patří, tedy s langustinkou, ropušnicí a mořským vlkem – servírováno ve formě burgeru. Jako druhé jsem zkusil svatojakubky doplněné lanýžovým (květákovým) puree. Zatímco bouillabaisse byla prostě jen dobrá a příliš nepřekvapila (u jediné bych si dokázal představit i nižší cenu), tak u druhého starteru byla nasládlá chuť mušlí velmi dobře vyvážena s typickou výraznou „ropnou“ stopou lanýže, takže společně nebojovaly a naopak vytvářely perfektní synchronii.

Dsc_0935

Dsc_0937

Jako hlavní chod poté následoval teplý pekáč s celým humrem, jumbo krevetami a langustinami. Vše lehce povařeno a upečeno na másle, česneku a jamon serrano. Dýchne na Vás moře, porce pro dva je úplně v pohodě schopná nasytit tři a rozhodně na ni chvíli nezapomenete.

Dsc_0941

Zdenek´s oyster bar je snobský a nebudu do něj chodit často. Ale až do něj půjdu příště, bude to s tím, koho mám rád a komu chci nabídnout jedny z nejlepších jídel, které jsem měl v Praze možnost ochutnat (určitě co se seafood kuchyně týče). Láska přece prochází mimo srdce taky žaludkem…

 

Zdenek´s oyster bar, Malá Štupartská 636/5, Praha 1, www.oysterbar.cz

Snobka Na Konci

Na konci Lochkova, v odlehlejší části Prahy, kde Praha již končí, leží restaurace Na Konci. Nově otevřený podnik přes nižší dopravní dostupnost láká široké masy se společným zájmem o dobré jídlo. V neděli jsem bloudila lochkovskými ulicemi, abych se ze sychravého počasí projedla k pozitivní náladě. Kladně působí interiér a především usměvavá obsluha, která vlídně vítá a vytváří příjemnou atmosféru od první minuty. Sestřička slavné restaurace Na Kopci se velmi snaží a daří se jí to.

Img_3902

Gastrochvilky jsem strávila s mnoha krásnými a výbornými kousky. Vybrala jsem si z denního menu. Pro pobavení úst před samým startem alias amuse bouche jsme ochutnali pěnu ze sušených rajčat s pečivem. Jednoduché provedení a výrazná chuť.

Img_3904

Zeleninový krém „Au pistou“. Hravě  zelené lusky hrášku křupaly v ústech jako sušenky. Velmi povedený nápad. Na sladké hrášky stále vzpomínám. Ujedla bych se jich.

Img_3909

Vařené hovězí žebro s hříbkovo-smetanovou omáčkou a špekovým knedlíkem a jehněčí plec se smetanovým špenátem a bramborovou kaší splnily požadavky na chutný a kvalitní oběd. Špenát byl jeden z nejlepších, co jsem kdy jedla.

Img_3910

Součástí denní nabídky byl i výběr ze dvou dezertů. Bylo náročné učinit správné rozhodnutí, proto jsem ochutnala oba. Cannelés bordelais s pistáciovou zmrzlinou. Pro mě zážítek v podání teplého se studeným.

Img_3912

A na závěr limetkový sorbet. Jednoduché, ale zdobné.

Img_3914

V Na Konci nás nakrmili a spokojeně jsme odešli do sychravého počasí. Nic nekončí, všechno začíná a těšíme se na další návštěvu.

Restaurace Na Konci, Ke Slivenci 36, Praha 5, www.nakopci.com

Jak jsem Zběhla do Čisté….

Protože jsem rodilý pražák, vykladát mi, že ten pravý ráj, klid a pohodu naleznu někde daleko za hranicemi Prahy 6, je stejně tak zbytečné, jako si kupovat plavky na letní dovolenou v Anglii. Ale protože správná Snobka má prozkoumat všechno, souhlasila jsme s výletem za mňamkou do Východních Čech. V hledáčku se nám objevila Zdeňkem „ohvězdičkovaná“ restaurace U Zběhlíka v Čisté.
Rozlehlý statek usazený v nádherném prostředí s rychle plynoucí řekou ve mně probudil stejné vzrušení, jako když stojím před nově objeveným obchodem s kabelkami, který v sobě jistě skrývá úchvatné poklady. 
Tlacenka

Pro probuzení gurmána v těle jsme si dali jako předkrm domácí drůbeží tlačenkovou variaci s cibulí, octem a křupavým chlebem. Přirodní, zeleninová a pikantní tlačenka překvapila nejen velkými kousky masa, ale také křehkou zeleninou a perfektně vyváženou chutí koření. Prostě dokonalé nabuzení. 

Kralik

Jako hlavní chod jsme zvolili z aktuální nabídky bugs bunnyho alias králíka s variací zelí, karlovarskými a obyčejně-neobyčejnými knedlíky. Maso se rozpadalo jen co se k němu příbor přiblížil, červené zelí bylo fantasticky nasládlé a bílé úžasně křupavé. A knedlíky, žádné made by zbrojovka, ale úchvatně nadýchané jemné obláčky.

Steak

Opravdovým testem však byl vepřový kotlet na barevném pepři a chilli. Kvalita masa byla vidět hned na první pohled, perfektní zpracování hned po prvním přeříznutí a báječná chuť hned po vložení do úst. Šťavnatý steak bych slupla i bez přílohy, ale domácí šťouchané brambory nasáklé pikantním sosíkem poslaly chutě do vyššího levelu. Jedním slovem prostě lahoda.

Restaurace U Zběhlíka není sice v mém obvyklém rajónu, ale úchvatná domácí atmosféra Vás přímo nadchne a stejně jako já se do vesničky blízko Litomyšle, budete rádi vracet.

P.S. mají tu lahodnou kohoutkovou a skvělé svěží víno

U Zběhlíka, Čistá 396, 569 56 Čistá, www.uzbehlika.cz

 

Bar, který (ne)existuje

Bar, který neexistuje sleduju už dlouho. Dokonce od doby, kdy neexistoval ani hmatatelně. Jak je kolem něčeho nějaké divné haló, číhám, co bude. A je to luxuska. Což by v Krně člověk nečekal. Voda z kohoutku – samozřejmost. Proč taky ne, když jsme si sem přišli dát alkohol. Testování, zda je lepší Mattoni, Aquilla nebo Evian si necháme na jindy.

Bar je loftový a zároveň útulný. Co mě rozsekalo, je výtah na wc. Je vidět,  že architekti nejsou žádná béčka. A ten lustr…

Wp_000132

Krýgly na pivo (to je ten velký průhledný půllitrový hrnek s uchem) nesou název baru, takže už se nikdy nestane, že nebudete vědět, odkud se u vás doma vzal ten nový půllitr…

Wp_000127

Jde vidět, že na obsluze majitelům baru velmi záleží a já nezvykle příjemného barmana či barmanku vždy ocením. Tedy hlavně barmana. Jenže se pak může stát, že už ani nevím, co jsem pila. Kluci z Turbomoštu holt umí vzít za správný konec.

Wp_000128

 Mimochodem ofiko otevíračka teprve bude a já to oceňuju. Zatěžkávací provoz žádnému baru neuškodí (a navíc nemusíme být tak přísné).

304349_293977667383150_287914161_n

V Praze mám Hemingway – v Krně mám Bar, který neexistuje. Co máte v jiných městech?

 

Bar, který neexistuje, Dvořákova 1, Brno, http://www.barkteryneexistuje.cz/

Kachna feat Martina

(Fotky č. poslední je stažena z FB baru.

 

Středomořský oddech v Pasta Fresca

Laskavý čtenář snad tentokrát promine, ale vizuální stránka mého dnešního postu (rozuměj fotografie), bude bohužel oproti zvyklostem poněkud horší. Polední návštěva ristorante Pasta Fresca se totiž zrodila víceméně náhodou, jako reakce na zranění, které mi na několik týdnů znemožní můj jinak poměrně aktivní život. A když je mi ouvej, tak prostě žeru! Tolik tedy k tomu, proč musíte trpět ty fotky z mobilu.

Prostředí je v Pasta Fresca moc fajn, hodí se ke stylu kuchyně, která se tady vaří, a mně osobně moc moc sedí. Stejně tak je potřeba vyzdvihnout profesionalitu obsluhy. Žádné agresivní podbízení, vnucování toho nejdražšího, co máme na menu, ani letargie a lenost. Naopak plně vyvážený a příjemný servis, který člověk vnímá právě tak akorát, aby byl naprosto spokojen.

2012-10-03_13

Zahajuji poctivou cibulovou polévkou z denního menu přichucenou několika čerstvými hoblinami parmezánu. Ideální obědová verze cibulačky, která je výrazná a voňavá jako čerstvě vytažená šalotka. Příjemně mě navnadila k dalšímu chodu.

2012-10-03_13

Kamarád si zvolil pouze pastu, která mu byla doporučena obsluhou a zdálo se, že mu spaghetti alle vongole docela sedly, poněvadž jsem nestihnul ani ochutnat. Tak snad příště s nějakou děvou, která si bude hlídat štíhlou linii a nesní celou porci.

2012-10-03_13

Já měl chuť na rybu a nebyl jsem moc ochotný experimentovat. Pražma za přijatelný peníz se nakonec ukázala jako dobrá volba. Ryby byla poměrně klasicky protkána bylinkami a dochucená solí. Zvlášť mě potěšila propečenost, kterou se občas nepodaří uhlídat. Tady ale kuchař zvládl připravit krásně křupavou kůžičku, pod níž se skrývalo šťavnaté maso s perfektní tuhostí. Pochválit je potřeba také vařený mangold s máslem, u kterého mě příjemně překvapily řapíky udělané pěkně na skus. Dopadlo to takto:

2012-10-03_13

Ristorante Pasta Fresca mi alespoň na pár chvil dal zapomenout na mé zdravotní chmury a podle mého skromného názoru patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na pražské středomořské gastroscéně nalézt. Jako velké významné plus je potřeba rovněž uvést to, že ceny hlavních jídel jsou řádově o sto i více korun níže, než je tomu u obdobných podniků.

 

Pasta Fresca, Celetná 11, 110 00 Praha 1, www.ambi.cz

Palačinka s mákem U Slepiček

O chuti palačinek U Slepiček v Průhonicích se rozplývala už snobka Jane. Já se ke slepičkám vydala v poslední době několikrát a objevila jsem šlágr. Mám sklony jako Zdenda Pohlreich, vždycky vyberu z jídeláku to nejdivnější a vybízející k zabití. Proto jsem si U Slepiček vybrala palačinku s mákem a vanilkovým šodó, která mě praštila do oka. Nebyl to krok vedle, ale absolutní šlágr. Nejlepší palačinka jakou jsem, kdy jedla. Dokonce předčila i tu s nutellou na Champs Elysées.

Img_3857

Na pohled žádný výkřik módy, ale palačinka byla křehká, chutná, voňavá a k zakousnutí, i jako zcela samotná. Spojení této příjemné palačinkové dečky s mákem, chutným džemem a vanilkovým šodó vytváří dosud neprobádanou souhru chutí. A tělo si tuto chuť velmi pamatuje, protože má touhu se ke slepičkám vracet.

Img_3858

Jestliže máte větší hlad, zvolte variantu se špenátem, šunkou a vajíčkem. Vajíčka tu, dle obsluhy, mají od vlastních slepic, což dává smysl. Špenát není podáván jako nazelenalá rozmrazená drť něčeho ze špenátu, ale jako krásně zelené a voňavé listy.

Img_3856

Jsem milovnice limonád, proto jsem i zde popíjela citronádu. Spokojenost byla velká. Hned vedle mě si drahý pochutnával na jednoduchém banánovém koktejlu z banánu a mléka – řeknete si, jak jinak. Ale znáte ty práškové chuťovky, co vydávají za banánový koktejl ve Snobkou nenavštěvovaných podnicích.

Nebojte se a vyrazte za slepičkami, Průhonice jsou za humnem a stojí to zato.

U Slepiček, Říčanská 89, Pruhonice, www.uslepicek.cz

Nejen na kafé v Mama Coffee

Většina oblíbených a kvalitních kaváren, kde kafé není jen obarvenou vodou, má o víkendu nebo svátcích zavřeno. Nebohému člověku pak nezbývá nic jiného než zabrousit do vod jednoho z mezinárodních řetězců. V poslední době jsem si oblíbila Mama Coffee. V Praze je jich několik a o tom v Londýnské, nedaleko oblíbeného vinného lokálu jsme už psali.

Img_3854

Mama Coffee ve Vodičkové může směle konkurovat mezinárodním „coffee“ řetězcům. Jako host máte na výběr dvě patra pro usazení. Velká prosklená okna působí noblesním dojmem a nabídka káv a pokrmů vyzývá k ochutnání. Mimo to mají otevřeno do deseti do večera, což beru jako velké plus.

Jako první vyzdvihnu místní kávu. Káva není přepálená ani kyselá. Latté je poměrně velké, jak by řekl jeden slavný šéf „Je to takový kávový bazén“. Mně ten bazén moc chutnal.

Img_3852

K jídlu jsme si vybrali rajčatovou polévku. Světe div se, chutnala po rajčatech a z rajčat byla. Touto návštěvou jsem se utvrdila v rozhodnutí navštěvovat podnik i za účelem lehkého obědu.

Img_3853

A pokud zbožňujete ovocné limonády, doporučuji místní malinovku. Obsahuje maliny a není přehnaně sladká, což oceňuji.

Tedy až budete chtít kafe v centru Prahy a netoužíte po kelímku, zaplujte do prostor Mama Coffee, kde se o vás postarají jako u maminky.

Mama Coffee, Vodičkova 6, Praha 1, www.mamacoffee.cz

 

Italsko Bosenská Luka Lu

Mám dobrý vkus. Minimálně proto, že si vybírám kamarádky, které mají také dobrý vkus.A když mi řekly, že do Luka Lu musím, tak jsem šla. Jídelníček mě lehce překvapil. Nečekala bych pastu mezi plněnými paprikami. Vysvětlení najdete snadno, zapátráte- li po kořenech podniku. Otec divoký Ital, matka klidná Bosňanka. Mamma mia, to bude středozemní divočina… 

Doporučeno jsem měla asi 10 pokrmů, ale stejně jsem váhala. Rady jsou fajn, ale já jsem Svéhlavička a musím si vše osahat sama.

Začátek byl ve znamení chleba. Domácího. Se dvěmi pomázánkami. Nevím, co v nich bylo, a vědět to nechci. Respektive nepotřebuji. Doma si je stejně dělat nebudu a zajdu si na ně mileráda sem. Prostě mmmm. To jsem ale nevěděla, co bude následovat. Jinak bych s místem v žaludku nakládala obezřetněji.

Dsc_1936

Po předpředkrmu přišly konečně předkrmy. Grilovaný kozí sýr z Kypru byl skvělý. Jen na salátku, mile jednoduše dochuceném. Co víc si přát.

Dsc_1940

Pak přišly dvě papriky plněné sýrem. Za mě TOP jídlo celého dne. (A to jsem plněné papriky s rajskou nesnášela!).

Dsc_1941

Snědla jsem jen jednu, protože už se na mě smála chobotnice s dalšími kámoškami z moře vytaženými ráchající se v bouillabaisse. Tu druhou papriku si dám potom. Přece ji nenechám odnést. Předsevzetí mi však nevyšlo.

Bouillabaisse Luka Lu byla vážně hustá. Respektiva hustá i hustá. Mořských plodů tam totiž bylo víc než by nacpal Noe do své archy!

Dsc_1946

A já se slzami v očích musela nechat odnést tu čekající papriku, na kterou už místo v mém břiše prostě nezbylo. Jó, život je jeden z nejtěžších.

 

Luka Lu, Újezd 33, Praha 1- Malá Strana, www.lukalu.cz