Festival chutí v olomoucké Olivě

Citím se trapně a oprávněně jsem ze strany dívčího snobského sboru karán, že jsem už dlouho nic nesepsal a náš blog tak strádá. Samozřejmě to neznamená, že bych nejedl. Naopak, ládoval jsem se ostošest, ochutnával, dokumentoval, zažívací trakt jsem huntoval a čekal, kdy ty tuny jídla probudí zase k životu moje foodblogerské střevo. A snad to konečně přišlo!

V Praze je název Oliva pro restaurace dost rozšířen, přičemž o jedné už se můžete dočíst i na Snobce. V Olomouci je zatím jenom jedna, nachází se kousek od centra města v novém hotelu řetězce Ibis a místní kuchyně (převážně středomořská, pasta) i servis vysoce převyšují většinu zdejších restaurací.

Interiér je moderní, obsluha příjemná, nevtíravá a hlavně znalá nabízeného produktu a suroviny jsou dle všech mých návštěv opravdu čerstvé. Jídelní lístek se navíc pravidelně obměňuje podle sezóny, což rozhodně kvituji z pozice strávníka, o něco méně už z pozice foodblogera, protože než jsem se rozhoupal k napsání recenze, polovina věcí z lístku zmizela.

Dsc_0028

Carpaccio s rukolou a parmazánem ovšem na menu zůstává a není se co divit, protože kuchař jej zde umí na výbornou. Vyzdvihnout je třeba správnou nižší teplotu dodávající celému předkrmu na svěžesti.

Dsc_0040

Jehněčí kýta s čerstvým špenátem a puree obstarala hlavní chod. Maso mělo skvělou konzistenci a hutná redukce nebojácně vyzývala k souboji s lehkou nadýchanou kaší. Po jejich splynutí vznikala unikátní chuť nesoucí v sobě prvky klasické venkovské kuchyně. Trošku v rohu stojící špenát potom připomněl, že i v takovém jídle lze najít svěží tóny. Je mi až líto, že tento pokrm již v menu Olivy nenajdete.

Dsc_0047

V dezertech jsou povětšinou klasiky jako je creme brulee nebo čokoládový fondant se smetanovou zmrzlinou. Vše je připraveno s pečlivostí a věrné osvědčeným receptům. Několik mých známých si na dezertech z Olivy již dokázalo vypracovat závislost a není se co divit.

Oliva rozhodně patří mezi špičkové podniky olomoucké gastroscény a budete-li mít cestu kolem, rozhodně se zastavte.

 

Restaurace Oliva, Ibis Olomouc Centre, Wolkerova 29, Olomouc

Hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, zkušená, příjemná
Prostředí Moderní
Jídlo Středomořská kuchyně, pasta
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Večeře ve dvou, business lunch
Celkový dojem TOP 5 v Olomouci

 

Líná jízda v Lamborghini

Dovolte mi, abych vám představila první novoroční Snobské tříchodové menu. Je sice trošku odlehčené, ale není se čemu divit, když se po svátkovém obžerství všichni vrháme vstříc méně či více nebezpečným sportům k dosažení požadovaného tvaru našich siluet.

Aneb jak pronesl nás nejmenovaný spolurecenzent: „Foodbloger nemůže být tlustý a já su teď vyžraný jak…“

1. Zelenina

Dsc_2236

Mrkvová polévka je evergreenem mé TOP10 kuchyně. A kde ji objevím, tam si ji dám. Viz zde či zde. V Lamborghini rozhodně nezklamala. Krásné žluťoučká/ oranžovoučká (nehodící se škrtněte podle počtu čípků ve vašem oku) a moc dobrá. A to já se vyznám.

2. Libové hovězí maso

Dsc_2240

Vždycky když na jídeláku vidím carpaccio či tatarák, mám co dělat, abych se udržela. Syrové maso je pro mou povahu, která je dravá odjakživa, rudým hadrem. Jemné plátky svíčkové s rukolou, Granem Padanem s černými olivami byly po styku s lanýžovým olejem jednoduše ready-to-eat. A to já se zase pobízet nenechám.

3. Tagliatelle alla tagliata

Dsc_2237

Svíčková podruhé tentokrát s širokými placatými nudlemi. Pod vtipným názvem se nacházelo jednoduché jídlo. Těstoviny s plátky hovězí svíčkové pečené na rozmarýnu, rukola, rajčata a zelený pepř a sýr Grana Padano. Jednoduché jak facka. A co je jednoduché, to je dobré.

Zakončíme silným espressem (rozuměj malým kafém) s kapkou pěny a dobrý dojem je dokonán.

Dsc_2241

Vlastně si nejsem jistá, jestli by měla ze mě doktorka Kateřina radost. Když k tomu ale přidám trochu sportu, oči by mohl přihmouřit i pan Havlíček.

Jez líně, sportuj divoce!

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, neotravuje, ale když potřebujete- je tam.
Prostředí Designové, barevné, přesto lehce sterilní.
Jídlo Klasická itálie o level vejš.
Cenová úroveň Kvalita jídla plus staroměstská lokace= očekávatelná.
Příležitost pro návštěvu Ideální pro rychlý oběd či probrání základních drbů s kámoškou při kafi.
Celkový dojem Ambi nezklame. Nikdy!

PastaCaffé Tonino Lamborghini, Vězeňská 1, Praha 1, 

http://www.ambi.cz/ambi_pastacafeb_kontakt.php

 

Středomořský oddech v Pasta Fresca

Laskavý čtenář snad tentokrát promine, ale vizuální stránka mého dnešního postu (rozuměj fotografie), bude bohužel oproti zvyklostem poněkud horší. Polední návštěva ristorante Pasta Fresca se totiž zrodila víceméně náhodou, jako reakce na zranění, které mi na několik týdnů znemožní můj jinak poměrně aktivní život. A když je mi ouvej, tak prostě žeru! Tolik tedy k tomu, proč musíte trpět ty fotky z mobilu.

Prostředí je v Pasta Fresca moc fajn, hodí se ke stylu kuchyně, která se tady vaří, a mně osobně moc moc sedí. Stejně tak je potřeba vyzdvihnout profesionalitu obsluhy. Žádné agresivní podbízení, vnucování toho nejdražšího, co máme na menu, ani letargie a lenost. Naopak plně vyvážený a příjemný servis, který člověk vnímá právě tak akorát, aby byl naprosto spokojen.

2012-10-03_13

Zahajuji poctivou cibulovou polévkou z denního menu přichucenou několika čerstvými hoblinami parmezánu. Ideální obědová verze cibulačky, která je výrazná a voňavá jako čerstvě vytažená šalotka. Příjemně mě navnadila k dalšímu chodu.

2012-10-03_13

Kamarád si zvolil pouze pastu, která mu byla doporučena obsluhou a zdálo se, že mu spaghetti alle vongole docela sedly, poněvadž jsem nestihnul ani ochutnat. Tak snad příště s nějakou děvou, která si bude hlídat štíhlou linii a nesní celou porci.

2012-10-03_13

Já měl chuť na rybu a nebyl jsem moc ochotný experimentovat. Pražma za přijatelný peníz se nakonec ukázala jako dobrá volba. Ryby byla poměrně klasicky protkána bylinkami a dochucená solí. Zvlášť mě potěšila propečenost, kterou se občas nepodaří uhlídat. Tady ale kuchař zvládl připravit krásně křupavou kůžičku, pod níž se skrývalo šťavnaté maso s perfektní tuhostí. Pochválit je potřeba také vařený mangold s máslem, u kterého mě příjemně překvapily řapíky udělané pěkně na skus. Dopadlo to takto:

2012-10-03_13

Ristorante Pasta Fresca mi alespoň na pár chvil dal zapomenout na mé zdravotní chmury a podle mého skromného názoru patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na pražské středomořské gastroscéně nalézt. Jako velké významné plus je potřeba rovněž uvést to, že ceny hlavních jídel jsou řádově o sto i více korun níže, než je tomu u obdobných podniků.

 

Pasta Fresca, Celetná 11, 110 00 Praha 1, www.ambi.cz