Přírodní cesta v Entrée restaurant

Letošní listopad jsem si přejmenoval na „měsíc éček“. Ne že bych podlehl umělým dochucovadlům, dobarvovadlům, dosmraďovadlům a dalším přídatným potravinovým látkám, nýbrž proto, že na začátku předposledního měsíce tohoto roku byly ve v zahřívacím provozu otevřeny hned dvě restaurace, které staví svoji nabídku na přírodních a často nezvyklých surovinách. A shodou okolností strohé názvy obou z nich začínají na písmeno E. Ambi otevřelo v Karlíně svoji pekárnu a netradiční restauraci Eska. Sice ji mám ze své pražské jednapluskáká haciendy, co bych chlebovou kůrkou dohodil, přesto jsem dřív zabrousil do dlouho připravovaného a očekávaného olomouckého projektu Entrée. Tento ojedinělý koncept přitom na Hané působí jako pěst na oko a řekl bych, že zaslouženou pozornost by vzbudil nejen v Praze, ale i v jiné evropské metropoli.

Entrée najdete mimo historické centrum Olomouce v blízkosti autobusového nádraží a výpadovky na Ostravu. Přesto se v hotelovém komplexu s kasinem místo postkomunistického looku a výfukových plynů setkáte s neuvěřitelně vypiplaným interiérem a otevřenou kuchyní. Je na něm mimo jiné vidět, že velikost rozpočtu nehrála v přípravách velkou roli, ale každá koruna byla investována s velkým rozmyslem, aby i prostředí sedělo k nabízenému jídlu. Čistota je na tak vysoké úrovni, že to vypadá jako by tady explodoval kamion s čisticími prostředky a semínky popínavých kytiček.  Rozhodně si dávejte pozor, ať dokonale naleštěné prosklené dveře nezkoušíte prorazit čelem, což se mi málem úspěšně povedlo. Co se týče personálu, tak můžu jenom chválit. I přes zjevné mládí většiny osazenstva, je vidět, že prodávají něco, čemu rozumí nebo mají alespoň nastudované a vůbec se nemusíte bát přijít s nějakou tou připomínkou, kterou ve zkušebním provozu vlastně očekávají.

IMG_20151115_122326

Porovnávání se zmíněnou Eskou se asi nejen kvůli datu otevření Entrée občas nevyhne. Byť v příklonu k severskému konceptu kuchyně nejde tak daleko (listí, mechy a další blbůstky tady nečekejte), je zjevné, že přírodu tady uznávají a umí z ní čerpat jen to nejlepší. Na úvod jsem se překonal a na doporučení vyzkoušel něco, v čem nefigurovalo mrtvé zvířátko. Udělal jsem dobře, protože dýňová panna cotta celkem hezky symbolizuje, jak to v Entrée s jídlem funguje. Každý chod je složen z několika výrazných ingrediencí (tady hlavně čočka a rukola), které jednotlivě nemusí být až tak zajímavé, ovšem v celku k sobě skvěle sednou a vytváří dokonalou kompozici, většinou nejen chuťově, ale i vizuálně. Navíc jsou často servírovány v atypické úpravě, takže místo čerstvé zeleniny dostanete třeba chips, pěnu nebo pastu.

IMG_20151123_172638

Pražmě ve formě ceviche by možná její dokonalost někdo i vytknul. Ryba je zde zastoupena pouze konzistencí, jakýkoliv náznak její chuti je potlačen ostatními součástmi, jako jsou avokádo nebo mrkev, opět spíše v atypické formě.

IMG_20151115_121308

Losos s kaší z pohanky měl skvělou texturu a s ostatním doplňky si opět parádně vyhovoval. Byť je ryba tepelně upravená, dokážou ji v kuchyni zachovat krásnou svěží chuť a fanoušky moře určitě více než potěší. Mému jelenu sikovi s řepou, kakaem a ostružinovou omáčkou to přeci jen sluší víc s parožím, ale i u něj je potřeba pochválit jak souhru jednotlivých komponentů, tak i perfektní propečení masa.

IMG_20151115_120844

Dalším ochutnaným hlavním chodem bylo pečené vepřové ve dvojím provedení. Bůček se rozpadal pod vidličkou a pohromadě jej držel snad jen krásně vypečený zbytek kruponu, který mezi zuby krásně křupal a dokresloval tučnější ráz tohoto kousku masa. Pro jeho vyvážení potom sloužil nejen jakoby mimochodem přítomný květák, ale především skvěle připravený a šťavnatý kousek panenky.

IMG_20151115_121024

V nabídce samozřejmě nechybí ani dezerty. V době naší návštěvy jsme ochutnali třeba mille feuille nebo čokoládový dortík, oboje servírováno se skvělou domácí zmrzkou. Ani sladkého se bát nemusíte, věřím, že stejně jako v mém případě, bude odpovídajícím završením skvělého večera.

Co musím na závěr vytknout, jsou ceny, které naprosto neodpovídají nabízenému produktu. Už jen absurdní cena plzeňského ležáku 39 korun je v restauraci takové kategorie do nebe volající. Ceny hlavních jídel tady nepřesahují tři stovky, což je v porovnání s jinými podniky stejné kategorie cena zhruba poloviční. Entrée je díky tomu přístupná i gastronomicky ne tak dotčené veřejnosti, která by si ráda očichala a ochutnala moderní trendy v kuchyni.

Na závěr potom „Palec hore za prestižky!“

Entrée restaurant, Ostravská 1, 779 00 Olomouc, šéfkuchař Přemek Forejt, http://entree-restaurant.cz/

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, profesionální, Prestige
Prostředí Moderní, honosné
Jídlo Fine-dining, sever, příroda
Cenová úroveň Podhodnocená
Příležitost pro návštěvu Rande, business
Celkový dojem Originální koncept špičkové úrovně

Garden Food Festival v hanácké metropoli

V době, kdy pražská gastro smetánka ještě řešila, jestli výplatu letos utratí na Prague Food Festivalu nebo Fresh Festivalu, vydali jsme se s Kachnou na první festival dobrého jídla a pití do Olomouce. Po pěti letech je zkrátka čas na změnu a pořadatelé Garden Food Festivalu již dopředu avizovali, že kuchaři z Hané a okolí si s těmi pražskými v ničem nezadají. Přivezli nám sice i dvě největší tuzemské kuchařské hvězdy Zdeňka Pohlreicha a Romana Pauluse (tomu patří zvláštní dík za příjemné osobní popovídání v pátek i v sobotu a doufáme, že se mu v Olomouci s rodinou líbilo), nicméně hlavní roli hráli místní restaurace a výrobci.

Na úvod je třeba celou akci rychle objektivně zhodnotit. Prostředí úžasné, logistika parádní, objednávka počasí na výbornou, fronty minimální, ceny lidové, moderátorovi příště nutno podstrčit nějaké povzbuzovadlo dovoleného typu, no a skvělou kapelu The Reverend Peyton´s Big Damn Band si neschovávat na VIP večírek, ale servírovat ji pěkně přímo debužírujícím návštěvníkům. A abych nezapomněl – plastové příbory byly ve skvělé kondici a vydržely celé do doby, než jsem je sám ztratil. A ostatní? Prostě mrkněte na fotky!

DSC_1399

Vítěznou restaurací festivalu podle hodnocení návštěvníku se stal Restaurant Lobster, který můžete navštívit v olomouckém obchodním centru Šantovka. I nám tady moc chutnalo. Sous vide připravený vepřový bůček se rozpadal zcela přiměřeně, ovšem více než konzistence potěšilo jeho precizní dochucení a kombinace s kapustičkou. Tomu říkám: „Hezky česky!“

DSC_1400

Od pánů z Lobsteru bylo i krémové rizoto s chřestem, kterému právě vrcholila sezóna, doplněné o famózní glazovaný brzlík.

DSC_1403

Zkušení Pražáci pojídají červy, brouky a kobylky už celkem pravidelně. I v Olomouci bylo o zábavu postaráno. Já tomuto experimentu sice příliš neholduji, v extrémním případě volím raději kuře. Ale na fotce to červíkům sluší a určitě se najde někdo, kdo ocení i tuhle šmakuládu.

DSC_1442

Kdo se v horkém počasí nezavodňoval pivem z místních pivovarů, mohl ochutnat třeba skvělý osvěžující twist na gin and tonic s rozmarýnem od Marka Vybírala z Black Stuff Irish Pub. Ani nevím, kolik jsme jich dokázali vypít.

DSC_1457DSC_1458

U nás to na festivalu vyhrála přerovská Restaurace u Labutě. Jejich kapr se zelím a prejtem schovaným v knedlíčku byl originální a chuťově tak vymazlený, že snad zase začnu chytat na Tovačově ryby. Skvělé bylo ale i prsíčko z perličky s rizotem.

DSC_1466

Kachna si ujela i na jehněčím jazýčku s batátovou kaší ze sesterské restaurace výše zmíněného Lobsteru, která se jmenuje Atmosphere a najdete ji také v olomoucké Šantovce.

DSC_1490

Pozoruhodným úkazem byl také teprve připravovaný projekt Entrée Restaurant, který má ambice pozvednout olomouckou gastronomii opět o kousek výš. Zatím se ale připravuje jak interiér, tak koncept jídelního lístku, a na otevření si ještě musíme chvilku počkat. Jak je vidět z festivalového pokrmu reprezentujícího „eau“ (pro nefrancouzštináře „vodu“), můžeme se těšit i na svěží zajímavé kombinace čerstvých ryb a zeleniny.

DSC_1523

Zapomenout nejde ani na skvělou trhanou hovězí plec s lanýžovým pyré z opavské restaurace U Přemka. Příjemný šéfkuchař Radim Svačina nás v pokročilém odpoledni zase postavil na nohy a my se mohli vydat pro další drink.

První Garden Food Festival v Olomouci se moc povedl a rozhodně by si jej užily i rozmlsané pražské jazýčky. Nejen, že na něm lze nalézt moderní gastronomii, ale návštěvník se seznámí s lokálními recepty a surovinami, které jinde až tak běžně k sehnání nejsou. Těšíme se zase za rok!

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Převážně milá a usměvavá
Prostředí Park, lážo plážo
Jídlo Jak kde, většinou pecka
Cenová úroveň Spíše nižší
Příležitost pro návštěvu Kdo chce na jaře ochutnat lokální kuchaře a produkty z Hané
Celkový dojem JO!

 

Festival chutí v olomoucké Olivě

Citím se trapně a oprávněně jsem ze strany dívčího snobského sboru karán, že jsem už dlouho nic nesepsal a náš blog tak strádá. Samozřejmě to neznamená, že bych nejedl. Naopak, ládoval jsem se ostošest, ochutnával, dokumentoval, zažívací trakt jsem huntoval a čekal, kdy ty tuny jídla probudí zase k životu moje foodblogerské střevo. A snad to konečně přišlo!

V Praze je název Oliva pro restaurace dost rozšířen, přičemž o jedné už se můžete dočíst i na Snobce. V Olomouci je zatím jenom jedna, nachází se kousek od centra města v novém hotelu řetězce Ibis a místní kuchyně (převážně středomořská, pasta) i servis vysoce převyšují většinu zdejších restaurací.

Interiér je moderní, obsluha příjemná, nevtíravá a hlavně znalá nabízeného produktu a suroviny jsou dle všech mých návštěv opravdu čerstvé. Jídelní lístek se navíc pravidelně obměňuje podle sezóny, což rozhodně kvituji z pozice strávníka, o něco méně už z pozice foodblogera, protože než jsem se rozhoupal k napsání recenze, polovina věcí z lístku zmizela.

Dsc_0028

Carpaccio s rukolou a parmazánem ovšem na menu zůstává a není se co divit, protože kuchař jej zde umí na výbornou. Vyzdvihnout je třeba správnou nižší teplotu dodávající celému předkrmu na svěžesti.

Dsc_0040

Jehněčí kýta s čerstvým špenátem a puree obstarala hlavní chod. Maso mělo skvělou konzistenci a hutná redukce nebojácně vyzývala k souboji s lehkou nadýchanou kaší. Po jejich splynutí vznikala unikátní chuť nesoucí v sobě prvky klasické venkovské kuchyně. Trošku v rohu stojící špenát potom připomněl, že i v takovém jídle lze najít svěží tóny. Je mi až líto, že tento pokrm již v menu Olivy nenajdete.

Dsc_0047

V dezertech jsou povětšinou klasiky jako je creme brulee nebo čokoládový fondant se smetanovou zmrzlinou. Vše je připraveno s pečlivostí a věrné osvědčeným receptům. Několik mých známých si na dezertech z Olivy již dokázalo vypracovat závislost a není se co divit.

Oliva rozhodně patří mezi špičkové podniky olomoucké gastroscény a budete-li mít cestu kolem, rozhodně se zastavte.

 

Restaurace Oliva, Ibis Olomouc Centre, Wolkerova 29, Olomouc

Hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, zkušená, příjemná
Prostředí Moderní
Jídlo Středomořská kuchyně, pasta
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Večeře ve dvou, business lunch
Celkový dojem TOP 5 v Olomouci

 

Steak v Olomouci jedině U Kohouta

Přestože se občas tváříme jako velcí světáci, kterým je pomalu i Praha malá, je nutné přiznat, že většina snobského týmu nosí nálepku „naplavenina“. Myslím, že nikdo z nás na místo svého původu nezanevřel a všichni se tam rádi a často (já tedy opravdu hodně) vracíme. A i když by tomu čistokrevný Pražák třeba často nevěřil, tak i jiná města v našem krásném státě mohou přinést zajímavou náplň do rozmlsaného žaludku. V mé rodné Olomouci patří k nejzavedenějším podnikům steaková restaurace U Kohouta.

Pozn. Než budete číst dál, podívejte se na webové stránky, kde se nejen mnohé dozvíte, ale určitě i pobavíte, ať už při čtení historie restaurace a domu, v němž se nacházi, tak při průzkumu menu.

Než si objednáte první chod, budete nuceni se seznámit s místním na oko svérázným majitelem a vrchním v jedné osobě, na jehož hladinu se naladíte nejlépe tím, že si s ním dáte MS (chápej jako malá slivovice). Anketní otázka č. 1 – Co znamená při přípitku vyslovení zkratky O.P.!?

Dsc_1059

Potom už můžete začít některým z výživných předkrmů. Já tentokrát netradičně zvolil husí jatérka s velmi příjemnou a výraznou redukcí, u které nepochybuji, že bude poctivě každým z návštěvníků vytřena do poslední kapky čerstvým chlebem.

Dsc_1063

Mimo klasické steaky nabízí U Kohouta i mimořádný tataráček, který si můžete dochutit sami nebo to nechat na panu šéfovi. Anketní otázka č. 2 – Kolik otoček běžného mlýnku na sůl je potřeba na dochucení 100 gramů tatarského bifteku?

Dsc_1068

Já završil večeři kaprálským biftekem, který táhne poctivá podkova svíčkové na lůžku ze slaniny a česneku. Zvláštní ocenění zaslouží perfektní jemná konzistence masa a přesně objednaný stupeň propečení – medium rare, tady udělají i poslepu s jednou rukou za zády.

Budete – li mít v Olomouci chuť na steak je restaurace U Kohouta jednoznačně nejlepší volba, která vás nadstandardně zasytí a mnohdy také pobaví.

Kdo správně zodpoví obě anketní otázky, vyhrává pozvání na večeři od našeho týmu. Zvítězí – li dáma, bude mi ctí. Zvítězí – li muž, po zaslání fotografie se o něj nezadané snobky poperou a nakonec možná i podělí.

Hneda

U Kohouta, Lafayettova 50/3, Olomouc, www.u-kohouta.cz

Kriterium Hodnocení
Obsluha svérázná, zábavná
Prostředí 80. léta, útulné
Jídlo kvalitní, maso
Cenová úroveň vyšší, adekvátní
Příležitost pro návštěvu posezení s přáteli u flákoty
Celkový dojem do pohody i nepohody