V La Gare ví, co chceš

La Gare už nás lákalo dlouho, ale vlivem racionálně nepodložených překážek jsem se tam dostala až teď. Nebudu sobě ani vám nalhávat, že jsem čekala velmi kvalitní výsledek, neboť jsem již měla tu čest v sesterské restauraci, která plní žaludky návštěvníků poté, co nakrmí svou kulturní duši.

Dsc_1427

Abychom působili nenápadně, zvolili jsme stolík venku. Ono to focení občas upoutá až moc pozornosti. Navíc bylo hezky a zahrádky mě baví. Stejně jako dobré jídlo. Třeba cibulačka nebo rybí polévka s kousky lososa a koprem. Časy, kdy jsem byla plná předsudků třeba vůčí rybím polévkám, jsou naštěstí pryč.  

Dsc_1428

Hlavní jídla v denní nabídce jsem studovala dopředu a hovězí rameno se studenou bylinkovou omáčkou doplněné bramborovými šiškami na másle bylo…vlastně ani nevím, jestli bylo lepší libové masíčko nebo nadýchané šišky. 

Dsc_1431

Jako dezert bych si je dala klidně znovu. A s mákem.

Dsc_1434

Na protějším talíři se objevil špíz plný masa, cibule a papriky. Pěkně barevný, s opečenými brambory. A stačilo jedno malé ohlédnutí se za sebe, nenápadné, skoro nepostřehnutelné a už u nás stál číšník se solí, úměvem a pepřem. Přesně věděl, čeho si žádáme, aniž bychom pusu plnou jídla otevřít museli.

A najednou byly talíře prázdné a pauza na oběd u konce.

A co si dám dnes? Filet s mořského vlka s olivovou tapenádou a pečenými paprikami nebo rizoto s liškami a parmezánem?

Brasserie La Gare, V Celnici 3, Praha 1, www.lagare.cz 

 

Šatlava v Hradci není žádná knajpa

Původně jsme vyrazili na výlet na letošní Rock for People. Bylo už docela pozdě a byl to poslední den festivalu, ale proč nezkusit něco nevšedního. Čím více jsme se blížili k Hradci Králové, tím více vrněly naše žaludky nedostatkem jídla. Rozhodli jsme se ještě řádně nasytit a naše cesta vedla do historické části Hradce, do restaurace Šatlava.

Podle názvu jsem očekávala staročeskou knajpu, kde budou péct brambory na otevřeném ohni. K mému překvapení jsme byli uvítání v příjemném moderním podniku a usazeni na terase s výhledem do zeleného parku. Nadšení neustalo a přesunulo se k nabídce pokrmů.

Img_3249

Objednáváme špenátový krém se sýrem cottage. V nabídce je doplněno ještě plátkem lososa, avšak my antirybaři jsme lososa sabotovali. Krém chutnal skvěle a my jsme se začali pomalu rozsedávat.

Img_3253

Muž vybral kus kravičky ve variantě medium s grilovanou zeleninou a tousty. Mile se pousmál a pustil se do konzumace. Samozřejmě jsem ochutnala, avšak v té chvíli jsem preferovala talíř, který už čekal jen na mě. Usmívala se na mě hovězí líčka dušená na víně s bramborovým pyré a opečenou cibulkou.

Img_3255

Líčka sice oku na sto procent nelahodila, ale chuťové buňky si zpívaly radostí. Ještě jsem pokukovala po svíčkové, kterou pojídali hosté u vedlejšího stolu. Ale řekněme, že požádat o ochutnání už by bylo poněkud drzé 🙂

Img_3247

Pobyt v Šatlavě se protáhl, vypila jsem k tomu ještě několik domácích citronád, a protože začalo pršet a bouřit, namísto festivalu jsme se vydali zpátky domů. Byl to nakonec gastro výlet, ale nelitujeme. Zase někdy na viděnou.

Restaurace Šatlava, Dlouhá 101, Hradec Králové, www.restauracesatlava.cz

Úřednický útěk do Hanabi Sushi House

Benefity v podobě levného jídla dotovaného státem jsou sice fajn, ale pokud i za třicet korun dostáváte v jídelně pro zaměstnance něco, co vás místo před monitor počítače posadí na prkénko od záchodu, brzy vám dojde, že žaludečním vředům se vyhnete jenom útěkem do některé z přilehlých restaurací. Tentokrát jsem si s kolegou rozhodl zpříjemnit poledne a ulevit peněžence ve vyhlášeném sushi housu s názvem Hanabi.

 

2012-07-16_12

Syrové rybě s rýží předcházel „welcome drink“ v podobě polévky miso, která příjemně zahřála a ideálně povařenými řasami wakame a kousky tofu připravila mé chutě i žvýkací svalstvo na každé sousto mého sushi setu.

 

2012-07-16_12

Zvolil jsem sushi set special sestávající z osmi kousků nigiri (nakonec jich bylo devět) a šesti kousků hoso maki. Doporučuji si každý jednotlivý kousek opravdu vychutnat, dokážete potom velmi dobře pochopit, jaký je rozdíl mezi konzistencí masa i chutí jednotlivých druhů ryb. Velmi příjemným překvapením byl bonus v podobě tří kousků sashimi z lososa, které považuji za vrchol této příjemné návštěvy. A přitom taková blbost, že – syrová, na plátky nakrájená ryba.

 

2012-07-16_12

Spolustolovník zde nebyl poprvé, a tak se vrátil ke své osvědčené klasice „salmon lover´s setu“, což jak mírně pokročilí angličtináři vědí, nemá s kaprem či pstruhem opravdu nic společného.

 

Po první návštěvě jsem skutečně nadšený a mám dojem, že útěk z úřednické jídelny do restaurace Hanabi se stane v budoucnu čím dál častějším.

 

Restaurace Hanabi Sushi House, Petrská 11, 110 00 Praha 1, www.ihanabi.cz

Kde je dort pořádný Šlágr

Rozhraní Vinohrad a Vršovic jsem měla vždycky ráda. A teď je mám ještě radši. Dostala jsem tajný tip na cukrárnu ve stylu první republiky, kde si dorty vyrábí sami. Konkrétní link vedl na čokoládovo banánový dort.

256438_291391130959643_881801898_o

Nejsem žádný důvěřivý amatér, tak jsem se pro jistotu zeptala, co že je ten pravý šlágr Šlágru. Pan cukrárník nezávahal a mezi top tři dorty zařadil i zmíněný polotmavý korpus prokládaný marmeládou, vrstvou banánů s pařížskou šlehačkou, obalenou v mandlových lupínkách. Fantastické stejně jako další čokonášup.

Dsc_1398

Bály jsme se totiž, že čokolády bude málo, proto druhou volbou byl klasický prvorepublikový Sachr, jehož konzumaci podpořila i dobová hudba a já začala vyhlížet Oldřicha nebo aspoň jiného obyvatele některé z krásných vinohradsko- vršovických vil.

Dsc_1391

A nikdo nepřišel. Tak jsme vyzunkly citronádu a jely se poohlédnout po jiné lokalitě.

Šlágr, Francouzská 72, Praha 10- Vinohrady, http://www.kavarnaslagr.cz/

Panenkárna u Kohouta v Jesenici

Můj život v mé téměř rodné hroudě lze velice snadno rozdělit na několik etap:

První: smutná etapa před otevřením Restaurace u Kohouta. Druhá: velice „light“ ve znamení čerstvého pstruha na bylinkovém másle s glazírovanou zeleninou. Třetí: značně rebelozní fáze, někdy hodně ostrá se špízy Piri Piri. Čtvrtá: současný stav smíření s lehce konzervativním nádechem a domácími paperdelemi. Jídelní lístky od roku 2001 znám nazpaměť, ale až tak od roku 2004 mám chuť všech těch jídel ještě teď v paměti a na jazyku.

Genius loci tohoto kouzelného místa pramení v bývalé „panenkárně“, nebo-li výrobně panenek, bohužel ne těch vepřových, ale ty by jim tu šly jistě také, ale těch na hraní. Drobnosti a maličkosti, některé až stoleté, dělají z restaurace útulnou domácí chalupu.

Ale zpět k dobrotám. Favoritem číslo jedna jsou čerstvé papardele s plátky vepřové panenky, kousky čerstvých lesních hub ve smetanové omáčce a hoblinami parmazánu. Dokonalá kombinace, dokonalá souhra, perfektní kuchař, co víc si přát?!

Kohout-papardele

Možná štíhlou postavu, proto další volbou je filet z candáta na másle a kmínu s glazírovanou jarní zeleninou. Porce je to sice obrovská, ale když se po ní na chvilenku zaseknete u harmonické růžové Frankovky od Mádla, velice rychle Vám vytráví a můžete se pustit do domácích lívanečků s borůvkovou omáčkou. Důkazem o jejich senzační chuti je, nebo spíše není, fotka – nějak se to nestihlo…

Kohout-candat

A vyloženě pro masožravce tu je ne-jeden grilovaný beef steak z pravé svíčkové z českého býčka na barevném pepři s bezvadnýma fazolovýma luskama s anglickou slaninou, které jsou nejen vynikající přílohou, ale někdy padnou i jako předkrm, případně moučník. Mladé lusky jsou tak akorát oblanšírované, že nevíte, zda vám v ústech křupe slaninka, nebo lusk.

Kohout-steak

Důvod, proč jsem tuto restauraci tak dlouho schovávala před světem není jen ten, že se tam občas sejdu s panem prezidentem, ale také ta, že sem chodím skoro jako domů a než si uvědomím, že bych ty lahůdky mohla také vyfotit, mám je už v břiše.

Restaurace u Kohouta, Zbraslavská 41, Jesenice 252 42, www.ukohouta.cz

Česká klasika v New Yorku ve stopách Lokálu

Výtečný nadýchaný karlovarský knedlík a červené zelí servírovány v mističce stranou od madam kachny.

Kachna

Otestováno a několikrát snědeno nikoliv v ČR, ale v New Yorku v Hospodě. Hospoda se nachází v budově českého konzulátu na úrovni Central parku. Restaurace spadá do sítě Ambiente, provozující v Praze několik úspěšných podniků. Z kuchyně se ozývá „Dělej, vole“ a část obsluhy mluví česky.

Img_3323

Interiér připomíná na první pohled Lokál. Stolování a obsluha zavání stylem Čestru. Před samotným objednáním dostanete malou ochutnávku pokrmů s pečlivým výkladem. Čepují tu Pilsner ve 4 provedeních. Hospodský vypadal jako pravý Čech.

Vyzkoušela jsem chleba ve vajíčku s pražskou šunkou a křenem. Velmi jednoduché jídlo, které bylo v místním provedení posunuto do vyšší úrovně gastronomie.

Img_3327

Jako hlavní chod jsme přejedeni burgerů a amerických smažených kulinářských zázraků vybrali českou klasiku. Kachna s červeným zelím a karlovarským knedlíkem je hitovka. Chodí sem na ni půlka Manhattanu. Málem jsem si ji dala za večer dvakrát.

Img_3329

Telecí řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem vypadal k sežrání a chutnal také výtečně. Zakládají si tu nejen na chuťovém požitku, ale kladou důraz i na estetiský prožitek.

Img_3328

Menu obsahuje i ryby a těstoviny. Odpoledne servírují brunch, který jsme bohužel nestihli okusit.

Pro sladkomily mají na výběr ze 3 dezertů. Vyzkoušeli jsme české palačinky s pěnovou pivní omáčkou a créme brulle. Už si určitě říkáte, že creme brulle do české kuchyně rozhodně nepatří, ale musí tady mít i něco, co Amíci znají 🙂

Img_3331

Palačinky mě zaujaly tak rychle, že jsem dříve jedla a zapomněla fotit. Tedy přikládám jedno improvizované foto pro představu.

Img_3332

Pokud vám nechutná pivečko nebo máte chuť na osvěžující limonádu zkuste třeba místní malinovku. Byla jsem mile překvapena celkovou atmosférou podniku, příjemným personálem a chutí jídla. Až budu příště v New Yorku a omrzí mě hambáče, povedou mé kroky jednoznačně do Hospody.

Hospoda, 321 East 73rd Street, New York City, www.hospodanyc.com

Malá číča V Polích

Hlad je nejlepší kuchař. Dřív když jsem měla hlad, snědla bych přítele i nepřítele. Co se ze mě stala Snobka, jen tak něco do pusy nestrčím. A nejsem líná překročit i hranice Prahy. No co. Vždyť jsme přece v Schengenu.

Cestou takhle z koupaliště ze Středokluk, kde nebyl žádný hezký kluk, když jsem už téměř hlady neviděla, vjela jsem Mahuleně do dvora. V Malých Číčovicích si totiž známá herečka Mahulena B. otevřela penzion a nic neponechala náhodě. Citlivá restaurace penzionu i restaurace, obsluha přemilená, informovaná a ochotná a jídlo víc než fajnové. Nehrajou si tam na žádný minimalismus, makro a degustační porcičky. Inspirace českým, moravským, ale i italským či francouzským venkovem je zde zřejmá a k prostředí jednoduše ladí.

V Polích se chovají ekologicky a nezdržují se žádným papírovým jídelákem. Jídlo si jedoduše hosté vybírají z tabule. No, zase tak jednoduché to není. Chtěla jsem si dát všechno odshora až dolů, jenže to už by pak ze mě nebyla číča ale koule. 

Dsc_1356

Dsc_1365

Spokojila jsem se tedy jen se 4 jídly. Z nichž jen dvě jsem měla několik minut v osobním vlastnictvím a bylo mi tak umožněno vychutnat si je až do konce. Gulášovky z divočáka a houbového guláše s domácí knedlou jsem si jen lízla a už mě soupeř zahnal vidličkou zpátky na mou půlku stolu.

Dsc_1360

Naštěstí má kuřecí jatýrka s ořechy a slaninou mi tuto potupu vynahradila. A abych nebyla smutná, dala jsem si ještě 3 kozy. Každou s jinou polevou. Fíky, brusinky i med nádherně vyrovnávaly ostrost kozího sýra a já jedla čímdál pomaleji, aby tato chvíle nikdy neskončila.

Dsc_1366

Bohužel skončila. Dopila jsem úchvatný ledový zázvorový čaj, zamáčkla slzu a vyjela jsem Mahuleně zase ze dvora. 

A brzy na viděnou!

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha poradila, neotravovala
Prostředí jako u prababičky, trošku bohatší prababičky
Jídlo domácké, chutné a ve stylových talířích
Cenová úroveň spíše vyšší, jídlo je ale kvalitní
Příležitost pro návštěvu cestou nescestou, polem nepolem, s manželem či milencem
Celkový dojem vrátí vás v letech zpět a na jazyku zbyde dobrá chuť

 

Penzion v polích, Malé Čičovice 26, 252 68, www.penzionvpolich.cz

 

Omluva. Autor textu se omlouvá paní Bočanové a panu Mrázovi za chybné označení majitele podniku V Polích. Díky za pochopení. 

 

 

Radosti pivní i jiné v Losu v Oslu

Ve vinohradských uličkách se nachází nejedna stylová restaurace a tudíž tímto směrem snobský tým vyráží poměrně často. Já již několik let pravidelně navštěvuji restauraci Los v Oslu a zejména její pivní klub zaměřený na belgické speciály, kterých zde naleznou fanoušci nepřeberné množství. Silnou konkurenční výhodou jsou mimo stálé nabídky českých piv (např. oblíbený Velen z Černé hory nebo hutný a chutný Démon) i dvě čepované dobroty z Belgie, přičemž sortiment je čas od času obměňován.

P6280156

Na začátek jsem tentokrát zvolil svůj oblíbený Kwak, což je svrchně kvašené pivečko chuťově spíše nasládlého charakteru, podávané zde v originálních sklenicích. Tenhle kousek je vhodný i pro dámy, kterým příliš nevoní typická česká hořká piva.

P6280162

Vzhledem k síle jednotlivých piv doporučuji žaludek zaplňovat rovněž něčím pevného skupenství. Pro začátek postačí kostičky z goudy s celerovou solí a ostrou hořčicí. Společně s pivem wundrbár kombinace.

P6280167

Z jídeláku bohužel vypadla má oblíbená specialita kuře waterzooi. Naštěstí ale zůstaly mušle, které splňují moje poměrně přísná kritéria a jako jedny z mála v Praze se kvalitou přibližují těm servírovaným v Bruselu. Nelze než doporučit.

P6280169

Na závěr jsem neodolal druhému čepovanému belgičanovi Kasteel Rouge, kterého mimochodem řadím do své oblíbené kategorie „kundolap“. Jestli jsem totiž o Kwaku tvrdil, že je vhodný pro dámy, bude po Kasteelu většina z nich vrnět blahem. Višňový speciál má mimo svěží ovocné chutě ještě jednu velmi pozitivní vlastnost, a tou je obsah alkoholu, který činí pěkných 8 %. Po třech sklenicích proto neváhejte a něžný protějšek pozvěte na prohlídku své haciendy. Odolávat bude jen těžko.    

Los v Oslu, Perunova 17, Praha 3, www.losvoslu.cz

Chceš burger, zkus The Tavern

Rohová hospoda, zvenku vypadající jako typická česká knajpa, kde vysedávají postarší pánové u piva. Tak na mě působila The Tavern ještě předtím, než jsem pravou nožkou dovnitř vstoupila. Jakmile mé tělo do The Tavern zaplulo, vlivy se změnily a začalo se mi tam velmi líbit. Ze všech stran byla slyšet angličtina a na každém stolku se vyjímal alespoň jeden velký burger. Obsluha pokynula a usadila nás. Jídelák a nápoják je jen jedna stránka a od počátku je vám jasné, že to bude zcela jistě o burgeru.

Burger

Vybrala jsem Lokal Burger. Dámy a pánové, kam se hrabou některé burgery, co jsem v USA ochutnala. V košíčku jsem dostala domácí máslovou housku se sýrem a v ní kus velmi chutného hovězího. K tomu reálně křupavý salát a čerstvá rajčata. A k pravému americkému burgeru je zapotřebí přidat hranolky. Objednala jsem si misku směsice různých tvarů hranolek. Troufám si však tvrdit, že tento burger bych zvládla i bez hranolků.

Pokud jste dietáři a nebo se jen nechcete přežrat, zkuste variantu naked burger aneb každý burger z nabídky bez housky jen se salátem.

Marg

K burgeru jsem usrkávala Margaritu on the rocks s čerstvou šťávou z citrónu a limetek. Když jsem dojídala výtečný burger a vyžahla poslední zbytek Margarity začala venku silná bouřka. Obsluha mě ještě lanařila ať ochutnám „výtečný jablečný koláč“. Prej domácí a americký a s pravou šlehačkou… Odolala jsem a vydala se do deštivého počasí. Ten jablečný koláč si dám příště…

The Tavern, Chopinova 26, Praha 2, www.thetavern.cz

Home Orange, jedině v Café Orange

Šestka nejsou jen ambasády, staré vily a tunel Blanka, ale také a to především, útulné restaurace, bary a hospůdky, které primárně nejsou pro cizince, ale pro náročné starousedlíky. Café Orange je jeden z nich. V útulném malém podniku na Puškinově náměstí vždy dostanete úsměv od pana majitele, to nejlepší ze sezonní kuchyně a to nejlepší z ryb, ale nikdy nedostanete jídelní lístek. Podnik razí strategii maminkovské kuchyně: „Mám čerstvou mozzarellu a houby, takže budu vařit italské houbové rizoto a jako předkrm si můžeš dát domácí rajčátka s mozzarellou, pokud to nechceš, můžu ti uvařit něco jiného“. 

Orange-buffalo
Na předkrm jsem panu majiteli samozřejmě kývla okamžitě. Trochu ho totiž podezřívám, že má na zahradě za restaurací bůvola, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se na můj talíř dostala tak čerstvá, krémová, fantastická a nejlepší mozzarela. Dokonce i rajčata by z fleku mohla soutěžit na kdejaké zemědělské výstavě. A výměna bazalky za křupavou oříškovou rukolu mně také chuťově nadchla. Už po předkrmu jsem byla v gastroráji.
Orange-rizoto
Ale i tak jsem se nechala zlákat na krémové houbové rizoto se snítkou rozmarýnu. Jednoduchá a čitelná úprava obohacená o vlastní um a lásku k profesi – jedním slovem dokonalost v každém soustu. 
Orange-cake
U moučníku jsem dostala netradičně vybrat. A protože smetanové panna cottě jsem nikdy nějak nepřišla na chuť, nechala jsem se ohromit domácím čokoládovým dortíkem s „tečkovanou“ vanilkovou zmrzlinou. Klasika na závěr a klasika na dobrou noc.

Café Orange je zkrátka láska na první pohled. Jiskra přeběhla hned po první otázce – „Dáte si lehčí snídaňové víno, nebo spíš těžší obědové?“

Café Orange, Puškinovo náměstí 13, 160 00 Praha 6  

V Tandooru občas pálí i poctivého

Pořádně aromatické jídlo původem z Asie nebo Orientu si čas od času dám rád, i když důsledky takového kroku pro moje zažívání bývají často přímo úměrné kvalitě podniku, který navštívím. Tentokrát jsem ve žhavém nedělním odpoledni zavítal do restaurace Tandoor, která se ukryvá v malé uličce na pražském Břevnově a nabízí specialitky z indických luhů a hájů. Nutno říct, že zažívací problémy se tentokrát nedostavily, zato čelo jsem měl orosené ještě dlouhou dobu po tom, co jsem z talíře dostal poslední zbytky.

Dsc_0528

Zahájení přitom bylo co se ostrosti týče poměrně nenáročné a spočívalo v masové samose, což jsou typicky trojúhelníkové křupavé taštičky plněné směsí masa a indického koření (chilli, kari, kurkuma, koriandr atd.). Chuťově vývažený starter, příjemně doplněný svěží jogurtovou omáčkou. Ještě před hlavním chodem jsem si googloval, jestli jsem schopný něco takového připravit doma.

Dsc_0532

Měl jsem chuť na něco pálivého a zároveň jsem potřeboval zachovat něco ze svých chuťových buněk i pro nějaké další restaurace. Zvolil jsem si proto „dvoupapričkový“ korai v úpravě hovězí, za což by mě asi skuteční Indové přinejlepším vykoupali v Ganze. Přestože jsem čekal pálivost na o něco nižší úrovni, jídlo mi chutnalo a bylo z něj poznat, že s jednotlivými ingrediencemi (koriandr, chilli, paprika, rajčata) to v kuchyni umí. Příloha byla poměrně typicky indická – česnekový nán, který mi vyloženě sedl do noty a posloužil jako ideální vytířač talíře.

V Tandooru jsem dostal přesně to, co od indické kuchyně očekávám, byť by mě opravdu zajímalo, jestli je pozření vindaloo (6 papriček) nebo phall (7 papriček) ještě slučitelné se životem. Až v zimě seberu odvahu, budu to asi muset zkusit.

Tandoor, Konecchlumského 596/7, 169 00 Praha – Břevnov, www.tandoor.cz