Přírodní cesta v Entrée restaurant

Letošní listopad jsem si přejmenoval na „měsíc éček“. Ne že bych podlehl umělým dochucovadlům, dobarvovadlům, dosmraďovadlům a dalším přídatným potravinovým látkám, nýbrž proto, že na začátku předposledního měsíce tohoto roku byly ve v zahřívacím provozu otevřeny hned dvě restaurace, které staví svoji nabídku na přírodních a často nezvyklých surovinách. A shodou okolností strohé názvy obou z nich začínají na písmeno E. Ambi otevřelo v Karlíně svoji pekárnu a netradiční restauraci Eska. Sice ji mám ze své pražské jednapluskáká haciendy, co bych chlebovou kůrkou dohodil, přesto jsem dřív zabrousil do dlouho připravovaného a očekávaného olomouckého projektu Entrée. Tento ojedinělý koncept přitom na Hané působí jako pěst na oko a řekl bych, že zaslouženou pozornost by vzbudil nejen v Praze, ale i v jiné evropské metropoli.

Entrée najdete mimo historické centrum Olomouce v blízkosti autobusového nádraží a výpadovky na Ostravu. Přesto se v hotelovém komplexu s kasinem místo postkomunistického looku a výfukových plynů setkáte s neuvěřitelně vypiplaným interiérem a otevřenou kuchyní. Je na něm mimo jiné vidět, že velikost rozpočtu nehrála v přípravách velkou roli, ale každá koruna byla investována s velkým rozmyslem, aby i prostředí sedělo k nabízenému jídlu. Čistota je na tak vysoké úrovni, že to vypadá jako by tady explodoval kamion s čisticími prostředky a semínky popínavých kytiček.  Rozhodně si dávejte pozor, ať dokonale naleštěné prosklené dveře nezkoušíte prorazit čelem, což se mi málem úspěšně povedlo. Co se týče personálu, tak můžu jenom chválit. I přes zjevné mládí většiny osazenstva, je vidět, že prodávají něco, čemu rozumí nebo mají alespoň nastudované a vůbec se nemusíte bát přijít s nějakou tou připomínkou, kterou ve zkušebním provozu vlastně očekávají.

IMG_20151115_122326

Porovnávání se zmíněnou Eskou se asi nejen kvůli datu otevření Entrée občas nevyhne. Byť v příklonu k severskému konceptu kuchyně nejde tak daleko (listí, mechy a další blbůstky tady nečekejte), je zjevné, že přírodu tady uznávají a umí z ní čerpat jen to nejlepší. Na úvod jsem se překonal a na doporučení vyzkoušel něco, v čem nefigurovalo mrtvé zvířátko. Udělal jsem dobře, protože dýňová panna cotta celkem hezky symbolizuje, jak to v Entrée s jídlem funguje. Každý chod je složen z několika výrazných ingrediencí (tady hlavně čočka a rukola), které jednotlivě nemusí být až tak zajímavé, ovšem v celku k sobě skvěle sednou a vytváří dokonalou kompozici, většinou nejen chuťově, ale i vizuálně. Navíc jsou často servírovány v atypické úpravě, takže místo čerstvé zeleniny dostanete třeba chips, pěnu nebo pastu.

IMG_20151123_172638

Pražmě ve formě ceviche by možná její dokonalost někdo i vytknul. Ryba je zde zastoupena pouze konzistencí, jakýkoliv náznak její chuti je potlačen ostatními součástmi, jako jsou avokádo nebo mrkev, opět spíše v atypické formě.

IMG_20151115_121308

Losos s kaší z pohanky měl skvělou texturu a s ostatním doplňky si opět parádně vyhovoval. Byť je ryba tepelně upravená, dokážou ji v kuchyni zachovat krásnou svěží chuť a fanoušky moře určitě více než potěší. Mému jelenu sikovi s řepou, kakaem a ostružinovou omáčkou to přeci jen sluší víc s parožím, ale i u něj je potřeba pochválit jak souhru jednotlivých komponentů, tak i perfektní propečení masa.

IMG_20151115_120844

Dalším ochutnaným hlavním chodem bylo pečené vepřové ve dvojím provedení. Bůček se rozpadal pod vidličkou a pohromadě jej držel snad jen krásně vypečený zbytek kruponu, který mezi zuby krásně křupal a dokresloval tučnější ráz tohoto kousku masa. Pro jeho vyvážení potom sloužil nejen jakoby mimochodem přítomný květák, ale především skvěle připravený a šťavnatý kousek panenky.

IMG_20151115_121024

V nabídce samozřejmě nechybí ani dezerty. V době naší návštěvy jsme ochutnali třeba mille feuille nebo čokoládový dortík, oboje servírováno se skvělou domácí zmrzkou. Ani sladkého se bát nemusíte, věřím, že stejně jako v mém případě, bude odpovídajícím završením skvělého večera.

Co musím na závěr vytknout, jsou ceny, které naprosto neodpovídají nabízenému produktu. Už jen absurdní cena plzeňského ležáku 39 korun je v restauraci takové kategorie do nebe volající. Ceny hlavních jídel tady nepřesahují tři stovky, což je v porovnání s jinými podniky stejné kategorie cena zhruba poloviční. Entrée je díky tomu přístupná i gastronomicky ne tak dotčené veřejnosti, která by si ráda očichala a ochutnala moderní trendy v kuchyni.

Na závěr potom „Palec hore za prestižky!“

Entrée restaurant, Ostravská 1, 779 00 Olomouc, šéfkuchař Přemek Forejt, http://entree-restaurant.cz/

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, profesionální, Prestige
Prostředí Moderní, honosné
Jídlo Fine-dining, sever, příroda
Cenová úroveň Podhodnocená
Příležitost pro návštěvu Rande, business
Celkový dojem Originální koncept špičkové úrovně

Jak v Per Te oslavit konec horkého léta

Snad už máme ta vedra, kdy se sotva dalo sníst něco jiného než salát, za sebou. Mé milé snobky by jejich pokračování sice jistě ocenily, aby se dál mohly vystavovat slunci a opálená těla potom předvádět vypracovaným plážovým hochům. Já ale musím držet náš prapor, takže pokles teplot mě vybudil k očekávané foodblogerské (rozuměj „dobře se nažer a potom něco napiš“) aktivitě. No a parádní zážitek, o který se musím podělit, na sebe nechal čekat jen pár deštivých hodin.

Per Te znamená italsky „Pro Tebe“ a vinohradská restaurace s tímto názvem tomuto jednoduchému názvu dodává obrovskou autenticitu. Tak skvělý servis orientovaný na hosta jsem už dlouho nezažil, jestli vůbec někdy. Koncept je zaměřen na středomořskou kuchyni, takže v jídelním lístku naleznete hlavně ryby včetně klasických úprav mořských potvor, domácí pastu i maso z nejrůznějších zvířátek. Na rozdíl od klasických restaurací můžete ochutnat také skvělá vína ze Srbska nebo Slovinska.

Na začátek jsem vyzkoušel klasické vitello tonato, které sice nebylo tak fotogenické jak zadeček plážové volejbalistky (takže dokumentace chybí), na stranu druhou bylo asi nejlepší, co jsem kdy měl. Jemné telecí plátky bohatě doplněné tuňákovo-ančovičkovou majdou byly krásně svěží a zároveň chuťově vyvážené. Ve zbytku omáčky jsem potom v klidu mohl vymáchat neméně parádní focacciu.

DSC_5142

Musím se přiznat. Prostě nejím rajčata a i rajčatovou polévku ochutnám jen v případě, kdy mi někdo vyhrožuje. V Per Te jsem se ale odhodlal vyzkoušet a za prvé jsem ji málem slečně na druhé straně stolu nevrátil, no a za druhé si ji tady příště klidně dám celou a dvakrát. Skvělé dochucená bylinkovým pestem potěší jistě každého rajčatopolévkožrouta.

IMG_20150820_082330

Hovězí roštěnec s rukolou a parmazánem sice nebyl připraven z žádného extra spešl hovězího, nicméně propečen byl přesně na medium a dochucen jen lehce solí a pepřem, takže kráva z něj byla cítit na sto honů. Bez další přílohy bych na tuhle úpravu chodil i v těch vypečených vedrech a určitě bych košili nepropotil.

DSC_5145

V Chorvatsku jsem nebyl už dlouho a táhne mě tam mimo jiné jejich typická kuchyně, tedy grilované ryby, kalamáry, chobotnice, krevety a jiná havěť. Než se tam dostanu, budu určitě na tyhle dobroty chodit do Per Te (tedy pokud si je neudělám někde na zahradním grilu sám). Grilované kalamáry se špenátem a brambůrky byly nejen krásně voňavé a hezké na pohled, ale taky chuťově skvělé, na skus přiměřeně pevné.

IMG_20150820_082706

Myslíte si, že sorbet je normálně citron se zmrzlou vodou? V Per Te dostanete výraznou citronovou zmrzku vyšlehanou s finskou vodkou a proseccem    v přiléhavé skleničce s brčkem. To je tak sexy, že nesedět na zadku, tak si na něj vážně sednu.

Co na konec? Tentokrát si jen dovolím všem v Per Te poděkovat za skvělé jídlo a ještě lepší servis, z nějž bylo cítit srdce a radost z toho, když je zákazník spokojený.

Restaurat Per Te, Korunní 23, Praha – Vinohrady, http://perte.cz/

hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Dokonalá – 100%
Prostředí Příjemné (upozornění kuřák vs. nekuřák)
Jídlo Kvalitní, nepřeplácané, skvěle dochucené
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Randíčko, pokec, obchodní schůzka
Celkový dojem Tam bych se klidně ubytoval