Pěkní ptáčci v Mikulově aneb Sojka a spol rulez!

Pět let zpět to bylo na jižní Moravě dost zoufalé, z krize ducha (ba i těla) nás tenkrát vyvedl kamarád, který nám ukázal spasení jménem Cafe Fara (již jsme snad stokrát referovali).

Od té doby se však mnoho věcí na slunném jihu změnilo a nové zajímavé podniky vyrůstají jak houby po dešti. Příkladem je restaurant Sojka a spol. V centru Mikulova působí jako zjevení. Nicméně dali jsme na rady našich spřízněných gastroduší a šli ty ptáčky otestovat.

IMG_20140530_190151

Rozhodli jsme se ověřit si nabízenou klasiku, tedy muž zakrojil do hovězího pupku se steakovými hranolkami a pepřovou omáčkou a já si po pražsku s přísným okem naporoučela hovězí líčka se chřestovým pyré.

IMG_20140530_190155

Na první pokus ptáčci více než prošli. Vlastně jsme naprosto oněměli tou lahodností chutí. Oboje bylo připraveno na jedničku.

Ovšem dorazila nás domácí (ano domácí!) zmrzlina. Stonásobně více plná chuti než cokoliv co jste kdy měli v kornoutku. Maková byla opravdu maková, pistáciová byla více, než pistáciová a o čokoládové už snad ani psát nebudu.

IMG_20140530_193902

Roztouženě jsme dodegustovali poslední kousek zmrzliny a jali se vychutnávat vynikající červené. A já měla opravdu radost, že Fara má konečně konkurenta.

Sojka a spol, Náměstí 10, 692 01 Mikulov, www.sojkaaspol.cz
6d2be-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Velmi milá a profesionální.
Prostředí Rurálně francouzské.
Jídlo Delikatesní.
Cenová úroveň Moravsky pražská.
Příležitost pro návštěvu Hlad :)
Celkový dojem Výtečný.

 

Jak se s milencem schovat v Praze… po italsku

Pokud je všem známý Café Imperial Zdeňka Pohlreicha místem, kam byste vzali na oběd či večeři maminku, babičku a dědu od Příbrami (aby taky viděli, jak vypadá ta pravá gastronómie, že), pak je Pohlreichova druhá pražská restaurace Divinis právě to místo, kam byste měli vzít milenku (či milence). Její prostředí k tomu totiž přímo vybízí. Na rozdíl od Imperialu působí velmi útulně, snad až intimně, čemuž pomáhá hlavně decentní přítmí (kvůli kterému jsou ovšem fotky, které níže uvidíte, dost nekvalitní).

První, co mne vůbec uchvátilo, byl naprosto dokonalý olivový olej (pan šéf prý jezdí vybírat do Itálie osobně) a domácí pečivo. Asi bych si vystačila celý večer jen s tím, ale čekaly nás ještě zajímavější kusy.

Začali jsme zlehka, protějšek je na ryby, tedy si vybral z předkrmů mille feuille z mořského vlka a šunky, já jsem holka masová a naladila jsem si chuťové pohárky vitello tonnatem. Oba dva předkrmy byly souhrou velmi dobře sladěných chutí.

IMG_20131104

Následovaly tagliollini s citrónem a bazalkou, klasické jednoduché chutě a kvalitní suroviny. Srdce mi zaplesalo. Pak už to začínalo být vážné. Kančí panenka s octem balsamico a čočkou z Umbrie v nás s mužem probouzela divoké pudy. Opět velmi dobře ochuceno, uvařeno, prostě bylo to skvělé (btw co mají všichni s touhle miničočkou?).

IMG_20131105

Měla jsem velké oči a přemýšlela, že ještě ochutnám nějaké secondo piatto, ale pak jsem se raději s chutí vrhla na deserty. A dobře jsem udělala. Čokoládový fondant s mátovým sirupem a sorbetem z maracuji stál totiž opravdu za to.

IMG_20131107

A pak už jsme jen pili výtečné víno, růžové, Sensuade. Být to trochu bublinkaté, tak přísahám, že je to malinovka :)

Ristorante Divinis, Týnská 21,110 00 Praha 1

6d2be-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Velmi milá a profesionální.
Prostředí Intimní.
Jídlo Delikatesní.
Cenová úroveň Celkem vysoká.
Příležitost pro návštěvu Oslavy všeho druhu.
Celkový dojem Výtečný.

 

Jak Snobky našly La Bruslu

Není brusla jako brusla, v Uherském Hradišti mají hned u zimního stadionu La Bruslu. Nejdřív se nám schovávala, místo ní jsme nacházely elektrárny (myslejíce si blonďatě, že je to zimní stadion), ale nakonec jsme ji dostaly. A díky bohu za ni, vždy nás potěší, když narazíme na dobrou restauraci i mimo metropoli.

A protože nás tam Snobek bylo hodně, rozhodly jsme se, že každá přispějeme svým odstavečkem k recenzi.

Osudové rizoto pro Jane

safranove risoto

Šafránové rizoto s parmazánem mě oslovilo hned po prvním prolistování nabídky restaurace. Možná mě zaujala jeho jednoduchost, která se k prostředí hodila, možná jsem tuto návštěvu a tento okamžik chtěla mít spojenou s něčím vzácným a výjimečným.

Když se přede mnou objevilo sluncem zalité, perfektně trefené rizoto, mohlo mi úsměv na rtech zkazit jen zjištění, že se v té žluté nádheře koupe řapíkatý celer. Mé rozhořčení pochopí všichni ti, kteří stejně jako já, jsou ochotni tuto zeleninu tolerovat jen v pořádně ostré Bloody Mary. Ovšem mlaskání nad ostatními talíři na stole mě přinutilo dát mu šanci a ochutnat. Ještě že tak. Rizoto mělo perfektně vyladěné chutě. Jemnost krémového rizota lehce rozbíjela a osvěžovala vůně celeru a v kombinaci s parmazánem vytvářely ingredience Bermudský trojúhelník, ze kterého se jen těžce dostáváte.

Nezapomenutelných dovolených, bezkonkurenčních zážitků a nenahraditelných kamarádek je stejně málo jako šafránu nebo dobrých restaurací v těchto končinách.

Pálivá Koudy

aglio olio

Kvalita italské kuchyně se pozná podle nejednodušších pokrmů. Pokud totiž zkazíte pastu na aglio olio, tak už vám nepomůže ani svěcená voda. Otestovala jsem tedy těstoviny aglio olio a vůbec nebyly špatné. Konečně někdo pochopil, že aglio olio není thajská kuchyně, tedy nutně po nich nemusí pálit celá pusa, stačí, když mírně přihořívá. Parmazán byl kupodivu opravdu parmazán a ne převlečená gouda, takže spokojenost mi zavládla nejen v žaludku, ale i v duši.

Aglio olio jsem se rozhodla doplnit salátkem se sušenými rajčaty, která jsem nejdřív marně v tom salátu hledala, ale číšník se po mém upozornění hbitě omluvil a rajčátka dodal. Jinak byl salát výborně ochucen a krásně dokresil můj lehký oběd.salatek

Eva ráda maso

Protože jídlo pro mě znamená maso, padla mi do oka vepřová panenka s hříbkovou omáčkou. Daleko od rodného kraje jsem doufala, že omáčka bude opravdu domácí, která neviděla hříbky jen z rychlíku. V teplém počasí jsem  jako přílohu zvolila trošku ohrané fazolky se slaninou. Panenka byla krásně měkká a narůžovělá, fazolky příjemně křupavé a omáčka servírovaná zvlášť splnila veškerá má tajná přání. I to, že mi tím opravdu pohladili bříško, jak zní motto restaurace.

eva maso

PS. Z důvodu hladové euforie jsem omáčku nestihla vyfotit, nezbývá proto nic jiného, než jí jet vyzkoušet.

Jarka to na závěr shrne

Osobně mě v La Brusle potěšily 3 věci, a to čerstvost a kvalita surovin, které k přípravě jídel používají, majitel restaurace, zajímající se o naši spokojenost, a velmi vyvážené střídmé menu. Lehké předkrmy, několik druhů pizzy, těstoviny, rizoto a maso. Nejprve jsem se nechala nalákat na domácí grepovou limonádu, která byla servírovaná v půllitrovém džbánku. V horkém letním dni přeci jen přišlo vhod skvělé osvěžení. A pak jsem se přesunula k výběru předkrmu. Jako dítě jsem nesnášela rajskou omáčku ani rajskou polévku, bazalkou provoněná rajčatová polévka s olivový olejem, to je ale jiná pohádka. Nemusela jsem se rozmýšlet ani minutu a bylo to jasné. Na stole mi společně s polévkou přistál ještě úžasný nadýchaný italský chlebík.
tomatovka jarka
Zato s hlavním chodem jsem si hlavu docela lámala, protože favoritů bylo víc. Nakonec zvítězil Flank steak. Sice mi ho kuchař připravil výrazně propečenější, než jsem si objednala, (jsem upír a steaky jedině krvavé) nicméně bylo poznat, že si tady na kvalitu surovin opravdu potrpí. Maso bylo křehoučké a rozplývalo se na jazyku.
maso jarka

Jako sladkou tečku jsem zvolila točenou zmrzlinu do „whiskovky“, což sice v menu nenajdete, ale nedalo se odolat tradičnímu zmrzlinovému stroji, který byl přistavený hned vedle zahrádky.

zmrzlina

Celkový zážitek naprosto skvělý. Jen snad jediné upozornění pro personál by mohlo být směrem k bílému vínu, které nebylo dostatečně vychlazené. Určitě se do La Brusly budu chtít vrátit a ochutnat další skvosty místního menu.

Restaurace a pizzerie La Brusla, Na Rybníku 1057, 68601 Uherské Hradiště, www.labrusla.cz

90359-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha ochotná i když v pantoflích
Prostředí velmi příjemné
Jídlo překvapivě italské
Cenová úroveň pražská
Příležitost pro návštěvu rande i nerande
Celkový dojem velmi dobrý

 

Bokovka slavného režiséra a Bulvár ve Varech

Karlovy Vary se během festivalu vyznačují nejen kvalitními filmy, ale také tím, že se tu prakticky nikde nedá dobře najíst. Naštěstí jsme pár míst našli, a tak se o ně s vámi rádi podělíme.

Charleston

Restaurace trošku mimo kolonádu (díky bohu). Doporučili nám ji asi čtyři lidé (včetně „místňáka“) nezávisle na sobě, a tak jsme se odhodlali a vyzkoušeli. Místní Chateaubriand pro dvě osoby neměl chybu. Podávají ho s grilovanou mrkvičkou a paprikou. Když jsem poprosila o vynechání papriky, tak ji ochotně nahradili fazolkami s anglickou slaninou.

IMG_00000100

Restaurace Charleston, Bulharská 1, Karlovy Vary, http://www.charleston-kv.cz/index.html

Bokovka

O co jsou poslední filmy Jana Hřebejka horší, o to lepší je jeho snaha vést vinárnu. Jednu si otevřel v Praze a nazval ji dle slavného amerického filmu „Bokovka“. A protože nejspíš rád pije dobré víno i při festivalu, tak si jí na první týden v červenci vozí s sebou do Varů. Kromě výborného vína si na příjemné zahrádce můžete dát i výběrové sýry nebo pražskou šunku. A možná bude vedle vás popíjet Martha Issová nebo David Ondříček, je to totiž oblíbené místo lidí z filmové a divadelní branže.

Vinárna Bokovka, zadní část divadla Husovka, Husovo náměstí 2, Karlovy Vary

Bageterie Boulevard

Je to smutné, ale je to tak. Asi nejjednodušší způsob jak se celkem dobře najíst, když máte mezi filmy půl hodiny času, je venkovní teráska bageterie Boulevard. Stojí přímo před Thermalem a jejich saláty a bagety jistě oceníte, stejně jako přilehlou zahrádku. Jo a kafe, to mají asi nejlepší… ve Varech.