Jak jsme v Nerudovce zahodily předsudky

Na první pohled se může zdát, že lehce diskriminujeme vše, co začíná na vege/vega, ale není to tak. Jen prostě trochu nadržujeme všem kravám, bejkům a jiným masem oplývajícím živočichům. Chcete- li ale ochutnat něco, co jste nikdy neochutnali, musíte občas vyrazit tam, kam byste jinak dobrovolně nikdy nešli. Když se k nám dostaly zprávy o prej báječném vegeburgeru a neskutečném raw cheesecake, nechtěly jsme tomu věřit. Co to je to „vege“? A co to je to „raw“?

Tak jo, předsudky stranou. Mít je, tak bych nikdy do pusy nestrčila kližku, krevetu, ba ani houbu (páč vypadá divně a je slizká). S heslem „když mám hlad, sním i tofu“, jsme se neohroženě vydaly užít si náš nonmaso den do měšťanského domu v Nerudovce. Do podniku, kde lovují Veg. A prý je tam dobrý výhled. Po zdolání převýšení Nerudovky a asi 115 238 schodů jsem si říkala, zda by nebylo výhodnější zůstat v nížině a dát si gyros. No ale za ten výhled to stálo. Takovou malebnou terasu už jsem dlouho neviděla a má obvykle přisprostlá duše se rozněžnila.

A teď „ukate“ to menu, máme hlad.

Na doporučení velice ochotné obsluhy jsme jako předkrm zvolily jejich domácí poklad a to tempehové paté s hlívou a vlašskými ořechy přelité brusinkovo-borůvkovým glazé a toasty s bylinkovým máslem. Bylinkové máslo, bylo nezapometulné, ale lepší předkrmovou volbou bylo carpaccio z červené řepy, které zanechalo zásadní otisk, nejen na ubrusu, díky kombinaci marinády z javorového sirupu a rukoly s praženými vlašskými ořechy. Přesně tohle (ta řepa) mě baví. Když už jsem vege, proč hledat náhrady masa (tofu, tempeh) a proč raději nepoužívat přirozeně nemasné suroviny.

Paté a řepiskové carpaccio

Paté a řepiskové carpaccio

Jenže to jsme ještě nevěděly, že přijde burger. Báječný načančaný plně naplněný. A ta cibulka! A domácí majo jo jo jo. Za mě jo.

LoVegburger (s grilovaným seitanem, sýrem, tempehovou slaninkou a zeleninou; pečená cibulka, sojanéza, kečup. Podávané s hranolkami a domácí sojanézou)

LoVegburger
(s grilovaným seitanem, sýrem, tempehovou slaninkou a zeleninou; pečená cibulka, sojanéza, kečup. Podávané s hranolkami a domácí sojanézou)

A taky jsem nemohla nevyzkoušet mé zamilované kari. Thajské kokosové curry s jasmínovou rýží. Bylo příjemně sladkopálivé. Nešlo odolat mámení směsi žampionů, tofu, sladkého hrášku a jarní cibulky s kokosovým mlékem na kari, zakápnuté limetkovou štávou. (I když bych si to úplně v klidu dokázala představit bez tofu, viz. výše.)

Thajské kokosové curry

Thajské kokosové curry

Když někam jdu, většinou si dopředu jídelák nastuduju. A když už nevybírám rovnou na jistotu, tak alespoň s mlhavou představu. Předkrmy i hlavní chody jsme si nechaly spíše doporučit, zato o dezertu jsme měly jasno od prvního dne, kdy jsme se o LoVegu dozvěděly. A raw čoko cheesecake byl prostě … hned pryč. Konzistence i chuťe byly netradiční, ale fantasticky vyladěné.

Raw čoko čískejk

Raw čoko čískejk

Neměla žádné hranice,tahle naše veganská žranice :)

LoVeg – veganská restaurace, Nerudova 36, Praha 1, www.loveg.cz

Snobka.cz hodnotí

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vegetariánská a milá
Prostředí Romantické (s převýšením)
Jídlo Jiné, ale chutné
Cenová úroveň V pořádku
Příležitost pro návštěvu Zkuste nepoznané…
Celkový dojem Majo jo jo jo!

 

…o patro níž- Le Winstub

Znáte La Gare? A zkusili jste to už o patro níž? Ne? Velká chyba!

Le Winstub jsme si zvolili jako místo, kde vstoupíme spolu s naším jediným mužem do jeho další dekády. A ačkoliv to byla návštěva první, tak trochu jsme s kvalitou počítali a nemýlili jsme se.

Začnu obsluhou, která byla vysoce spiklenecká a téměř nám pomáhala spoluvytvářet plány, jak neukázat oslavenci nic z darů pro něj připravených. Navíc, pán, kterého jsme pro tento večer navíc vyfasovali, byl bezchybný. Asi okamžitě odhadl naše rozmlsané jazyky a snobské ksichty. Výhrou jsme pro něj byli ten večer i my, protože jsme se v kupodivu poloprázdném podniku pěkně rozežrali.

Část z nás začala „takovou francouzskou pizzou“, jak nás poučila naše kolegyně s diplomem z francouzštiny. „To by měli Francouzi radost“, zaznělo zpoza rohu od kuchaře… Tak tedy Tarte Flambée – tradiční alsaský koláč z tenkého těsta s creme fraiche plus špek, cibule, šneci, uzená kachní prsa, uzený losos. Každá příchuť ve své lajně.

Tarte Flambée

Tarte Flambée

My víc masoví než těstoví jsme se nechali zlákat čerstvým mořsko masovým barem a nechali jsme si připravit lososový a hovězí tataráček… Uff. To je jako vybírat mezi blonďatým modrookým Švédem a divokým černovlasým Argentincem. Výhodou tataráku ale je, že můžete mít oba a nikoho to nepohoršuje.

Tataráčky

Tataráčky

Naše chuťové pohárky jsme hezky pošimrali…ale co teď? Ještěže pan vrchní už poznal, co jsme zač a přinesl nám megakravskou porci hovězího masiska rovnou z grilu. Cote De Boeuf. Ach. Nějaké Pommes Frites a míchaný listový salát (skvěle ochucený) mě vůbec nezajímaly. Ale ostatní říkali, že prý dobré.

Cote De Boeuf

Cote De Boeuf

Když nám trošku slehlo a vzdechy ustaly, začaly se ve velkém řešit dezerty. Měla jsem jasno hned. Pomalu pečený hovězí krk musí být můj. Nic proti Cote De Boeuf, ale ten krk mě položil na lopatky a vychutnal si mě. (Ve skutečnosti to bylo naopak, ale znáte muže, jsou ješitní. A ještě jsem si ho pěkně naporcovala).

Hovězí krk

Hovězí krk

Ty skutečné (rozuměj sladké) dezerty následně přišly též, protože snobská rasa je mlsná.

Dezerty

Dezerty

Mou pozornost si na chvíli získala panna cotta, ale stejně mé myšlenky před spaním skončily u hovězího krku. Nikdy nezapomenu…

Le Winstub, V Celnici 3, Praha 1, www.lewinstub.cz

hneda

KRITERIUM HODNOCENÍ
Obsluha Spiklenecká, přizpůsobivá, znalá a vtipná.
Prostředí Epesní sklep.
Jídlo … (=no comment)
Cenová úroveň Odpovídající.
Příležitost pro návštěvu Party, rande, žranice. Co jen chcete.
Celkový dojem CHCI TEN KRK!

 

 

Jak se s milencem schovat v Praze… po italsku

Pokud je všem známý Café Imperial Zdeňka Pohlreicha místem, kam byste vzali na oběd či večeři maminku, babičku a dědu od Příbrami (aby taky viděli, jak vypadá ta pravá gastronómie, že), pak je Pohlreichova druhá pražská restaurace Divinis právě to místo, kam byste měli vzít milenku (či milence). Její prostředí k tomu totiž přímo vybízí. Na rozdíl od Imperialu působí velmi útulně, snad až intimně, čemuž pomáhá hlavně decentní přítmí (kvůli kterému jsou ovšem fotky, které níže uvidíte, dost nekvalitní).

První, co mne vůbec uchvátilo, byl naprosto dokonalý olivový olej (pan šéf prý jezdí vybírat do Itálie osobně) a domácí pečivo. Asi bych si vystačila celý večer jen s tím, ale čekaly nás ještě zajímavější kusy.

Začali jsme zlehka, protějšek je na ryby, tedy si vybral z předkrmů mille feuille z mořského vlka a šunky, já jsem holka masová a naladila jsem si chuťové pohárky vitello tonnatem. Oba dva předkrmy byly souhrou velmi dobře sladěných chutí.

IMG_20131104

Následovaly tagliollini s citrónem a bazalkou, klasické jednoduché chutě a kvalitní suroviny. Srdce mi zaplesalo. Pak už to začínalo být vážné. Kančí panenka s octem balsamico a čočkou z Umbrie v nás s mužem probouzela divoké pudy. Opět velmi dobře ochuceno, uvařeno, prostě bylo to skvělé (btw co mají všichni s touhle miničočkou?).

IMG_20131105

Měla jsem velké oči a přemýšlela, že ještě ochutnám nějaké secondo piatto, ale pak jsem se raději s chutí vrhla na deserty. A dobře jsem udělala. Čokoládový fondant s mátovým sirupem a sorbetem z maracuji stál totiž opravdu za to.

IMG_20131107

A pak už jsme jen pili výtečné víno, růžové, Sensuade. Být to trochu bublinkaté, tak přísahám, že je to malinovka :)

Ristorante Divinis, Týnská 21,110 00 Praha 1

6d2be-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Velmi milá a profesionální.
Prostředí Intimní.
Jídlo Delikatesní.
Cenová úroveň Celkem vysoká.
Příležitost pro návštěvu Oslavy všeho druhu.
Celkový dojem Výtečný.

 

Libé pocity v pajzlíčku

Sushi – to je vyšší dívčí.
Jídlo v našich zeměpisných šířkách nepříliš známé.
Vám, co mé hluboké myšlenky právě čtete, sushi představovat nebudu. Ale věřte, že znám hodně lidí, kteří hůlky v ruce nedrželi a syrovou rybu v puse neměli. Věkové spektrum: široké.

obrázek 1

Když pominu to, jak se vůbec můžu bavit s lidmi, pro které Asie končí v prvním čínském bistru…
Naštěstí mám svůj Snobka team.

Sushi by valná většina z nás mohla konzumovat po kilech, a proto velmi oceníme, když objevíme podnik, kde se prudce elegantně snoubí cena s kvalitou a dobrou lokací.

Takže. Sushi Tam Da je takový malý pajzlíček. Platí se u baru. Když je plno, mezi stoly se neprotáhnete a jídelák je igelitový, nicméně nabízí pár skvostných kousků, kvůli kterým jsem ochotna jet i metrem s přestupem.

MUST HAVE Tomka s banánem, tofu a lilkem
Přesný název nevím, ale věřte mi, že až ji ochutnáte, taky ho zapomenete. Stejně jako polévku vyfotit. To snoubení se pálivého a sladkého má fatální důsledky na dlouhodobě tvořený žebříček mých hodnot.

obrázek 4

MUST TRY Smažené sushi
Nenapadlo by mě smažit sushi. Dnes už ale vím, že smažit se dá všechno a některým věcem to vyloženě prospívá. Obzvlášt vhodné pro jedince, kteří preferují teplou rýži před studenou.

obrázek 3

MUST LOVE Kalifornie pokryté úhořem
… … … … Kousky jsou v porci 4 a díky nim se mým přátelům naskytly čtyři relativně dlouhotrvající chvíle, kdy i oni se mohli verbálně vyjádřit. Já totiž 4 x mlčela, měla zasněný výraz a občas lehce vzdechla blahem. Co se odehrávalo v mém nitru, ponechám v něm. Je to přeci jen příliš osobní.

Pajzlíček nabízí samozřejmě širokou řadu všech možných sushi, sashimi, kalifornií, maki, nigiri, polévek, nudlí a spol. Obsluha je milá. Nemá problém s extra zázvorem či extra salátkem.
obrázek

Mimochodem mrkvovo-zelný salátek podávaný automaticky ke každému sushi je divoká karta dnešního příběhu. Ale o tom, až jindy.

Restaurace Sushi Tam Da, Perunova 13, Praha 3, www.sushitamda.cz

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, ochotná, cizokrajná. Zapadá do konceptu.
Prostředí Čistý pajzlíček :-)
Jídlo MUST SUSHI
Cenová úroveň Velmi přijatelná. A ty zážitky- k nezaplacení.
Příležitost pro návštěvu Sushi absťák, chuť na sushi, chuť na rybu, chuť na banán.
Celkový dojem Kdy jdeme zase?

 

 

Jen Cafe? Ne, dostaneš víc

Když mi bylo 16, říkala mi maminka, že se ze mě stává barová holka. Maminka má sice vždycky pravdu, ale tentokrát jí to nevyšlo – stala se ze mě holka kavárenská. Miluju ten pocit, když vcházím do příjemné kavárny a pozoruji načančané dorty, vyzývavou bábovku nebo dekadentní carrot cake. Míst tohoto typu, která stojí za to, není moc, ale buďme pozitivní, příbývají.

Není tomu tak dávno, co mi téměř za humnem otevřelo Café Jen. Přiznám se, že na sexy sladkosti jen koukám, ale příjde doba, kdy i ochutnám. A asi to bude brzy. Zatím si sem chodím ujíždět na vejcích. Pokud hledáte místo, kam na snídani kolem Kodaňské, je Jen ideální místo. Od 8.00 mají navařeno, napečeno a připraví vám super kapůčo.

IMG_5592

Moje oblíbená snídaně jsou míchaná vajíčka na cibulce. V případě velkého hladu nebo mužské přítomnosti doporučuji raději 2 nebo i 3 porce. Pokud se chcete cpát pečivem, není problém. Dostanete, kolik chcete. K snídani si můžete dát také párky, krupicovou kaši, ovoce nebo jeden ze sladkých koláčů. Aktuální nabídku vyčtete na velké tabuli nebo prostě necháte své oči pást na přehlídce krásných sladkostí.

IMG_5640

Kávu si můžete dát inhouse nebo si ji odnést s sebou. K dispozici je široká kávová nabídka. Moje oblíbené cappuccinko je výtečné. Není zapotřebí sladit ani jinak dochucovat, zahřeje samo o sobě.

Takže proč troškařit Jen s kafém? Ochutnejte víc, třeba se budete vracet jako já.

Café Jen, Kodaňská 37, Praha – Vršovice, 10100, www.cafejen.cz

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha 2 moc milé paní / slečny
Prostředí Útulné, kavárenské
Jídlo Domácí dorty, koláče, sladké i slané. Vše čerstvé.
Cenová úroveň Nižší
Příležitost pro návštěvu Káva s sebou, káva s kamarádkou, snídaně, malý hlad
Celkový dojem You have to love this place :)

 

Irská ambasáda v centru Olomouce

Trvalo to dlouho. Trošku jsem doufal, že mi děvčata pomohou a nechají se k návštěvě Olomouce zlákat, aby mě nikdo nemohl nařknout z toho, že je tento příspěvek jednostranný, zaujatý a zatraceně pozitivní. Nestalo se tak, tudíž mi nezbývá než napsat post, který bude možná vypadat jednostranně, zaujatě a zatraceně pozitivně, ale já si za svým vždycky stojím. A vždycky si to můžete přece zkontrolovat sami.

DSC_0030

Black Stuff Irish Pub najdete vlastně ještě v olomouckém centru, v bezprostřední blízkosti novogotického dómu sv. Václava. Interiér se od roku 2003, kdy byl bar otevřen, neustále rozvíjí a nutno říct, že je čím dál více útulnější. Tomu přispívá i bohatá nabídka nápojů a drinků, samozřejmostí je téměř nevyčerpatelná zásoba whisk(e)y, která nemá konkurenci nejen na Moravě, ale troufnu si tvrdit, že i v Praze stěží najdete bar s širokou škálou single malt i blended whisk(e)y. V Black Stuffu to ale nakonec dotáhli tak daleko, že si je zástupci palírny Ardbeg, což je jedna z nejuznávanějších značek na světě patřící do portfolia skupiny Louis Vuitton Moët Hennessy (bohužel dámy, kabelečku si tady nekoupíte), vybrali jako první a jedinou ambasádu této značky v České republice.

DSC_0018

Na začátek návštěvy můžete vyzkoušet třeba nějaký signature drink, který vymyslel a s radostí Vám namíchá Michal Balzer nebo Marek Vybíral. Já si oblíbil třeba lehký letní Becher Spritz, pochopitelně postavený na bázi Becherovky.

DSC_0022

Občas se stane, že před Vámi přistane nějaké překvapení, i když u mě to byl asi úplatek ve formě dalšího signature drinku s názvem Shortie. Základ tohoto dryjáku tvoří právě whisky Ardbeg, která se řadí do skupiny „islay“, což zaručuje plnou až zemitou chuť, typicky nakouřenou a asi ne úplně akceptovatelnou pro každého konzumenta. Je to jako s olivami, do určitého věku zkrátka nechápete, jak to probůh může někomu vůbec chutnat. Potom se ve slabé chvilce necháte zlákat a už se oliv nebo whisky Ardbeg nikdy nezbavíte.

DSC_0036

Dámy se nemusí obávat, že by na ně v Black Stuffu nemysleli, já při pozvání většinou používám osvědčený kundolap Legendario – Elixir de Cuba, ale předpokládám, že slečny a paní častěji samy sáhnou po něčem míchaném, barevném a navoněném. Takové může být třeba i Mojito Cubaneo. Vévodí mu pochopitelně tříletá Havana (zvolit můžete verzi 0.4 nebo 0.6), máta a hlavně moje oblíbená Angostura. Vše se na rozdíl od toho mojita, které všichni znáte, servíruje s celými kostkami ledu (a pochopitelně s limetkovou šťávou a třtinovým cukrem).

DSC_0050

Na závěr se často nechám zlákat na kvalitní „šláftruňk“. Tentokrát jím byla desetiletá whisky z již několikrát zmíněné palírny Ardbeg. Na chuť bohatě postačí i malá porce, i tak ji kvůli výraznému aroma rašelinišť a nakouřenosti budete cucat déle než půllitr piva. A když jsme u piva, těch tu mají také spoustu, navíc, jedna pípa navíc neustále obměňuje speciály z českých pivovarů.

 Psát bych mohl ještě dlouho. Třeba o tom, jak fajn se sedí v křeslech u krbu. Nebo jak můžete na zimní zahrádce využít gril od Webera a udělat si na něm, co jen hrdlo ráčí. A nebo taky o tom, jak se do některých míst a za některými lidmi člověk rád vrací i po deseti letech. Zkuste se někdy zastavit v Olomouci a ochutnejte.

www.blackstuff.cz, 1. máje 19, 772 00 Olomouc, tel.: 774 697 909

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Svižní barmani a krásné ženy na place
Prostředí Většinu času útulné a poklidné, večer ale party
Jídlo Tady se hlavně pije
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Posezení, večírek, grilování
Celkový dojem Awesome!!!

 

Foodparáda na sklonku léta

Přestože léto již téměř odeznělo a teploty většinu dní stěží šplhaly přes dvacet stupňů, pořadatelé festivalu Foodparade se trefili do počasí náramný způsobem, takže jsem si mimo dále popsaného zážitku z jídla úspěšně pořídil i lehkou spáleninu nosu. No co se dá dělat, když jsem místo houbaření v temných lesích zvolil návštěvu prosluněných zámeckých zahrad v Tróji, kde se konal druhý ročník zmíněného festivalu. A nutno říct, že se povedlo nejen počasí, ale i celkové provedení.

Hodně tomu nejspíš pomohl i náš brzký příchod kolem poledne, kdy se zatím netvořily větší fronty u stánků a člověk si mohl jídlo užít v klidu a soukromí jak u jednoho z mnoha stolečků, tak na dece ve stínu zámeckých stromů. Oproti narvanému Prague Food Festivalu zkrátka pohoda a romantika. Když už jsme u toho srovnávání s PFF, nabídka restaurací je na Foodparade sice možná o něco chudší, o to více ale dokáže překvapit.

IMG-20130909-WA0001

Začali jsme u stánku Burger Baru, kde bylo bezpochyby nejvíce lidí a nebylo se čemu divit. Brooklynský burger s hovězím masem, uzeným, sladkokyselým zelím a cheddarovou omáčkou byl totiž zmáknutý skvěle a když kuchař přeléval středně propečený kus hovězího rozpuštěným cheddarem, člověk si připadal, že musí mít slintavku.

DSC_1767

Kuchaři z „Kontíku“ podle vlastního vyjádření i mnoha praváků pečlivě naaranžovaných v jejich stánku na houby rádi chodí a zároveň dokázali, že s nimi dokáží velmi dobře pracovat. Zatímco telecí hřbet byl tak nějak standardně dobrý, hříbkové ragout se povedlo na výbornou a dodávalo jídlu skvělý šmrnc. Chuť lesa a hub bude s nadcházejícím podzimem jistojistě stále častější.

DSC_0001

Co nás ale potěšilo nejvíce, byla paní z restaurace La Gastronomia Ligure, která nám bez zaváhání vnutila tyhle úžasné fritované kalamáry na salátu z rukoly. Křupavá mořská potvora nikdy neurazí, tentokrát postrádala jakoukoliv tuhost a ač jsem u Středozemního moře už drahnou dobu nebyl, na momentík jsem se tam ocitnul.

DSC_1741

Co nelze opomenout je sladké. Foodparade ho nabízí spoustu, za všechny musíme uvést asi nejfotogeničtější desert, kterým podle popisu snad měl být netradičně servírovaný jahodovo karamelový cheesecake, ale sám nevím, jestli jsem ho v tom květináči našel.

Foodparade nás potěšilo. Užili jsme si jídlo, atmosféru a krásný den. Ve dvou jsme se nacpali do sytosti skvělých dobrot, stálo nás to ve dvou tisícovku a je potřeba říct, že ji určitě litovat nebudeme. Stejně jako super stráveného sobotního odpoledne v zahradách trojského zámku. Těšíme se napřesrok.

 

 

Jak Snobky našly La Bruslu

Není brusla jako brusla, v Uherském Hradišti mají hned u zimního stadionu La Bruslu. Nejdřív se nám schovávala, místo ní jsme nacházely elektrárny (myslejíce si blonďatě, že je to zimní stadion), ale nakonec jsme ji dostaly. A díky bohu za ni, vždy nás potěší, když narazíme na dobrou restauraci i mimo metropoli.

A protože nás tam Snobek bylo hodně, rozhodly jsme se, že každá přispějeme svým odstavečkem k recenzi.

Osudové rizoto pro Jane

safranove risoto

Šafránové rizoto s parmazánem mě oslovilo hned po prvním prolistování nabídky restaurace. Možná mě zaujala jeho jednoduchost, která se k prostředí hodila, možná jsem tuto návštěvu a tento okamžik chtěla mít spojenou s něčím vzácným a výjimečným.

Když se přede mnou objevilo sluncem zalité, perfektně trefené rizoto, mohlo mi úsměv na rtech zkazit jen zjištění, že se v té žluté nádheře koupe řapíkatý celer. Mé rozhořčení pochopí všichni ti, kteří stejně jako já, jsou ochotni tuto zeleninu tolerovat jen v pořádně ostré Bloody Mary. Ovšem mlaskání nad ostatními talíři na stole mě přinutilo dát mu šanci a ochutnat. Ještě že tak. Rizoto mělo perfektně vyladěné chutě. Jemnost krémového rizota lehce rozbíjela a osvěžovala vůně celeru a v kombinaci s parmazánem vytvářely ingredience Bermudský trojúhelník, ze kterého se jen těžce dostáváte.

Nezapomenutelných dovolených, bezkonkurenčních zážitků a nenahraditelných kamarádek je stejně málo jako šafránu nebo dobrých restaurací v těchto končinách.

Pálivá Koudy

aglio olio

Kvalita italské kuchyně se pozná podle nejednodušších pokrmů. Pokud totiž zkazíte pastu na aglio olio, tak už vám nepomůže ani svěcená voda. Otestovala jsem tedy těstoviny aglio olio a vůbec nebyly špatné. Konečně někdo pochopil, že aglio olio není thajská kuchyně, tedy nutně po nich nemusí pálit celá pusa, stačí, když mírně přihořívá. Parmazán byl kupodivu opravdu parmazán a ne převlečená gouda, takže spokojenost mi zavládla nejen v žaludku, ale i v duši.

Aglio olio jsem se rozhodla doplnit salátkem se sušenými rajčaty, která jsem nejdřív marně v tom salátu hledala, ale číšník se po mém upozornění hbitě omluvil a rajčátka dodal. Jinak byl salát výborně ochucen a krásně dokresil můj lehký oběd.salatek

Eva ráda maso

Protože jídlo pro mě znamená maso, padla mi do oka vepřová panenka s hříbkovou omáčkou. Daleko od rodného kraje jsem doufala, že omáčka bude opravdu domácí, která neviděla hříbky jen z rychlíku. V teplém počasí jsem  jako přílohu zvolila trošku ohrané fazolky se slaninou. Panenka byla krásně měkká a narůžovělá, fazolky příjemně křupavé a omáčka servírovaná zvlášť splnila veškerá má tajná přání. I to, že mi tím opravdu pohladili bříško, jak zní motto restaurace.

eva maso

PS. Z důvodu hladové euforie jsem omáčku nestihla vyfotit, nezbývá proto nic jiného, než jí jet vyzkoušet.

Jarka to na závěr shrne

Osobně mě v La Brusle potěšily 3 věci, a to čerstvost a kvalita surovin, které k přípravě jídel používají, majitel restaurace, zajímající se o naši spokojenost, a velmi vyvážené střídmé menu. Lehké předkrmy, několik druhů pizzy, těstoviny, rizoto a maso. Nejprve jsem se nechala nalákat na domácí grepovou limonádu, která byla servírovaná v půllitrovém džbánku. V horkém letním dni přeci jen přišlo vhod skvělé osvěžení. A pak jsem se přesunula k výběru předkrmu. Jako dítě jsem nesnášela rajskou omáčku ani rajskou polévku, bazalkou provoněná rajčatová polévka s olivový olejem, to je ale jiná pohádka. Nemusela jsem se rozmýšlet ani minutu a bylo to jasné. Na stole mi společně s polévkou přistál ještě úžasný nadýchaný italský chlebík.
tomatovka jarka
Zato s hlavním chodem jsem si hlavu docela lámala, protože favoritů bylo víc. Nakonec zvítězil Flank steak. Sice mi ho kuchař připravil výrazně propečenější, než jsem si objednala, (jsem upír a steaky jedině krvavé) nicméně bylo poznat, že si tady na kvalitu surovin opravdu potrpí. Maso bylo křehoučké a rozplývalo se na jazyku.
maso jarka

Jako sladkou tečku jsem zvolila točenou zmrzlinu do „whiskovky“, což sice v menu nenajdete, ale nedalo se odolat tradičnímu zmrzlinovému stroji, který byl přistavený hned vedle zahrádky.

zmrzlina

Celkový zážitek naprosto skvělý. Jen snad jediné upozornění pro personál by mohlo být směrem k bílému vínu, které nebylo dostatečně vychlazené. Určitě se do La Brusly budu chtít vrátit a ochutnat další skvosty místního menu.

Restaurace a pizzerie La Brusla, Na Rybníku 1057, 68601 Uherské Hradiště, www.labrusla.cz

90359-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha ochotná i když v pantoflích
Prostředí velmi příjemné
Jídlo překvapivě italské
Cenová úroveň pražská
Příležitost pro návštěvu rande i nerande
Celkový dojem velmi dobrý

 

Sladký relax na Periferii

V Praze pobývám už dlouhou řádku let, avšak stále objevuji nová místa a zákoutí dosud neprobádaná. Nedávno jsem se ztratila v Braníku. K znovunalezení polohy mi nepomohly Apple mapy ani Google mapy, narazila jsem na Cafe Periferie. V exkluzivním relax prostředí této kavárny jsem našla nejen svou polohu, ale i úchvatné místo, kam se pravidelně vracím.

IMG_4797

Capuccino servírují včetně vody, tak jak se patří. Obsluha je sympatická a zákaznicky orientovaná. Pokud máte hlad nebo chuť na nějakou mňamku, lze doporučit domácí pochutiny. Zkusili jsme mrkvový koláč aneb carrot cake a mramorovou bábovku.

IMG_4794

IMG_4795

Interiér je velmi útulný. Na velké a přehledné tabuli, která tvoří dominantu při vstupu do kavárny, naleznete aktuální nabídku. Lze vybírat z několika druhů káv, čajů, domácích limonád, lehkých i větších jídel. Nejkrásnější je posezení před kavárnou. Vždycky si tam připadám jako na pravém venkově vzdáleném daleko od rušné Prahy. Je to asi ona naplňující atmosféra, která mi stále v hlavě říká…. ať se vrátím do Braníka…

Cafe Periferie, Branická 49, Praha Braník, www.facebook.com/PeriferieCafe‎

90359-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, přátelská, práce je baví
Prostředí Relaxační, podporuje pozitivní myšlenky
Jídlo Káva Doubleshot, čaje, limonády, domácí sladké i slané
Cenová úroveň Zcela adekvátní, nižší
Příležitost pro návštěvu Odpočinek, pokec u kávy
Celkový dojem Cítím se tam vždycky vítána, relax atmosféra

 

Bokovka slavného režiséra a Bulvár ve Varech

Karlovy Vary se během festivalu vyznačují nejen kvalitními filmy, ale také tím, že se tu prakticky nikde nedá dobře najíst. Naštěstí jsme pár míst našli, a tak se o ně s vámi rádi podělíme.

Charleston

Restaurace trošku mimo kolonádu (díky bohu). Doporučili nám ji asi čtyři lidé (včetně „místňáka“) nezávisle na sobě, a tak jsme se odhodlali a vyzkoušeli. Místní Chateaubriand pro dvě osoby neměl chybu. Podávají ho s grilovanou mrkvičkou a paprikou. Když jsem poprosila o vynechání papriky, tak ji ochotně nahradili fazolkami s anglickou slaninou.

IMG_00000100

Restaurace Charleston, Bulharská 1, Karlovy Vary, http://www.charleston-kv.cz/index.html

Bokovka

O co jsou poslední filmy Jana Hřebejka horší, o to lepší je jeho snaha vést vinárnu. Jednu si otevřel v Praze a nazval ji dle slavného amerického filmu „Bokovka“. A protože nejspíš rád pije dobré víno i při festivalu, tak si jí na první týden v červenci vozí s sebou do Varů. Kromě výborného vína si na příjemné zahrádce můžete dát i výběrové sýry nebo pražskou šunku. A možná bude vedle vás popíjet Martha Issová nebo David Ondříček, je to totiž oblíbené místo lidí z filmové a divadelní branže.

Vinárna Bokovka, zadní část divadla Husovka, Husovo náměstí 2, Karlovy Vary

Bageterie Boulevard

Je to smutné, ale je to tak. Asi nejjednodušší způsob jak se celkem dobře najíst, když máte mezi filmy půl hodiny času, je venkovní teráska bageterie Boulevard. Stojí přímo před Thermalem a jejich saláty a bagety jistě oceníte, stejně jako přilehlou zahrádku. Jo a kafe, to mají asi nejlepší… ve Varech.

Katsura-tak trošku ukryté Japonsko v Praze

Ano, jsem milovníkem konceptu sushi. Malé porce, ketrých můžete ochutnat spoustu druhů. Nejlepší sushi je samozřejmě přímo v Japonsku, odkud pochází. Gastronomicky se do Japonska ale můžeme vydat i my „Pražáci“ a není to zrovna daleko.

Praha-20121214-00935

Katsura je japonská restaurace umístěná v druhém suterénu hotelu Diplomat v Dejvicích. O tuto restauraci opravdu NÁHODOU nezakopnete. Ovšem NE NÁHODOU je Katsura vždy plná lidí a co je ještě překvapivější-konkrétně Japonců. Atmosféra tohoto místa je velmi autentická, a ač v Praze, připadáte si zde trochu jako turista, objevující taje cizího kraje.

Praha-20121214-00936

Japonská gastronomie, to není samozřejmě jen o různých druzích sushi a sashimi, nicméně je to moje nejoblíbenější jídlo, takže nikdy neodolám pokušení a už při vstupu přesně vím, co budu objednávat. Jako malá pozornost podniku přijde vždy překvapení. Tentoktát se jednalo o speciálně upravené vajíčko, jindy překvapí třeba naloženým lilkem. Set sushi a set sashimi nádherně naaranžují na tác společně s wasabi, zázvorem a svěží okurkou.

A teď už se můžeme nechat unášet na vlně japonských chutí a v pozadí poslouchat švitoření ostatních hostů, kteří dotváří autentickou atmosféru a podílí se na tom, že Váš zážitek z večeře je prostě neopakovatelný.

Sushi zde připravují opravdoví profesionálové

Restaurace Katsura, Evropská 15, Dejvice (Hotel Diplomat) www.katsura.cz

90359-hneda-scaled1000

Kriterium Hodnocení
Obsluha Příjemná, autentická, profesionální
Prostředí Japonská „hospoda“
Jídlo Skvělé, čerstvé ryby
Cenová úroveň Vyšší, za dobré sushi OK
Příležitost pro návštěvu Večeře s partnerem
Celkový dojem AUTENTICITA, čerstvost

 

Festival chutí v olomoucké Olivě

Citím se trapně a oprávněně jsem ze strany dívčího snobského sboru karán, že jsem už dlouho nic nesepsal a náš blog tak strádá. Samozřejmě to neznamená, že bych nejedl. Naopak, ládoval jsem se ostošest, ochutnával, dokumentoval, zažívací trakt jsem huntoval a čekal, kdy ty tuny jídla probudí zase k životu moje foodblogerské střevo. A snad to konečně přišlo!

V Praze je název Oliva pro restaurace dost rozšířen, přičemž o jedné už se můžete dočíst i na Snobce. V Olomouci je zatím jenom jedna, nachází se kousek od centra města v novém hotelu řetězce Ibis a místní kuchyně (převážně středomořská, pasta) i servis vysoce převyšují většinu zdejších restaurací.

Interiér je moderní, obsluha příjemná, nevtíravá a hlavně znalá nabízeného produktu a suroviny jsou dle všech mých návštěv opravdu čerstvé. Jídelní lístek se navíc pravidelně obměňuje podle sezóny, což rozhodně kvituji z pozice strávníka, o něco méně už z pozice foodblogera, protože než jsem se rozhoupal k napsání recenze, polovina věcí z lístku zmizela.

Dsc_0028

Carpaccio s rukolou a parmazánem ovšem na menu zůstává a není se co divit, protože kuchař jej zde umí na výbornou. Vyzdvihnout je třeba správnou nižší teplotu dodávající celému předkrmu na svěžesti.

Dsc_0040

Jehněčí kýta s čerstvým špenátem a puree obstarala hlavní chod. Maso mělo skvělou konzistenci a hutná redukce nebojácně vyzývala k souboji s lehkou nadýchanou kaší. Po jejich splynutí vznikala unikátní chuť nesoucí v sobě prvky klasické venkovské kuchyně. Trošku v rohu stojící špenát potom připomněl, že i v takovém jídle lze najít svěží tóny. Je mi až líto, že tento pokrm již v menu Olivy nenajdete.

Dsc_0047

V dezertech jsou povětšinou klasiky jako je creme brulee nebo čokoládový fondant se smetanovou zmrzlinou. Vše je připraveno s pečlivostí a věrné osvědčeným receptům. Několik mých známých si na dezertech z Olivy již dokázalo vypracovat závislost a není se co divit.

Oliva rozhodně patří mezi špičkové podniky olomoucké gastroscény a budete-li mít cestu kolem, rozhodně se zastavte.

 

Restaurace Oliva, Ibis Olomouc Centre, Wolkerova 29, Olomouc

Hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, zkušená, příjemná
Prostředí Moderní
Jídlo Středomořská kuchyně, pasta
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Večeře ve dvou, business lunch
Celkový dojem TOP 5 v Olomouci

 

Barcelonský Quimet Quimet – v jednoduchosti je kouzlo

Do Španělska jezdím ráda a často. Proč? Protože mi chutná dobré jídlo, miluji víno a na atmosféru místních podniků nedám dopustit. Vždyť Španělsko je zemí s nejvyšším počtem barů na obyvatele. Sami Španělé si toho velmi rádi užívají, takže bary jsou většinou plné k prasknutí.

20130309_154433

No, a pak nemají vznikat předsudky o tom, že ve Španělsku je jen samá fiesta a žádná práce.

Poprvé můžete být při výběru baru trochu rozpačití, možná až rozladění. Žádný z typických tapas barů totiž není na první pohled velmi přitažlivý. Mnoho z nich je vybavena hracím automatem, na zemi se válí spoustu odpadků (ubrousky totiž není zvykem házet do koše, ale rovnou na zem), pokud je bar plný stojících lidí, ti se navzájem překřikují. Ano, takto vypadají ty nejlepší tapas bary ve Španělsku. Právě počet lidí uvnitř a počet ubrousků na zemi vám totiž napoví, že se jedná o velmi dobrý tapas bar.

20130309_154410

Tentokrát moje cesta vedla do Barcelony, srdce Katalánska. Barcelona je známým cílem turistů, ale můžete se zde zatoulat i do málo objevených uliček. Já jsem se tentokrát nezatoulala, ale do jedné takové zašla na jistotu-na doporučení od mých španělských přátel s jednou snobkou žijící v Barceloně.

20130309_154402

Quimet Quimet je místo jako dělané pro sobotní odpolední tapas-a-víno-toulání městem. Nachází se nedaleko zastávky metra Paral.lel, ale pohodlně se dá vzdálenost ujít i pěšky od životem sršícího bulváru La Rambla přes čtvrť Raval. Bar je co do velikosti velmi malý, ale co do počtu hostů velmi frekventovaný. Typické místní tapas jsou z předem připravených konzerv, takže obsluha nemá mnoho práce s přípravou. Prostě vám to, co si vyberete nandají na talířek a je to. Tento koncept naprosto vyvrací představu o dobrém jídle, že? (v baru servírovat z konzervy). Dle mého názoru je ale velmi povedený a ani náhodou mě neuráží. Mořské plody jsou totiž často ještě přímo na lodi zpracovávány tak, aby byla zachována právě jejich kvalita. Zákazníkovi se tak na stůl dostane jen to nejlepší.

My jsme si vybraly 4 různé druhy tapas. Foie gras posypané mořskou solí, navajas, chipirones a tuňáka s papričkou piquillo. Všechny 4 naprosto naplnily mé očekávání. K tomu jsme připíjely cavu a plánovaly naše další barcelonské dobrodružství.

 

P.S. Při detailnějším prozkoumání druhého obrázku zjistíte, že zde točí Pilsner Urquel.

Quimet Quimet. Carrer del Poeta Cabanyes, 25, 08004 Barcelona, Španělsko. S webem si hlavu nelámou. tel. +34 934 42 31 42

 

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Rychlá, výřečná, usměvavá
Prostředí Autentické
Jídlo Převážně mořské potvůrky, vše z konzervy (nehodnotím negativně)
Cenová úroveň Střední. Nezrujnuje
Příležitost pro návštěvu Toulání po městě, autentický zážitek
Celkový dojem Velmi pozitivní, příjemný

 

Slowpec- už se to peče v Líšnici

Mám ráda maso a nestydím se za to. Obzvláště si v poslední době ujíždím třeba na hovězích líčkách a jiných delikatesách z kraviček. Když se mi tedy dostal do ruky jídelák fungl nového podniku, upoutala mou pozornost kližka- a ne ledajaká. Ale šestnáct hodin tažená, morkem špikovaná s mou zamilovanou brkaší. Tady ty vícehodin dělané neodfláknuté věcí jsou vůbec fajn. Lze to i doma, ale nesmíte mít blonďatou troubu, která se po pár hodinách sama vypne… To snad ale u profíků nehrozí.

Vyjely jsme tedy zjistit, jak jim jde to „tažení“ do našich žaludků i srdcí. Jejich menu bolí, neboť jsme měly chuť dát si vše odshora až dolů. Přísná selekce se nám nakonec zasekla u krevet, salátu, pstruha a samozřejmě kližky, bez které bych konkrétně já domů nejela.

Obrazek_1

Krevety glazované šafránovou redukcí- snad 10! kusů neskutečně dobrých křupavých krevet za neskutečnou cenu. Dokonce jsme přemýšlely, že naše xchodové menu zakončíme opět krevetami namísto desertu. To jsme ale ještě neveděly o fondánu, který nás následně srazil doslova na kolena… 

Obrazek_3

Závitek ze pstruha s krevetovou redukcí podávaný s ratatouille- rozpadající se pstruh stočený do klubíčka, kde uvnitř spinkala krevetka se svou vlastní redukcí. Jemné chutě ryby a mořského plodu nepřebila výborná zeleninka, naopak jim to spolu „pasovalo“.

Obrazek

Šestnáct hodin tažená hovězí kližka špikovaná hovězím morkem podávaná s bramborovo-karotkovým pýrem (a boží šťávou). Když jsem se ještě dozvěděla o přípravě sous vide, cítila jsem se nejen plně uspokojeně a najedeně, ale i sofistikovaně.

Obrazek_1_1

Zeleninový salát s hříbky opečenými na másle a zálivkou z javorového sirupu zněl zajímavě, skoro divně, ale přesto to všechno senzačně ladilo.

Obrazek_3_1

A pak to přišlo- naprosto pangalaktický čokoládový fondán s pomerančovou redukcí s likérem Gran Marnier, který uvnitř skrýval trochu bílé čokolády, která nás totálně zbavila všech zábran. Zcela vážně jsme uvažovaly o tichém odebrání se do dětského koutku, kde bychom v ještě větší tichosti talíř vylízaly do čista. Prý je to ale slušná hospoda…

Slowpec Restaurant, Líšnice 9, 25210, https://www.facebook.com/Slowpec

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Velmi milá a ochotná. Asi jim na tom záleží, což je fajn.
Prostředí Domácí a přitom tak nějak starodávně designové.
Jídlo Nejde to říct slušnějí než jen- super žrádlo!
Cenová úroveň Za tak vysokou kvalitu překvapivé ceny.
Příležitost pro návštěvu Rodinný oběd, večeře s kýmkoliv. Prostě chcete- li udělat dojem.
Celkový dojem Jak jsem řekla, chcete- li udělat dojem…

 

Fajnové burgery v Dishi

V posledních pár měsících je to v Praze samá nová burger knajpa. Nestárnoucí, skvělými burgery proslulý, evergreen The Tavern je teď vyzýván do boje několika podniky. Jedním z nich je bezesporu Dish. Nachází se sice na Vinohradech, ale na konci Římské ulice, kam jen tak někdo nezabloudí. Propagaci zvládá na twitteru velmi oblíbený a followovaný majitel Matesola na jedničku a výsledky jsou vidět. Měli jsme rezervaci na 18.00 a v 18.15 už byly všechny stoly obsazeny.

47266648-IMG_4302

Dish burger mě bavil. Na 4sq píšou kritici v recenzích, že místní burgery jsou malé. Ten můj malý rozhodně nebyl a v kombinaci s hranolkami a salátem mě poměrně hodně nacpal. Hovězí bylo jemně namleté, kvalitně připravené. Oceňuji velkou porci zeleniny v burgeru, což je minimálně pro žaludek velkým přínosem.

47266665-IMG_4300

Líbí se mi, že Dish je malý podnik a dbají tu na vlastní produkty. I kečup je domácí výroby, což po standardní přežíračce kečupy mezinárodních značek hodně potěší. Nevýhodou může pro někoho být akustika podniku. Při plném obsazení všech míst je tam poněkud hlučno, což hosty nutí k dalšímu zvyšování hlasu při komunikaci.

47266671-IMG_4304

Menu je stručné, je to burgrárna, takže tam čekejte burgery, přílohy, pár dezertů  a žádné další kojotiny. Když jsme u těch dezertů, čokoládový dort s pistáciovou zmrzlinou jsem zahlédla u vedlejšího stolu a musela jsem si ho také objednat. Nevěřila bych, že tato kombinace může být gastroorgasmická, nicméně JE. V brzké době se přidám do klubu Dish loverů, kteří „se prožírají“ jídelákem od shora dolů a pějí ody na jednotlivé burgery…

Dish, fine burger bistro, Římská 29, Praha 2, www.dish.cz

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, příjemná, vstřícná
Prostředí Malé bistro, při plném obsazení hlučnější, nekuřácké
Jídlo Burgery a spol.
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Mám chuť na mleté hovězí, Chci burger, Pokec s přáteli či ženou
Celkový dojem Pozitivní, milá obsluha, fajn prostředí

21 Dlouhá st. luxusní fast food Fish & Chips po anglicku

Když se snobka dozví o novém podniku, ihned se vypraví ho otestovat. O otevření Fish & Chips v Dlouhé jsem věděla z interních zdrojů již dávno předtím, než spatřil světlo světa a byla jsem velmi nedočkavá, až konečně otevřou.

 

20130223_213340

Fish jsem navštívila v sobotu večer hned několik dní po jeho otevření, a protože tento podnik je malý bráška velmi známého Oyster baru v Malé Štupartské, má očekávání co se týče kvality jídla byla velmi vysoká. Hned u vchodu se nás ujmul číšník a posadil nás na místo-což bylo velkým a milým překvapením, protože jsme spíše očekávaly styl „obsluž se sám“. Obsluha byla velmi dobře informována o tom, co podává a i přes štíhlost menu (u mě jedině plus body-znamení toho, že bude vše čerstvé) jsem najednou nevěděla, co bych si dala raději. Vlastně úplně nejraději bych ochutnala úplně vše.

Na doporučení jsem si objednala bylinkovou pražmu s citronem, česnekem, mořskou solí a olivovým olejem. Jako příloha byla podávána pečená brambora s česnekovým jogurtem. Druhá snobka, jelikož není na ryby, vyzkoušela hovězí picanhu s pepřovou omáčkou, taktéž doprovázenou pečenou bramborou s česnekovým jogurtem.

20130223_213345

Jako nápoj jsme zvolily rozlévané víno a byla nám donesena i obyčejná voda v karafě. Co se týče gastronomického zážitku, dal by se označit za nadočekáváníchuťověnaprostodokonalevyváženýprostěorgazmickyskvělýanepopsatelný. Jako sladkou tečku jsme si daly oba z nabízených dezertů-tradiční Apple ‚páj‘ a panna cottu (ta sice není moc anglická, ale byla výborná)

20130223_221950

Obrovská výhoda tohoto podniku je ta, že má otevřeno až do 3 ráno, takže už přesně vím, kde budou končit moje hladové noční cesty. Jediný vroubek, který bych Fishi připsala bylo poměrně delší čekání na jídlo. Tentokrát to nevadilo a kluci určitě pracují na jeho vylepšení, přeci jen je otevřeno jen pár dní a musíme být zezačátku schovívaví, že ne vše bude úplně dokonalé. Ráda se budu vracet a hlavně- „Eat more Fish“

Fish & Chips, 21 Dlouhá st. Praha 1. http://fishandchipsprague.cz/

Kriterium Hodnocení
Obsluha Excelentní
Prostředí Příjemné, neformální
Jídlo Excelentní
Cenová úroveň do 500 Kč i s vínem a dezertem/osoba
Příležitost pro návštěvu Neformální setkání
Celkový dojem Kombinace vkusně sladěných kontrastů. Příjemné. Vrátím se

 

Ne úplně standardní kafe v kavárně Standard

- „A kde se sejdeme ?“ švitořím do telefonu takhle v neděli odpoledne.

- „Vím o dobré kavárně, ale jak se to sakra…. v ulici….. Elišky Krásnohorský…“

No, můj intelektuální doprovod sice ovládá teorii filozofie, ale českou literaturu jaksi zazdil. Kavárna Standard se totiž  nachází v ulici Karolíny Světlé :). Nicméně, dohledali jsme se a zašli na výbornou kávu.

Standart_cafe

Znáte Hemingway bar? Určitě musíte, psali jsme o něm tady, tady a tady . Tak hned naproti němu mojí pozornosti dlouho unikala velmi intelektuálně „vystajlovaná“ kavárnička.

Není velká, je dělená na tři ještě menší místnosti a je velmi útulná a k mému údivu neobsahuje ani dredaře s velkými psy (což většinou intošská doupata obsahují). Naopak obsahuje všude možně se válící různá čísla Reflexu a neuvěřitelně pohodlnou červenou pohovku v prostřední místnosti. 

Kávu umí velmi dobrou, a dokonce si můžete vybrat, jestli si dáte „standard“ namíchanou směs, nebo o kapku dražší a kvalitnější jednodruhovou. Kromě toho taky umí bio mošty (moc dobré) a různé varianty citronád, takzvaně „houmejd“. 

Dle množství zapnutých laptopů v první místnosti a osob k nim přilepených usuzuji, že zde vlastní i vymoženost zvanou wi-fi, takže se zde dá i pracovat. 

Nevím jak vy, ale já si tuhle kavárničku píši na seznam oblíbených. Díky, Honzo!

Standard Cafe, Karolíny Světlé 23, Praha 1,www.facebook.com/standard.cafe

 

 

 

 

Jak se výlet za kolenem zvrhl v čokoorgie

Pardubice, Pardubice nejlepší jsou v republice. Říkají dvě z mých mnoha žen, kterých mám víc než Jindřich VIII. Tak jsem je jela zkontrolovat. Žádný divoký gastro-ráj jsem nečekala, ale od maminky jsem se naučila, že mám být vždy připravena. A tak jsem byla.

Připravena. 

Nejprve jsme zavítaly do prosklenné krychličky „Kra Kra“ kdesi na hlavní třídě. Nojo, stará, dobrá kolena pana Reindla, k tomu pecen chleba, spousta křenu a dvě divotvorné omáčky uspokojily naše masné přízemní chutě, a tak jsme si utřely mastné brady a šly.

Dsc_2398

A holky říkaly, že mladý Bajer je kus. A mladý Bajer má navíc kavárnu a čokoládovnu a v ní nejlepší čokoládu ve městě. Na pohledné muže od jistého věku nereaguju, zato na kus žvance či jiné pochutiny kdykoliv.

Interiér kavárny je skvostný. Vysoké skříně jako ve staré lékárně, trochu připomínající koloniál z Bylo nás pět. A já jen čekala, kdy rozrazí dveře starý Bajza… 

Ale místo toho přišel Bajer. A když jsem ho viděla, tak jsem si tu čokoládu dala. Hustou, horkou, výživnou a plnotučnou. Pěkně v plecháčku. Šlehačka přišla separé, nicméně skončila uvnitř stejně jako štamprla bejlís. A ta waflička. 

Dsc_2404

Život je sladký. Bohužel, bohudík.

A ke všemu nám nadšeně vyhrával úplně živý klavírista. Hrál divokou směsku všeho, ale s tímto podnikem budu mít už navždy spojenu instrumentální verzi lambády. 

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Mladý Bajer
Prostředí Návrat do starých časů, říkejte mi Adino
Jídlo Epesní sušenčička (kalorický příjem jako průměrný oběd)
Cenová úroveň Pro skoropražáky ok
Příležitost pro návštěvu Když vás honí mlsná
Celkový dojem prostě lambáda :-)

 

Café Restaurant Kra Kra, Náměstí republiky 1, Pardubice, www.krakra.cz

Café Bajer, Zelenobrannská 2, Pardubice

Není kantýna jako Cantina

Českou kantýnu, jakožto vývařovnu pro obrovskou tlupu zaměstnanců, známe asi všichni. Většinou se v ní člověk nasytí rychle, ale už ne dobře ani kvalitně. V jiných světakrajích ale pojem cantina znamená zpravidla úplně něco jiného (jako vždy místo slovníku doporučuji moderní vymoženost google). Vzorovým příkladem může být zavedený podnik na pražském Újezdu, který se orientuje na mexické gastro.

Margarita pro začátek je pro ty, kteří si nedali nějaké absurdní abstinenční předsevzetí, téměř jasná volba. Slabší nátury, jako třeba řidiči, vezmou zavděk Coronou.

cantina

Pokud milujete prefabrikované a předražené nachos v Cinestaru, zkuste si malinko připlatit a vyzkoušet ty místní s kuřecím masem, sýrem, jalapenos a guacamole omáčkou. Tipuju, že příště se už pokusíte do sálu k filmu propašovat spíš nachos z Cantiny.

46849329-DSC_1149

Moje burrito s marinovaným hovězím (tady tomu říkají „ranchero“) potěšilo. Precizně zpracované kousky hovězího, příjemně dochucené a doplněné hutnou kaší ze sekaných fazolek, rýže a sýra určitě patří k tomu lepšímu, co jsem měl v Praze z mexické kuchyně možnost vyzkoušet.

46849356-DSC_1151

Quesadilla s marinovanou panenkou byla i s ohledem na obdobné ingredience stejně dobrá a šmrnc ji dodávala vyšší dávka jalapenos a koriandr.

46849437-DSC_1158

Cantina je hodně fajn podnik, kam se dá v pohodě zaskočit s přáteli jen na drink, i když u toho díky sexy středoamerickému jídeláku jen těžko zůstane.

Hneda
Kriterium Hodnocení
Obsluha Sedni na bar a sleduj.
Prostředí Mexické.
Jídlo  -II- (jakože taky mexické)
Cenová úroveň Malostranský průměr.
Příležitost pro návštěvu Posezení s přáteli.
Celkový dojem Naplňující.

Cantina, Újezd 38, 118 00, Praha – Malá Strana, www.restauracecantina.cz