Studená hra aneb Coldplay v Café Amandine

Šílenství, které vypuklo kolem skupiny Coldplay, mi nic neříká stejně jako neděle bez kávy. 

Vypravila jsem se tedy včera do Amandine, neboť se mi zastesklo po Paříží a po všech těch šampselysejských a monmártrských kavárnících, které mám vždy tendenci podezřívat ze čtyřprocentnosti. Ale to možná jen ten jazyk…

Dsc_1337

V Café Amandine se mluví česky, i když inspirace Paříží je přítomna. Bylo tam příjemně teplo stejně jako na od nedělního slunce rozpálené náplavce. A tak jsem si k domácí limči dala ještě kávu a pěkně studenou.

Dsc_1342

A studená hra s ledovou kávou mohla začít. Růžové brýle na oči, na kelímku růžová nálepka a na dohled Pražský hrad. A mně bylo krásně i bez britské skupiny a francouzských uliček.

Café Amandine, Na Moráni 17, Praha 2, http://www.cafeamandine.cz

 

Levandulová exhibice v Tretter’s Baru

Tretter’s New York bar se nenachází na Manhattanu, jak by se mohlo na první pohled podle názvu zdát, ale v centru Prahy (o to lépe, máme to o kousek blíž). Je vyhlášený nejen svými originálními koktejly, které jsou mistrovským dílem profesionálních barmanů-a bez nadsázky jedny z nejlepších v Praze, ale také svojí jiskřivou atmosférou. Meeting point nejedné místní snobky vždy ve večerních hodinách začne vřít. Já jsem se tentokrát nechala naladit na notu Levandulovou…

Praha-20120911-00790

Fialová vždy beze sporu patřila k mým nejoblíbenějším barvám. Tento zázrak nese jméno Lavender Exhibition a potěší Vás svojí jedinečně sametovou strukturou namíchanou na bázi růžového Martini.

Praha-20120911-00791

Snobka, která byla ten večer se mnou, je rozená cestovatelka, proto se nechala pomyslně unést až do daleké Asie. Koktejl Rafels Singapore s neodolatelnou ostružinou je plný exotiky a tajemna namíchaný na základě kvalitního Tangueray ginu.

Do Tretter’s jdete vždy na jistotu kvality koktejlů a perfektního servisu, proto se sem ráda vracím.

Tretter’s New York Bar, V Kolkovně 3, 110 00 Praha , www.tretters.cz

Back to School

Protože krásných slunných dnů už asi moc nebude, není čas ztrácet čas ani přípravou snídaně. A pokud ještě máte v plánu během dvou dnů vyměnit šatník…komplet, musíte se na to hodně posilnit a sestavit shopping line. My jsme zvolily znovu otevřený Phenix Café – od srpna School. Nově zrekonstruovaný cafebar dostal čistý, svěží ráz. Zmizely těžké orientální závěsy, polštáře a zlaté doplňky. Zůstal jen znamenitý kuchař, skvělá obsluha a samozřejmě úžasný výhled na rychle plynoucí řeku, cvrkot Karlova mostu a majestátnost Pražského hradu. 
Obrazek_1
Na probrání jsme si daly čerstvý pomerančový fresh a skvělé latte s lehce našlehanou pěnou. Domácí sušenčička ke kafču byla skvělou rozbuškou fantastických chutí.
Obrazek_3
Abychom měly zdravou a vyváženou snídani, objednaly jsme si jednu pravou anglickou a lívance. 
Proslulá anglická překombinovanost byla v pojetí Scholl restaurant fantastická. Míchaná vajíčka s křupavou pečenou slaninou, doplněnou o drobné bílé fazolky v tomatové omáčce a fenomenální grilované žampiony na másle s pepřem, solí a vzdálenou vůní bylinek, která nebyla jasně identifikovatelná, ale chuťově vymazlila obyčejné žampiony. Překvapením nejen pro mé chuťové pohárky byla voňavá rajčata přelitá javorovým sirupem. Dosud nepředstavitelná chuť se mi zhmotnila v luxusní dobrotu.
Obrazek_2
Stejně tak lívance s banánem, čerstvým čokoládovým jogurtem, přepuštěným máslem a javorovým sirupem, byly perfektní volbou. Takhle fantasticky nadýchaných kynutých obláčků bych bez výčitek snědla desítky.
Senzační snídaně mě přesvědčila o tom, že další návrat do „školních“ lavic bude brzký a budu doufat, že jako před renovací budou před servírováním hlavních chodů podávat v School kostičky pražské šunky s ochucenou máslovou pěnou a rozpečenou domácí ciabattou.
P.S. nenechejte se zmást ještě Phenix webovkama
School restaurant lounge, Smetanovo nábřeží 22, 110 00 Praha 1, www.phenix-cafe.cz

 

Snobská Agnes v Hodkovičkách

Jako správné Snobky občas vyrazíme na golf. Zatím sice jen odpalovat, ale vyrazíme. Když jsme takhle jednu sobotu odpálily každá svých sto, dostaly jsme neuvěřitelný hlad a vyrazily prozkoumat tamější golfovou restauračku.

Dsc_1721

V Agnes mají jídelní lístek outlý jak Kate Moss, což (narozdíl od Kate) přispívá k její kráse. Zaujalo nás denní menu, tak jsme ochutnaly babby carrot polévku. Byla jemná, možná tam bylo až moc másla, ale to nám nevadilo.

Dsc_1722

Pak se naše cesty rozdělily. Kachna ochutnala tagliatelle s lososem a já ryb eye steak s demi glas a grilovanou zeleninou. 

Dsc_1727

Oboje bylo velmi dobré, jen né úplně teplé. 

Jo a mají tam domácí citronádu, moc dobrou.

Prostě je vidět, že v Agnes někdo myslí a hraje si jak se sestavením menu, tak s vařením jídla. Takže jsem ochotna odpustit jak číšníkovi džíny ( a vlastně příznat, že to mělo v golfovém klubu své osobité kouzlo), tak to, že tam kafe dělají z nespresso kapslí.

Až příště odpálíme další stovku, tak se určitě stavíme. Třeba zas budou mít nějakou výbornou sezónní polévku.

Golfu zdar!

 

Agnes restaurant Hodkovičky, Vltavanů 546, 147 00 Praha 4 – Hodkovičky,

 http://www.hodkovicky.cz/cs/site/restaurace/RiverGOlfCafe.htm

Kafe na riviéře v Choopy’s

Na Azurové pobřeží ve Francii se moc ráda vracím. Místní jídla i suroviny jsou delikátní, avšak vždycky mi tu chyběla kavárna, kde bych si dala své oblíbené latté a chytla rychlé wifi. Letos jsem v městečku Antibes objevila Choopy’s, které se stalo místem mé každodenní přítomnosti.

Img_3581

Milá slečna a pán, oba mladšího věku, hovoří plynule anglicky a servírují domácí cupcaky, snídaně a samozřejmě kafé. V příjemném moderním prostoru jsem se ihned cítila jako doma a cafe latté na sebe nenechalo dlouho čekat. Přestože venku bylo přes třicet stupňů, horké kafe mě postavilo na nohy.

Img_3584

Měli jsme velký hlad a byl akorát čas snídaně, možná už brunche. Objednala jsem míchaná vajíčka se slaninou a hitovku okoukanou z USA – bagel s taveným sýrem. Porce dávají menší, ale zde je to spíše výhodou. Nejdete pak do horka s nacpaným pupkem.

Img_3585

Neodpustila jsem si ochutnávku domácích cupcaků. Slečna je reálně peče přímo za barem a jejich vůně se příjemně line prostorem kavárny. Na obrázku je chocolate meringue cupcake.

Img_3586

A když mají úplně plno, raději na hodinu zavřou. A stává se to docela často…

Choopy’s, 16 rue Vial, Antibes, France

www.facebook.com/pages/Choopys-cupcakes-coffee-shop/120435958030730

Wine Food Market aneb Ciao Bella

Češi jsou jako národ lehce zaprdlý a preventivně zpruzelý. Stačí pozorovat lidi cestou do práce. Konkrétně ráno je to přehlídka tupých výrazů upřeně zírajících do novin svých, sousedových či jen tak před sebe.

To jihoevropský stajl je úplně jinde. Po návratu z letošní dovolené jsem nějak opomněla, že jsem se ocitla v jiném pásmu a zubila jsem se intenzivně na všechny lidi, domnívaje se, že jim také vykouzlím úsměv na rtech. Byla jsem za blázna.

Zklamaná světem jsem vlezla do Wine Food Marketu. Název se mi líbil: prostě obchod s jídlem a vínem a jako bonus pravý italský bar. A najednou se spustil dvohlasný hlahol. Samé „ciao“ a „bella“…

Dsc_1415

Nebudu to protahovat. Mrkvová polévka byla super. Prostě a jednoduše polévka z mrkve doplněná parmezánem, lehce cáklá olivovým olejem. Žádné pičičandy navíc ani sypání kdovíčím.

Dsc_1420

Znáte poučku „3 jsou dost“? (Koření a olej se nepočítá). Tady se jí drží (asi, kdo by to počítal) a dobře dělají. Tagliolini v husté krémové omáčce ze zelených fazolek s prociuttovými chipsy. Jídlo je lehké, jednoduché s jasně rozpoznatelnými chutěmi. Nic nepřekáží a přes bar se zubí kuchaří.

A chcete- li zvednout náladu, podívejte se na poslední foto. Italské věci jsou k nakousnutí.

Dsc_1421

Tož arivederci.

 

Wine Food Market, Ovocný trh 12, Praha 1, www.winemarket.cz

Mexická výživa v novém Las Adelitas

Vinohradské Las Adelitas je již zaběhnutým podnikem, který si našel spoustu fanoušků díky typickému středoamerickému jídlu a pití. Zprávy o otevření druhé restaurace v samém staroměstském srdci Prahy se nesly mezi místními členy mexických narkogangů jako půl kila kvalitního kokainu, takže už na grand openingu se v podniku nedalo pohnout. Pro ostrý test jsem zvolil přeci jen klidnější večer, ale i tak bylo v půl osmé večer volno jen u barových stolečků pro dva přímo před otevřenou kuchyní.

Pozn.: Podnik je opět vhodný i pro ty, kteří na základní a střední škole propadali z českého jazyka. Uplatní se zde naopak znalost angličtiny, španělštiny a nově i holandštiny.

Dsc_0760

Navnadění na mexickou vlnu je možné jedině kvalitní margaritou, kterou zde kromě klasické verze nabízejí ještě v mnoha dalších ovocných úpravách.

Dsc_0764

Nachos con queso je možné použít jako společný předkrm pro dva i více lidí, nicméně pokud půjdete single (a nebudete si připadat zoufale), určitě mají dostatečnou výživovou hodnotu, aby posloužily jako hlavní chod.

Dsc_0766

Kuřecí enchiladas na mě už definitivně dýchla typickou mexickou atmosféru (kterou znám bohužel pouze z jižní Kalifornie). Chuťově vyvážená srandička, která i s přílohami obsahuje velkou spoustu ingrediencí (sýr, fazole, smetana, kaktus) a je doplněna buď jednou nebo více nabízenými druhy omáček. Jen si nejsem jistý, jestli ta čerstvá cibule nahoře není už trošku navíc.

Dsc_0774

Hovězí Tacos (carne asada) jsou asi tou největší klasikou, kterou je možné zde dostat. Na rozdíl od enchiladas jsou o něco lehčí s výraznou chutí hovězího, opět podávané s fazolemi a mixem omáček.

Pokud budete mít chuť na pravé Mexiko, určitě nové Las Adelitas na Malém náměstí navštivte. Jídlo i drinky jsou na vysoké úrovni a pokud budete jako já sedět u kuchyně, můžete se bavit umem kuchařů, ale i tím, jak autenticky dokáží občas nadávat, když se spálí o horkou pánev. I to k tomu ale patří.

 

Las Adelitas, Malé náměstí 13, Praha 1, www.lasadelitas.cz

 

Erhartovo retro aneb návrat ke kořenům

O větrnících a laskonkách z Letné už toho bylo od roku 1937 napsáno stejně hodně, jako o Ivetě B. v Blesku za minulý rok. Ale i další dobroty z Erhartovy cukrárny stojí za hřích a za zmínění, protože jejich laskominy jsou stále kvalitní, propracované a úžasně voňavé. To potvrzuje i fakt, že do funkcionalisticky strohého interiéru cukrárny se trousí sladkomilci jeden za druhým.

Když jsem měla ochutnat něco nového nepopsa(tel)ného, zvolila jsem Erhartíka. V čokoládovém úkrytu jsem objevila nejen křupavé linecké kolečko, ale také bezvadný vaječný likér. Čokoládová náplň měla dokonalou konzistenci, žádné tukové podvody, ale opravdové živočišné suroviny a kakaové boby dorazily jistě z větší dálky, než ze sousedního Polska. 
Erhartik
Jako druhý přišel na řadu jahodovo-tvarohový obláček s pravou šlehačkou. Vláčný dortík byl velice milým překvapením. Na první pohled sladká kalorická bomba předčila mé očekávání. Lehce našlehaný tvaroh s bílkovým sněhem navrchu a křehkým těstem vespod byl přímo znamenitý. V kombinaci s vymazlenou domácí malinovou limonádou s limetkami a mátou tvořil sehrané duo ve stylu Eva a Vašek. 
Malinovka
Ale díky mé slabosti pro růžovou barvu na čemkoli, v čemkoli a s čímkoli, jsem si na závěr neodpustila ještě malou dobrůtku do pytlíčku na cestu. Sladká Makronka měla ve finále lepší barvu, než chuť, ale čajové pečivo, bylo vynikající.
Obrazek-51
Pro ty, kteří nemají Letnou v oblibě, ať už třeba kvůli fotbalu, mohou vyzkoušet nově otevřenou pobočku na Vinohradech, kde kromě Erhartíka nabízí také vážené fenomenální dortíky, domácí zmrzliny a další laskominky.

Erhartova cukrárna – Letná, Milady Horákové 56, Praha 7, www.erhartovacukrarna.cz

 

Boučkův statek a české dobroty

Při toulkách kraji českými v dobách s vyššími teplotami jsem zavítala několikrát do obce Malá Skála do historické roubenky. Boučkův statek je jako chaloupka z pohádky. Nečekejte klanící se obsluhu ani žertovného číšníka. Pochutnáte si na českých specialitách, které tady umí.

V létě se usadíte kamkoliv ven, míněno i tak, že si sednete na břeh řeky. V zimě musí malá sednice praskat ve švech. Nabídka jídel je psaná křídou na tabuli u vchodu a zahrnuje jen česká jídla. Žádný krevetový koktejl tu zaplať pánbůh nenabízejí. Naopak domácí kynuté borůvkové knedlíky vybízejí k objednávce.

Seged

Já jsem vybrala jídlo, které jsem nejedla od dob své přítomnosti ve školní jídelně, a že už je to pořádná řádka let. Zvolila jsem segedinský guláš. Porce to byla pořádná, spíše pro chlapa než křehkou ženu. Hodnotím jako very good. Nedojedla jsem pouze z důvodu ponechání místa v žaludku na již zmíněné borůvkové knedlíky.

Sekana

Spolucestovatel vybral domácí sekanou s brambory. Jen zmíním, že na tomto jídle se zasekl při všech našich návštěvách Boučkova statku. Sekaná byla z masa, nikoliv z bakelitu.

Jako finiš jsem vybrala ještě kynutý borůvkový knedlík. Nakonec jen jeden kus. Borůvky byly čerstvé, pravděpodobně natrhané v širokém okolí lesů.

Borkned

Tato roubenka má síce mírně drsnou atmosféru doplněnou ráznou obsluhou křičící venku číslo vaší objednávky hlasem tajfunu, ale vařit (nikolik rozmíchávat sušené prášky) tady umí, a to z reálných surovin. Poměr cena chuť je více než dobrý a doporučuji všem milovníkům české kuchyně při cestách tímto směrem.

Boučkův statek, Malá Skála, www.bouckuvstatek.cz

Thessaloniki v Davli

Řecká kuchyně je doslova božská. Nevím sice, jestli se Zeus cpal musakou a pochybuju, že si Afrodita libovala v tzatziki. To množství česneku by totiž asi odradilo všechny nápadníky a Paris by to slavné jablko sváru dal raději Skylle nebo Charybdě.

Z Prahy do Soluně je to více než 1500 km. Chudáci Konstantin s Metodějem mimochodem. I když Řecko a řeckou kuchyni miluju, nemusím na ni zanevřít ani v naší kotlině. A jsem ráda, že po Olymposu jsem objevila své další útočiště, až budu míť chuť zase na nějakého Stavorose… teda Souvlaki. 

1338033709482

Cesta z Prahy do Davle je kratší asi 54 krát. V davelské taverně Thessalooniki jsem nakonec neodolala zapečené ovčí fetě s rajčaty a chilli papričkami pěkně v alobalu. Jako předkrm samozřejmě. Přikusovala jsem k tomu pitu a když se nikdo nedíval strčila jsem si do pusy ještě lžící tzaziki.

1338034483910

Hlavní chod jsem si vybrala z denní nabídky a sice plněnou papriku a rajče směsí mletého masa a kdoví čeho. Ať to bylo, co to bylo, bylo to přesně podle mého přímořského gusta a zasytila mě to na dlouhou dobu.

1338034474449

Stejně jsem si ale rýpla do jehněčí kolena odnaproti. A neměla jsem to dělat. Bylo to tak strašně dobré, až jsem závistí málem zkameněla. Osud Niobé se mi ale příčí, tak jsem to nebohé jehně nechala být a dala si ještě trochu vína.

Taverna Thessaloniki, Vltavská 168, Davle, https://www.facebook.com/pages/Taverna-THESSALONIKI-Davle/321560004524331

 

Příjemná Asiatka z Perlovky

Zatímco na Staroměstském náměstí pořádají turisté i v teplotách přes třicet ve stínu nájezdy na „ček kúzýn“ v podobě „bíf gulášů“a „pork knís“, my ze Snobky (alespoň někteří) upřednostňujeme přeci jenom ty méně potící se pokrmy. Aniž bych hledal povyražení jiného druhu, kroky mě zavedly do Perlové ulice, kde se nachází poměrně čerstvě otevřená restaurace NEB.O. Interiér je stroze moderní a vkusný a v podstatě úplně stejnou charakteristiku si může vysloužit místní menu.

Dsc_0756

Na úvod si dávám polévku udon, jejímž základem jsou silné nudle doplněné poctivou porcí krevet, chutnými a na skus připravenými řasami a také vajíčkem, jehož žloutek se po útoku hůlky vmísí do nasládlého vývaru. V polovičním provedení na úvod nemá daleko k dokonalosti.

Dsc_0757

Z domácích limonád si vybírám malinovku, která pravda není z nejlevnějších, ale nedá se ji naprosto nic vytknout. Je příjemně osvěžující přesně mezi sladkou a kyselou, přičemž po dosrkání si ještě můžete pohrát se zbytky malin.

Dsc_0758

Mým hlavním chodem je poté do bien rau, což je směs mořských plodů a zeleniny, která je mírně pikantní a doplněná rýží. Orestované krevety i chobotnice jsou pěkně šťavnaté a ve spojení s ostatními ingrediencemi vytváří prostor pro ideální lehký oběd.

Restauraci NEB.O můžu po první návštěvě určitě doporučit, ať už ve společnosti stále partnerky nebo některé dočasné, kterou potkáte v okolí…no i když. Snad všem zúčastněným na provozu tohoto podniku nadšení vydrží a zároveň se jim podaří najít dostatečnou klientelu, což může být s ohledem na lokalitu i konkurenci trošku složitější ůkol. Budeme dále sledovat.

 

www.neborestaurace.cz, Perlová 10, 110 00 Praha 1

Mozaika chutí v Nitranské

Výborné grastrozázraky na pár metrech, to je Nitranská na Vinohradech. Známe tu hned tři místa, kde se dá kvalitně nadlábnout.

Za návštěvu určitě stojí Mozaika, sestřička Krystal Bistra v Karlíně. Koncept restaurace je obdobný. Stručný jídelní lístek, milá obsluha a výsledkem chutné a někdy více než chutné jídlo. Chodím sem občas na oběd, ale spíše na delší dinner.

Img_3184

Kuřecí supréme je místní klasikou. Dávají si ho tu i velcí gurmáni a užívají mozaiky chutí. K restauraci patří i výborná tomatovka, která mnohdy postačí i jako oběd pro nenasytnou snobku.

Img_3182

Zbožňuji domácí limonády pro osvěžení v horkém počasí. Místní malinovka je ta nejlepší, co jsem kdy pila. Věřím, že malina je její kamarádka, nikoliv vzdálená příbuzná z nedefinovatelného roztoku.

Img_3181

Mozaika za mě určitě ANO. A pokud bude plno, neváhejte vybrat alternativu v Nitranské.

Na oběd nebo výborné tapas rozhodně do Kofeinu. Cenová hladina je nižší a jídlo kvalitní.

A na další super gastro zážitky zvolte Sudičku. Zde doporučujeme spíše s rezervací. Cizáky z ulice někdy musejí odmitnout, protože štamgasti mají stoly dávno rozebrané.

Nitranská ulice, Praha

Divoký sex v Červeném králíčkovi

Občas za ním zajdu, za králíčkem. Když je mi třeba smutno. Většinou mně dokáže rozesmát a potěšit. Ani tentokrát nezklamal.

Na začátek mi naservíroval Red Rabbit Female, a snažil se mě svést sladkou chutí čerstvých rozmačkaných jahod, koupajících se v lahodné vodce. Celé to chutnalo jako ta výborná majda z jahod a smetany, do které se namáčí lívance. Pokoušela jsem se odolat, ale prstýnku zavěšenému přímo na drinku už se odolat nedalo. Podlehla jsem.

Dsc_0016

Potom si mě podal. Prostě mi umíchal bez okolků Sex With the Red Rabbit. A byl trochu kyselejší, žádná romantika, ale chuťově velmi vyvážený. 

Dsc_0021

Když už jsem to přestala zvládat, pomohlo mi capuccino od pravého mistra kávy.  A propos – až ho budete chtít naštvat, tak si objednejte picollo🙂

Dsc_0026

 

Red Rabbit, Kodaňská 649/20, Praha – Vršovice, https://www.facebook.com/RedRabbitBar

Mořské menu v Yola-Berri (San Sebastian)

Pokud se rozhodnete cestovat po severu Španělska, je potřeba mít předem připravený program pro případ deštivého počasí. S největší pravděpodobností totiž bude pršet a o válení na pláži se Vám bude moct jen v noci zdát. Každá správná snobka obhlídne terén a zjistí od místních domorodců, kde se dá dobře najíst. Jsme na severu Španělska, takže co jiného než dary moře.

Jako první chod jsme zvolily Ensalada mixta (míchaný salát).

Img_1805

Byla nám doporučena nově otevřená restaurace Yola-Berri ve vesnici San Juan (v Baskičtině Donibane) nedaleko San Sebastianu. Neváhaly jsme ani minutu, a vydaly se objevovat. Usadily jsme se na krytou terasu, kde nás začala obsluhovat lehce přiopilá velmi milá servírka. Okamžitě si nás zamilovala a dokonce zařídila, že jsme si mohly naše menu sestavit podle sebe, i když to nebylo obvyklé. Jediné, co bych obsluze vytkla, je pořadí, v jakém chody nosili (např. polévka se nám dostala na stůl až ve druhé polovině této velkolepé show)

Dále jsme pokračovaly Calamares a la romana (smažené kalamáry obalené v těstíčku)

Img_1803

Po kalamárech přistály na stůl úžasné Langostinos a la plancha (krevety na grilu) Propečené jen tak trochu, nádherně čerstvé a šťavnaté.

Img_1808

Po nich ten dlouho očekávaný krém z darů moře (Crema de mariscos)

Img_1809

Po polévce už jsme byly trochu najedené, ale před námi byly ještě dva fantastické chody.

Almejas (škeble)

Img_1810

A nakonec jsme finishovaly s Pulpo a la Gallega (chobotnice na Galicijský způsob)

Img_1811

To vše jsme konzumovaly asi čtyři hodiny a zapíjely vínem Albariňo. Na dezert už nám bohužel nezbylo místo, tak snad příště. (pozn. o talířky jsme se vždy podělily. toto menu bylo pro dva). Mohu jen doporučit!

Yola-Berri, Calle San Pedro 22.San Juan. V době psaní článku zatím nemají www

Fusion

Fusion v překladu, ať už německém či anglickém, znamená fúzi, sloučení nebo splynutí, někdy také tavení. 

Toho dne byly ulice Krna rozpáleny do běla a budily dojem, že k jejich roztavení dojde co nevidět. Po překvapivě chutném obědě, jsem dostala nepopsatelnou chuť na dobrou kávu.

Jako správně prohnaná snobka jsem si brněnské centrum prolustrovala. Cafe Fusion jsem navštívila již 3x, z toho až při třetí návštěvě konečně povolily vchodové dveře, neboť jsou přes víkend tvrdohlavě zavřeny. Kavárník Michal si na svém splněném snu (=kavárna) zakládá. Jelikož je ale na ni sám, tak si občas potřebuje dát od toho kafe taky voraz…

Dsc_1481

Kafe poznáte na presu. Pikolo bohužel neměli. Asi došlo.

Dsc_1484

Byly jsme tedy nuceny vzít zavděk espressem, které si aktivně objednalá má sestra, konkrétně tedy espresso macchiato. A já si mohla zahrát na dámičku a dát si ledové Caffé Latte, protože byl hic jak prase a i dámička se potřebuje někdy zchladit. A bylo tak sametové a chladivé a dobré, až se mi ztoho vybil mobil.

Dsc_1486

Když mi pak ještě Michal půjčil svou nabíječku, začínala být návštěva téměř dokonalá. Obligátně jsem vysosla jednu oranžádu a vyrazila do Prahy s trochou dobré kávy v bříšku. Trošku těm Brňákům závidím.

Coffee Fusion, Jánská 25, Brno, https://www.facebook.com/pages/COFFEE-FUSION/209200889117261

Když jíst ve Špindlu, tak jedině ve Špindlerovské hospodě

Ve Špindlerovské hospodě se řídí heslem „V jedoduchosti je krása.“, což pro nás bylo velmi osvěžující. Jídlení lístek dlouhý tak akorát. Převažovala místní kuchyně s lokálními specialitami a měli i ryby.

Tady bych si dovolila zdůraznit tu zásadní ideu, kterou se tam řídí: Proč se snažit umlátit hosta zmrzlým tuňákem, když ho můžu pohladit místním chlazeným pstruhem!

Hurá, konečně hospoda, kde to pochopili.

Dsc_0239

V cukuletu u nás byla obsluha (číšník, dobrej řízek, ale milej) a aniž bychom se ptali, doporučila právě dopečenou kachnu se dvěma druhy zelí a knedlíků a plněné knedlíky se zelím. 

Dsc_0243

Dali jsme si obé a chrochtali blahem. Kachnu jsem zapíjela Plzní, která (světe div se) nebyla přesycená. 

 

Jediné, co nám v tu chvíli kazilo vyhlídky na zbytek večera, byl ten výstup k penzionu, který nás ještě čekal (s kachnou v břiše se nestoupá zrovna lehce :).

Špindlerovská hospoda, Špindlerův Mlýn, www.facebook.com/spindlerovska.hospoda

 

Krumlovská Lékárna

Když už na splíny běžného života (jakou barvu Chubby Sticku použít, zda se hodí ta sukně k botám a samozřejmě i světový mír) nestačí kamarádky, milenci a boyfriendi, pomůžu pak už jen lékárna a zázračný penicilin. Kdo by ale do sebe cpal nějakou ošklivou chemii. Stačí když denně jíme předmražené pečivo.  

Penicilin

Ale přímo v historickém centru Českého Krumlova se nachází Apotheka, která Vám nabídne nejen krásnou, téměř alchymistickou atmosféru, ale také penicilin, apotheka drink, bazalkové kapky a jiné lektvary, které s Vaší narušenou čakrou přímo zamávají. 

Já jsem na předpis dostala penicilin a ne jeden ale hned dva. Šoková terapie je prý nejlepší. Sympatický barman přede mne postavil úžasný short drink, ze kterého se linula zajímavá „antibiotiková“ vůně. Chuť ale vše předčila. Zajímavá kombinace chutí zanechala hluboký zážitek.

Zazvor

Dalším lektvarem byl Apotheka drink. Ten bych zařadila mezi silné opioidy. Zázvorový šok, který by vzbudil půlku patologie, byl fenomenální. 

Bazalka

Na závěr jsem zvolila lehké afrodiziakum. Velice svěží a lehký bazalkový koktejl. Dosud jsem ji obdivovala pouze na Caprese salátu, ale musím říct, že kombinace s alkoholem ji sluší víc. 

Krumlovská lékárna nenabízí pouze tyto zázraky. Léčebnou kůru můžete proložit také rozmanitým výběrem šampaňského, destilátů a moravských vín. 

Apotheka caffe bar, Latrán 46, Český Krumlov, www.apothekabar.wz.cz

 

 

Kulinářské orgie u Paula Daye (s kaňkou)

Tuhle jednoduše a vkusně zaříznou špeluňku znám od jejího vzniku a proto vím, že včasná rezervace je nezbytná. Místo na osmou, jak jsem si přál, bohužel neměli, ale nabídkou začátku stolování v devět jsem nepohrdnul a byl jsem ujištěn, že se nebude nikam kvaltovat a užiji si tu jejich šestichodovou „fjůšn“ pěkně v klidu a míru.

Dsc_0565

Začátek je klasika v podobě marinovaného sashimi z lososa zcela jednoduše doplněného pažitkou, jarní cibulkou a červeným pepřem. Chuťově jeden z nejlepších lososů, co jsem jedl, dávám si ho jako předkrm, i když jdu jen na polední menu.

Dsc_0567

Hned jako další přichází moje místní hvězda, bochánek (slider) s měkkoschránkovým krabem se zcela famózní omáčkou. Jemné až mazlavé těstíčko slideru klade přesně takový odpor, aby Vás připravilo na průnik do perfektně připraveného smaženého kraba, který poté v kombinaci s omáčkou i rozpadajícího se těsta svoji nasládlou chutí dokáže přivést ke gastroorgasmu nejednoho muže či ženu.

Pozn. 1 Třetí chod přichází cca po 20 minutách od našeho příchodu. Žádám obsluhu o zvolnění a otáčím do sebe asi deci Chardonnay.

Dsc_0570

Kombinace pečeného bůčku s melounem je opět pro našince asi hodně atypická. Nicméně nápad a kuchyni je opět třeba pochválit. Meloun není přezrálý, takže šťavnatý, a v kombinaci s poctivě vypečeným bůčkem tvoří tak akorát nasládlou kombinaci, která příjemně pohladí a zapluje do žaludku.

Pozn. 2 Nemáme dojezeno a u stolu už je garsón s dalším chodem, na moji opětovnou prosbu o zpomalení reaguje pouze velice upřímným úsměvem. What the fuck efekt na vysoké úrovni. Otáčím další deci Chardonnay a provokativně na stůl vytahuji foťák. Nepomůže tato strategie ani pokus o zdržování z naší strany. Ránu z milosti mi dává jiná slečna, která se nás v polovině pátého chodu zeptá, jestli budeme ještě pokračovat.

Dsc_0572

Posledním chodem byl hovězí rendang pomalu dušený v kokosovém mléce. Jídlo má pekelně zajímavou konzistenci a leckoho by mohlo napadnout, že jde o mleté maso. Není tomu tak, efekt rozpadnutí je způsoben velmi dlouhým dušením. Chuťově čistá Asie, výrazné koření, pikantní sós, placičky, rýže. Další z jídel, které je potřeba v životě vyzkoušet.

Výsledné uspokojení z jednotlivých chodů je pochpitelně utlumeno na minimum, v žaludku právě vyzývá losos s krabem na pěstní souboj bůček s melounem. Při placení ale přichází naprosto perfektní reakce na moje výtky ze strany managementu restaurace. Nejdřív se kaje šéf obsluhy a chvíli po něm přibíhá veselý šéfkuchař Paul Day a svým přístupem mě dokáže téměř uklidnit. Nechá mě vypovídat, ujistí mě, že mám pravdu, nabídne mi hory doly, nakonec odběhne s účtem a poskytne více než solidní slevu.

Je škoda, že musí Paul Day žehlit neprofesionalitu svých zaměstnanců, na druhou stranu je na uvedeném vidět, že v podniku takové úrovně má smysl si postěžovat. Pokud je taková kritika konstruktivní, určitě může být bonusem i pro samotnou restauraci. Sansho si rozhodně v brzké době vyzkouším, protože jídlem patří do špičky české gastronomické scény.

 

Sansho, Petrská 25, Praha, www.sansho.cz

Pravý cupcake v Magnolia Bakery

Když léto teprve začínalo a teploty byly ještě příjemné, vysedávala jsem v Cheecupu u pražských cupcaků. Horko přitvrdilo a já se ocitla v New Yorku. Užívala jsem si multi-kulti, přemítala nad sexem a městem, a jeden z dní si zpříjemnila návštěvou slavné Magnolia Bakery.

Img_3358

Magnolia Bakery už má vícero poboček. Já však nedám dopustit na tu původní, malou, ošklivou, a přesto milou, na Bleecker street. Každý newyorský taxikář toto místo zná, protože se sem sjíždějí ženy z celého světa. Každá, na Sex and the city odrostlá holka, chce mít odtud foto. Interiér je maličký, sotva se tam vejdete. Proto také venku stojí uvaděč, který natěšené ženy pouští dovnitř jen po dávkách.

Img_3357

Uvnitř není žádné posezení. Všechny dobroty si odnesete v krabičce. Výběr je široký – čokoládové, vanilkové, či s kytičkou 🙂 Okolí Magnolia Bakery je poseto lavičkami a parkem. Avšak všechna místa jsou pravidelně obsazena děvčaty konzumujícími cupcake. A pokud byste náhodou dostaly chuť na shoping, hned vedle prodává botičky Jimmy Choo. A malý čoko fotopříběh následuje.

Img_3360

Img_3361

Img_3353

Přestože historie cupcaků sahá do 18.století, produkce a zvýšená konzumace těchto koláčků se projevila až v nedávné historii. Mimochodem cupcaky má ráda i Marissa Mayer ex google, nyní yahoo super blondýna…

Magnolia Bakery, 401 Bleecker street, New York, www.magnoliabakery.com

V La Gare ví, co chceš

La Gare už nás lákalo dlouho, ale vlivem racionálně nepodložených překážek jsem se tam dostala až teď. Nebudu sobě ani vám nalhávat, že jsem čekala velmi kvalitní výsledek, neboť jsem již měla tu čest v sesterské restauraci, která plní žaludky návštěvníků poté, co nakrmí svou kulturní duši.

Dsc_1427

Abychom působili nenápadně, zvolili jsme stolík venku. Ono to focení občas upoutá až moc pozornosti. Navíc bylo hezky a zahrádky mě baví. Stejně jako dobré jídlo. Třeba cibulačka nebo rybí polévka s kousky lososa a koprem. Časy, kdy jsem byla plná předsudků třeba vůčí rybím polévkám, jsou naštěstí pryč.  

Dsc_1428

Hlavní jídla v denní nabídce jsem studovala dopředu a hovězí rameno se studenou bylinkovou omáčkou doplněné bramborovými šiškami na másle bylo…vlastně ani nevím, jestli bylo lepší libové masíčko nebo nadýchané šišky. 

Dsc_1431

Jako dezert bych si je dala klidně znovu. A s mákem.

Dsc_1434

Na protějším talíři se objevil špíz plný masa, cibule a papriky. Pěkně barevný, s opečenými brambory. A stačilo jedno malé ohlédnutí se za sebe, nenápadné, skoro nepostřehnutelné a už u nás stál číšník se solí, úměvem a pepřem. Přesně věděl, čeho si žádáme, aniž bychom pusu plnou jídla otevřít museli.

A najednou byly talíře prázdné a pauza na oběd u konce.

A co si dám dnes? Filet s mořského vlka s olivovou tapenádou a pečenými paprikami nebo rizoto s liškami a parmezánem?

Brasserie La Gare, V Celnici 3, Praha 1, www.lagare.cz