V Holešovicích se občas urodí něco dobrého, o Molu 22 jsme již psali, stejně tak jako o Stejkárně a dalších.  

Nedávno se Snobka doslechla, že se v Holeškách v bývalém pivovaru nově vaří dobrá česká kuchyně, a tak to vyrazila obhlídnout. 

Příjemně překvapil už jídelní lístek, který díkybohu nepřipomínal ani Zločin a trest, ani Lovosice a tak inu, objednali jsme si.

Spolustolovník zvolil lososa s listovým salátem, oboje výtečné, báječně dochucené a křehce se rozpadající. 

Já se zaměřila na krůtí špízy s bramborem a domácí tatarkou (zmizely tak rychle, že jsme je nestihli ani vyfotit).  A velmi mne potěšilo, že se se servírováním jídla pan kuchař téměř mazlil, tedy mi salátek vkusně přinesli dochucený a v mističce vedle, nikoliv rozhozený po talíři. 

Najedli jsme se krásně a vlastně nám ani nevadilo, že venku neskutečně prší. 

A propos: jídla (kromě stálého lístku, kde je pár položek) neustále mění, tedy je pokaždé co nového zkoušet 🙂

Avion 58,Komunardů 42, 170 00 Praha 7, http://www.avion58.cz/

Jednoho deštivého červnového dne jsem dostala chuť na italskou kuchyni. Toužila jsem vyzkoušet něco nového, dosud neprobádaného. Po úspěšném pracovním dni jsem se s touhou po babských povídačkách sešla s drahou Kachnou. Vybraly jsme italskou restauraci Il Primo Piatto na Praze 4.

O dýňový krém se zakysanou smetanou, polníčkem a olejem z vlašských ořechů jsme se řádně podělily. Polévka nejen skvěle chutnala, ale také lahodila oku. V onom temném deštivém počasí navodila delikátní, voňavá a pestrá polévka dovolenkovou atmosféru.

Sdílení talířů je nám blízké, proto jsme pokračovaly i nadále dělením pokrmů, respektive šermováním vidličkami ve všech talířích. Dopřály jsme si spaghetti aglio, olio e peperoncino. Pasta al dente, trochu pálivá, ale mé chuti zcela vyhovující. Naše povídání a pojídání jsme si okořenily bílým Pinot Grigio Goccia z oblasti Veneto. Při servírování dalšího chodu jsme se myšlenkami ocitly už v Itálii.

Popojely jsme a pokračovaly rizotem z denní nabídky za sympatickou cenu. Milá slečna přinesla talíř plný výborného černého krémového rizota s cherry rajčátky a rukolou, ze kterého mrkaly 3 krevety. Krevetky byly epesní a svlékaly se div ne samy. Škoda je sežrat!

V il Primo Piatto se nám líbilo. Prostředí i obsluha obstály v hledáčku našich kritérií, přijdeme to sem znovu zkontrolovat. Prý tu prim hraje prima jídlo. My jsme po třech příjemně strávených hodinách zanechaly nejen prázdné nádobí, ale i lahve.

Il Primo Piatto, Hornokrčská 646/39, Praha 4, www.ilprimopiatto.cz

„Ooo, to je macek,“ komentuje jedna ze Snobek k „bourání“ připraveného tuňáka žlutoploutvého. Příjemná obsluha odvětila: „Ale kdepak, Macek jsem já!“ Následné desetiminutové focení s tuňákem bylo zážitkem, který nás vrátil do dětských let. A to jsme šli do restaurace Fluidum na chřestové menu.

Chřestové menu mělo 3 chody. Neodpustila jsem si kontrolu jídelního lístku. Karta je zcela nová, Fluidum připravilo letní variaci. Po konzultaci s mlsným stolem jsme vybrali jen vhodné víno a usoudili, že zůstaneme na chřestu. Předkrmem byla Terinka z mělnického chřestu s concasé z masitých červených a žlutých rajčat a pěnou ze zelených jablek. Decentní základ pro další chody. Ve Fluidu pečou domácí chlebík, který byl pro mě nutností. Mňam.

Vařený mělnický chřest s roládou z jarního kuřátka z farmy Štěpánovsko, omáčkou Poulette a bramborem taženým v bylinkovém másle. Samým opojením z výborného chřestu lítaly vidličky a nože mimo stůl. Ale i to se může stát ve vysoké gastronomii, když se při jídle rozvášníte.

Součástí chřestového menu byl jako dezert domácí mazanec. Avšak já, milovnice koblih, jsem si objednala dezertík extra. Po přečtení názvu v jídeláku a zamrkání obsluhy mi bylo jasné, že to bude hitovka. A BYLA! Domácí kobliha s vaječným likérem, karotkovou zmrzlinou a kopřivovým sirupem.

A abych nezapomněla. Zde vidíte velkého macka se žlutou ploutví – nevšední zážitek onoho večera. Ale nezoufejte obdobné představení jsou ve Fluidu pravidelné…

Restaurace Fluidum, Lucemburská 6, Praha 3 Vinohrady, www.fluidumrestaurant.cz